„Začíná až 18 metrů nad zemí na úrovni prvního ochozu a je možné jím dojít na horní ochoz,“ říká Pánek. Karel IV. nechal na místo osadit erby zemí, kterým vládl. O kousek dál směrem k bazilice svatého Jiří je další schodiště, které vede od země k prvnímu ochozu, po kterém je možné se dostat i k Parléřově schodišti. Jde ale o úzkou cestu. Opravované schodiště začíná výš, protože je pod ním jižní předsíň označovaná také jako Zlatá brána.
Značky ukazují na středověk
Drobné nedostatky odhalují, že byl nejvyšší čas začít s opravami. Kusy pískovce hrubšího povrchu se značkami kameníků jsou jasným důkazem středověkého původu. Výrazný je například dobře viditelný symbol trojlístku.
Ale i na středověkém schodišti je možné narazit na novější části stavby. Hladce opracované kamenné bloky pocházejí z novogotické dostavby. Asi polovina chrámu byla vystavěna až v letech 1873 až 1929 v době rychlé industrializace našeho území.
Svou stopu na památce zanechají také nynější kameníci, kteří na opravách budou pracovat až do října. Na průběh prací měli možnost se podívat redaktoři MF DNES. Částečně po lešení a částečně po Parléřově schodišti vyšplhali až do výše 42 metrů, kde se odkrývají krásné výhledy na Prahu.
Místo ale není vhodné pro slabší nátury, horní část lešení se mírně kýve. Ve středověku měli také lešení, ale na rozdíl od toho současného – kovového bylo z jedlového dřeva. Bývalo často ukotvováno do zdi, která nemá jen jeden odstín.
„Na katedrále je až osm druhů kamene. Z doby gotické jsou to hlavně polabské pískovce,“ vysvětluje Pánek. Naopak pískovec z nedalekého Petřína se příliš neosvědčil. I když to bylo jednodušší s jeho dopravou, rychle degradoval kvůli obsaženým kouskům uhlí. Barva nově vznikajících spár se přizpůsobuje odstínům kamenů na různých místech.
Kameníkům, kteří na místě spárují, pro tento účel posloužila stejně jako ve středověku vápenná malta. „Žádný moderní materiál se neosvědčil tak jako ten po staletí vyzkoušený,“ vysvětluje šéf kameníků. Jde prý o to, že jiné spojovací materiály mohou s pískovcem reagovat a poškodit jej. Část spár v namáhaných místech je vyplněna od středověku olovem a stejný materiál se tady používá i dnes.
Zřícení kusu kamene
Tak dobrou péči jako v současnosti neměla katedrála vždy. Spolek Jednota pro dostavění hlavního chrámu existoval do 50. let minulého století. Po dokončení stavby se Jednota starala o údržbu památky. Pak převzal zodpovědnost Hrad a nějakou dobu se nic nedělo. Alarmující bylo až o necelé dvě desetiletí později zřícení kusu kamene na třetí nádvoří. Nejprve se horolezci snažili z katedrály snést uvolněné kameny. Později se začalo i opravovat, což se děje kontinuálně od roku 1973 až do současnosti.
Kozí chlupy zpevní spáry Karlova mostu. Opravy se řídí středověkými postupy |
„Jednotlivé etapy nejsou načasované tak, že by opravy postupovaly od západu na východ nebo od prvního opěrného pilíře ke čtrnáctému. Pokaždé záleží na výsledcích kontrol, podle kterých vytipujeme, kde je oprava nejnutnější,“ říká architekt Petr Chotěbor z Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, který má chrám na starosti. Podle něj již v září postaví lešení také uvnitř katedrály, ozdobné části některých kamenných kružeb jsou popraskané. I když to neohrožuje statiku, časem by se mohly uvolnit a někoho zranit.
Uznávaný památkář Josef Štulc, který pracuje také pro UNESCO, způsob péče o Sv. Víta chválí. „Petr Chotěbor je vynikající odborník, je systematik a upřednostňuje minimalizované zásahy do stavby. To je možné i díky tomu, že se vždy opravuje včas,“ vysvětluje Štulc.
