Stroji Douglas DC-3 se za silného větru a ze zasněžené ranveje nepodařilo nabrat výšku a po nárazu do stožárů elektrického vedení se zřítil ve východní části obce, asi sto metrů od obytných budov, mezi železničními tratěmi do Dejvic a na Smíchov.
Jak píše web hostivickahistorie.cz s odkazem na knihu Nehody dopravních letadel v Československu (2. díl), letoun byl vyroben v roce 1942 a jen hodinu před startem do Ostravy přiletěl z Košic. Posádku tvořili kapitán Jan Housa, druhý pilot Jiří Levý, radiotelegrafista Miroslav Kalenda a palubní mechanik Miroslav Häusler.
Letadlo startovalo ve 13:55 hodin z tehdy hlavní dráhy ruzyňského letiště (04-)22, jejíž osa směřuje přímo na centrum Hostivice. Dráha byla pokrytá sněhem 8 až 10 cm. Z tohoto důvodu mělo letadlo menší rychlost než obvykle, po vzletu se letadlo vyklonilo doleva a směřovalo na komín Zadákovy továrny v Nádražní ulici.
Ostrou levou zatáčkou se pilot komínu vyhnul, ale poté již jižně od trati Praha – Kladno přerazil železný stožár elektrického vedení a další dřevěný sloup a dopadl na zem. Tehdejší pole je nyní zastavěno skladovými halami v Archeologické ulici, není odtud ale daleko k zástavbě Nouzova za smíchovskou tratí. Při dopadu se trup letadla zlomil, přední část se převrátila a zadní zůstala v normální poloze. Krátce po dopadu začalo letadlo hořet.
Zemřeli všichni členové posádky a devět cestujících, zbývajících pět cestujících bylo převezeno do nemocnice v Motole.
Jakmile bouchly nádrže, byl konecMůj otec ihned vyběhl k místu katastrofy, ale to už tam doběhl jako první pan Červinka, který byl zrovna na zahradě a štípal dříví. Letadlo zlověstně prskalo a pozvolna hořelo. Vysekaným otvorem pak společně vytáhli dva těžce popálené muže a také palubní stevardku. Ti dva muži svá těžká zranění údajně nepřežili. Neuvěřitelný žár už zachráncům znemožnil přiblížit se zpět k trupu. To se k nim už připojili i ti dva šťastlivci, kteří náhodně vypadli z porušeného trupu. Zdroj: Z výopovědi tehdy 14letého svědka. AFC-Aviation Fan Club, web leteckabadatelna.cz |
Letělo hrozně nízko a točilo se doleva
„Tohle letadlo letělo hrozně nízko a točilo se doleva...,“ popsal v knize Nehody dopravních letadel v Československu nehodu jeden ze svědků. „(Dřevěný sloup) rozpáral břicho letadla až k ostruze zadního kolečka. Touto dírou pak vypadly dvě osoby. Zmrzačené letadlo pokračovalo v pádu. Trup se smýkal ještě tak 50 metrů a vše se divným tichem zastavilo,“ vzpomínal tehdy čtrnáctiletý mladík na leteckou katastrofu.
Po nárazu na zem se trup letadla zlomil, přední část se převrátila na záda zatímco zadní zůstala v normální poloze. Než letoun začal hořet, podařilo se za pomoci místních obyvatel několika cestujícím opustit vrak stroje.
„Jeden zachráněný byl patrně v šoku a běhal okolo letadla a stále křičel, že musí jít dál od ohně. Museli ho chytit a odtáhnout pryč,“ uvedl další svědek katastrofy, kterou završil požár živený palivem z nádrží.
Vyšetřovací komise tehdy zjistila řadu nedostatků v organizaci provozu na letišti i v přípravě letadla na start. Například palubní mechanik nemohl být přítomen předletovému ošetření letadla a poté ho převzít, protože teprve krátce před tím přiletěl zpožděným spojem z Berlína. Mistr startu pak nepřevzal od mechaniků i kontrolorů záznam o ošetření letadla (ten po pádu stroje shořel).
Ze stabilizátoru letadla bylo odmontováno odmrazovací zařízení a letadlo nemělo být v provozu, pokud vlivem počasí mohlo dojít k námraze, a dále nikdo nekontroloval polohu těžiště letounu podle nákladu a dokonce ani kvalitu pohonných hmot plněných do letadel.
Místo nehody letounu z 12. ledna 1954
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Malá rychlost při startu, nevyužití celé dráhy
Hlavní příčina nehody však spočívala v malé rychlosti při startu. Pilot startoval z křižovatky s pojížděcí dráhou a nevyužil tak zhruba čtvrtinu délky startovací dráhy. Není jasné, zda letadlo odpoutal od země až na konci dráhy, každopádně při přerušení startu a přejetí dráhy by sice došlo k poškození letadla, ale následky by nebyly tak tragické.
Na poli u Hostivice se toho lednového uzavřela se i sedmiletá služba Douglasu DC-3 s imatrikulací OK-WDS. Ten se o necelé čtyři roky dříve zapsal do historie jako jedno ze tří letadel, kterými bývalí čs. příslušníci britského Královského letectva (RAF) v březnu 1950 emigrovali z komunisty ovládnutého Československa na Západ. Letadlo se po jejich úletu vrátilo do ČSR.
Nehoda z ledna 1954 patří mezi nejtragičtější letecká neštěstí na území nynější České republiky, jen málokterý pád letadla si totiž vyžádal přes deset lidských životů.
Vůbec nejvíce obětí měla nehoda letounu DC-9 jugoslávské společnosti Adria 30. října 1975 u pražského Suchdola. Ze 120 lidí na palubě jich při katastrofě těsně před přistáním zemřelo 79, z toho 75 na místě a čtyři později v nemocnici. Příčinou nehody byl tehdy řetězec chyb pilotů.
Na území Československa se pak nejhorší letecká katastrofa stala 24. listopadu 1966, kdy Iljušin Il-18 bulharské společnosti TABSO narazil krátce po startu z bratislavského letiště do kopce v Malých Karpatech. Při nehodě zemřelo všech 82 lidí na palubě. Mezi pasažéry byli i občané Československa a například i bulharský velvyslanec v Berlíně generál Ivan Byčarov. A jelikož vyšetřování neurčilo příčinu neštěstí, padla později mezi příznivci konspirativních teorií i verze atentátu.
