"Že neustále na Vás vzpomínám, nemusím Vám ani povídati. Copak asi všichni děláte? Buďte hodní a poslouchejte hezky babičku," píše skladatel Antonín Dvořák v jednom z dopisů, které posílal své rodině z Ameriky.
Pobýval tam v letech 1892 až 1895, když vedl Národní hudební konzervatoř v New Yorku.
Za svůj život napsal několik tisíc dopisů a některé byly vydány i knižně.
"Někdy napsal i tři za den. Nejvíce psal právě z Ameriky. Byly to obyčejné dopisy, které píše tatínek svým dětem o tom, co viděl nebo koho potkal," vypráví muzikoložka Jitka Slavíková.
Právě na skladatelovu korespondenci odkazuje film Americké dopisy, který právě natáčí režisér Jaroslav Brabec. V rámci natáčení zamíří třeba i na zámek Vysoká nedaleko Příbrami.
Námět snímku vychází z milostného trojúhelníku mezi Dvořákem, jeho manželkou Annou a jeho údajnou nenaplněnou láskou Josefínou Kounicovou.
S Josefínou se Dvořák potkal v Praze v Prozatímním divadle okolo roku 1865 a díky ní se seznámil i s její sestrou Annou, kterou si později vzal. Podle některých ho milostné vzplanutí k Josefíně nikdy neopustilo.
Deset svazků, 2 850 dopisů
"Ta láska odezněla a už se nevrátila. Annu nesmírně miloval a Josefína mu zůstala jako švagrová a milá přítelkyně. Vážil si i jejího muže, hraběte Kounice. Když posílal dopisy, adresoval je většinou celé rodině," odmítá Slavíková spekulace o nenaplněné lásce s tím, že to byl zbožný člověk, milující otec i manžel.
Korespondenci psal v češtině, němčině i angličtině, což nebylo v té době vůbec obvyklé.
Dvořák si psal i s organizátory zahraničních festivalů v Anglii, s nakladateli v Berlíně. Podle Slavíkové byl velmi schopný a nenechával se ošidit.
"V dopisech se objevuje i motiv vlastenectví. Když jeho dvorní německý vydavatel Fritz Simrock chtěl vydat jednu z jeho symfonií jen s německým textem, trval na tom, že musí připojit i znění v češtině," zmiňuje Slavíková.
Dvořák pomáhal i svým studentům či dalším skladatelům, jako například Janu Kubelíkovi, když psal doporučující dopisy, aby jim usnadnil cestu do ciziny.
Korespondence z let 1871 až 1904 vyšla jako desetisvazkové dílo. Jeho součástí je 2 850 dopisů, kterých byl příjemcem i adresátem, ale i telegramy nebo noticky.
"Dopisy se hledaly po celém světě. Byla to šílená práce. Část jich pocházela z pozůstalosti a zbytek se hledal po archivech. Podařilo se nám získat kopie dopisů z amerických a anglických měst, z Německa, Vídně, ale i z Maďarska," říká Slavíková.
Originály ze soukromých sbírek si majitelé ponechali, v aukci by za ně mohli dostat i čtyři tisíce liber.
