Nesnášenlivý, agresivní, surovec a žárlivec. Tak je ve vyšetřovacím spise popisován v době sedminásobné vraždy 43letý Svoboda, který byl před zrůdným činem pětkrát soudně trestán. Kronika obce Vlčice, kde bydlela rodina jeho manželky, uvádí: „Byl to člověk vznětlivý, surový a byl zvyklý řešit nesrovnalosti násilným způsobem.“
Svoboda opustil měšťanskou školu ve třetí třídě v roce 1937, když mu bylo čtrnáct. Vyučil se klempířem a za války pracoval u soukromého zemědělce. Po osvobození pracoval nejčastěji jako řidič, naposledy pro Lesní závod Jeseník. Tam ho hodnotili jako traktoristu s průměrnou pracovní morálkou.
V roce 1949 se seznámil s Drahomírou Furmánkovou a o rok později se vzali. Měli spolu šest dětí. Brzy se však ukázalo, že je Svoboda žárlivec a ještě v roce svatby ženu začal bít.
„Většinou to bylo tak, že mě zbil, pak mě na rukách přenesl do postele a tam nade mnou plakal a prosil, abych mu odpustila, že to bylo naposled a žádal, abych s ním měla poměr. Když jsem nechtěla, tak si ho vynutil i proti mé vůli. Ráno byl obyčejně hodný, ale večer po návratu z práce se situace opakovala,“ popisovala Svobodová ve spise soužití s manželem.
Manželku bil obvykle před dětmi a sprostě jí u toho nadával. „Lepší výraz, než že jsem kurva, že se kurvím a ostatní že jsou kurviska, jsem od něj neslyšela,“ uvedla Svobodová. Rozpory vznikaly i proto, že podle ženy dával rodině málo peněz, i když vydělával dost. Navíc se museli často stěhovat, protože Svoboda se dostával pro svou povahu do sporů se sousedy či spolupracovníky.
V roce 1956 byl odsouzen pro úmyslné ublížení na zdraví, když sekerou napadl a zranil souseda. Vyvázl s podmínkou. O čtyři roky později už musel na dva roky za mříže za znásilnění. Doma manželce vysvětloval, že nic neudělal, že to „vzal na sebe za jiného“. Před nástupem do vězení ženě a dětem pálil oblečení a rozbil vybavení domácnosti.
Svobodová líčila, jak na ni manžel neustále žárlil. Stačilo, aby přišla návštěva či si jen s někým povídala. Žárlil i na patnáctiletého spolužáka svého nejstaršího syna, což kamarád Josefa Svobody mladšího u výslechu potvrdil. Drahomíra Svobodová vypověděla, že důvod k žárlení měl její manžel až po roce 1962. Když seděl za znásilnění, našla si přítele. Poté, co se Svoboda vrátil, řekla mu o vztahu a začala mluvit o rozvodu.
Po stopách vrahůPřečtěte si příběhy největších novodobých zločinů |
Svoboda na jednu stranu sliboval, že se polepší a rodině vše vynahradí. Zároveň ale ženu stále bil a začal hrozit, že než rozvod, to raději rodinu pobije sekerou.
Svobodovi tehdy bydleli v Nové Vsi na Jesenicku. Drahomíra si našla domek v nedalekých Bukovicích a s dětmi se tam nastěhovala. Marně žádala, aby manžel zůstal v původním bydlišti. „Přestože jsem jej stále posílala do Nové Vsi, tak tam (v Bukovicích) zůstal taky,“ popsala výsledek.
V roce 1965 byl Svoboda odsouzen za omezování manželčiny osobní svobody a ublížení na zdraví na dvacet měsíců do vězení. Kriminál opustil 22. prosince 1966. Už o měsíc dříve podala Drahomíra žádost o rozvod a tentokrát odmítala ustoupit. Svoboda opět sliboval, hrozil a manželku bil.
Děti se ale matky zastávaly a bránily ji. Zejména Josef, o kterém matka a sestra mluvily jako o Jožkovi, se nebál otci postavit. Na jeho výhrůžky reagoval slovy, aby si sám dal pozor, aby hlavu někdo sekerou nesetnul jemu. Otec si poté k bití ženy raději vybíral chvíle, kdy nebyl Jožka doma. Drahomíra mezitím urgovala soud. Ten nařídil líčení na 28. února 1967 v 7:45.
Nejprve sliboval, pak se vrátil se sekerkou
Reakce manžela na blížící se soud se žena obávala. Dohodla se s dětmi, že odjede ke svým rodičům do Vlčic - Dolního Lesa. Dvě dcery a nejmladší syn, desetiletý Luděk, za ní měli přijet 27. února po vyučování, zbývající tři kluci měli zůstat doma. Tam nechala muži dopis, kde napsala, že jede do Vlčic a vzkázala mu, ať dorazí k soudu.
Svoboda však po vyučování dcery zahlédl, když jel náhodou v traktoru kolem, jak jdou na zastávku autobusu. Vzal je domů, osmiletá Libuše však poté odjela do Jeseníku do divadla. Tam ji otec vyzvedl s jedenáctiletou Elenou, která si vynutila, že musí jet do Vlčic, protože jí matka odvezla věci. Společně všichni tři dojeli v půl deváté večer k domu Svobodova tchána Jindřicha Furmánka.
Tchán již v minulosti odmítl Svobodu vpouštět do domu a s pomocí příbuzných ho vyhodil i tentokrát. Zeť opět marně sliboval a prosil, že se vše změní. Scény dělal i před ložnicí, kde spala jeho žena. Odešel až kolem 22:30.
Do Bukovic se dostal zhruba hodinu po půlnoci. Mezi jednou a třetí ráno ubil tupou stranou sekery své čtyři syny Josefa, Karla, Zdenka a Luďka. Nedal jim šanci - zaútočil na ně, když spali. Jediný Zdenek stačil zareagovat, soudil vyšetřovatel podle toho, že jedna z ran byla i na chlapcově ruce. Když je ráno našla policie, žil už pouze Karel, zemřel však hodinu po převozu do nemocnice.
Se sekerkou v kabele odešel Svoboda z domu. Ve čtyři hodiny ráno ho potkal policista. „Bez zaváhání řekl, že jde do práce na autobus,“ vypověděl později člen Veřejné bezpečnosti. Vrah v Jeseníku nastartoval traktor a odjel do Vlčic. Kvůli defektu předního kola zastavil asi kilometr od tchánova domu.
Ke stavení Furmánkových přišel kolem sedmé ráno. Jeho žena a její matka Marie už byly vzhůru, starší z žen dokonce zaslechla traktor. „Ještě jsem ji uklidňovala, že manžel má takový starý traktor, který nadělá moc hluku, že bych to musela slyšet i já,“ uvedla u výslechu Drahomíra Svobodová.
Manželku za komínem vrah neobjevil
Její muž zanedlouho vešel do kuchyně a sekerkou zaútočil na tchyni. Žena po první ráně začala křičet: „Utíkej, Draho, utíkej!“ Její dcera v domnění, že manžel jde jen pro ni, vyskočila z okna a utíkala pryč. Svoboda ještě několikrát udeřil tchyni, pak vběhl k tchánovi do pokoje, bil sekerkou i jeho a poté vyběhl za svou ženou.
Dohonil ji kvůli tomu, že Drahomíra poslechla jeho volání a počkala. „Zastavila jsem, protože jsem si myslela, že mi nemůže nic udělat, když je doma otec i matka,“ vysvětlovala u výslechu. Manžel ji vzal za ruku a táhl ji zpátky k domu. Teprve tam uviděla, co udělal. „Podívej se, a teď to čeká na tebe. Z tebe udělám sekanou,“ uvedl Svoboda a zaútočil na manželku.
Žena se bránila, otce chytila i dcera Elena, která vzápětí dostala ránu sekerou do hlavy. „Počala jsem plakat a utíkala jsem přes dvůr dozadu do polí. Mezi tím jsem viděla, že maminka tatínkovi také utekla,“ uvedla Elena. Matce se dokonce podařilo vytrhnout manželovi sekeru a vhodit ji zavřeným oknem do místnosti, kde ležel její otec.
Mezitím přišla do domu sedmáctiletá dívka ze sousedství Anna Cuhrová, kterou podle vyšetřovatele přivolala Elena. Sousedka vešla do domu a Elena slyšela, jak říká „Pane Svoboda, nechte paní Svobodovou na pokoji. Co to děláte?“ Pak už jen viděla, jak „Anka“ vyvrávorala na dvůr, kde se sesunula na zem.
Poté Svoboda našel tchánovu nenabitou brokovnici. Se zbraní chodil po dvoře a mířil na Elenu. Nakonec brokovnici zlomil pažbu, zřejmě o Cuhrovou, když ji chrčící odtáhl do stodoly. Následně vylezl na seno a začal hledat svou ženu, která se schovala na střechu za komín.
Svobodova tchyně Marie zůstala po ranách sekerou ležet, ale nebyla v bezvědomí. Když muž utekl za manželkou k silnici, vydala se k sousedům pro pomoc. Přivedla Alexandra Rajma, který přišel k domu, křičel na Svobodu a nadával mu za to, co udělal. Řekl mu také, že jede vše ohlásit.
Svoboda se následně pokusil o sebevraždu ve stodole, kde policie našla přetržený provaz. Poté se sekerkou v ruce vlezl do blízkého rybníku a bil se do hlavy. Posléze toho nechal a vydal se směrem k Bukovicím. Sekerku odhodil do Vojtovického potoka a došel k lomu Hutberg, kde kolem 9:15 skočil z nejvyššího místa. Podle čtveřice dělníků, kteří tam pracovali, byl na místě mrtvý.
Sanitky odvezly zraněné z Vlčic i Karla Svobodu z Bukovic do jesenické nemocnice. Tchán Jindřich Furmánek zemřel dva dny po převozu, nejmladší dcera Libuše za čtyři a Cuhrová za pět dní. Zbývající tři napadené - manželka, dcera Elena a tchyně Marie - přežily.
