Dvě židle a stolek postavené kolem stromu zasvěcené významnému muži českých i mezinárodních dějin otevřelo pro kolemjdoucí vypuštění svazku balónků ve tvaru srdce, typického pro Havla, který ho připojoval ke svému podpisu.
Otevření se zúčastnili mnozí Havlovi blízcí a přátelé, třeba Ladislav Špaček, Martin Bursík, Dana Němcová, Jiřina Šiklová, přišli i ředitel Národního divadla Jan Burian, ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková, ministr kultury Daniel Herman či pražský primátor Tomáš Hudeček.
Podle něj uměl Havel ve světě silných slov hledat dialog a spojovat pomocí mostů. Upozornil, že i postavení židlí kolem stolku a stromu vybízí k dialogu.
S myšlenkou vybudovat pamětní místo věnované Václavu Havlovi přišel český velvyslanec ve Spojených státech amerických Petr Gandalovič. Ten oslovil architekta a designéra Šípka s žádostí, aby vytvořil veřejné umělecké dílo, inspirované osobou a demokratickými ideály zesnulého prezidenta.
Lavičky by měly přispívat k setkávání a dialogu v duchu životních postojů bývalého prezidenta. Projekt koordinuje Knihovna Václava Havla. Stojí už i jinde ve světě, první takové místo vzniklo v USA. V Evropě je v Dublinu a v Barceloně.
Schwarzenberg kritizoval vládu za postoj vůči Tibetu
Slavnostního odhalení lavičky se zúčastnil také někdejší blízký Havlův kolega a dlouholetý politik Karel Schwarzenberg. Podle něj je dnes nutné uctívat Havlovu památku více, než kdykoli předtím. "Dnes, v okamžiku, když naše vláda zvolila ústup od politiky lidských práv," řekl Schwarzenberg, předseda dnes opoziční TOP 09 s odkazem na některé nedávné kroky současné vlády.
Ta například slovy svého ministra zahraničí slíbila čínským představitelům, že nebude nikdy v budoucnu podporovat samostatnost Tibetu. Chce výměnou za ústup od dřívější zahraniční politiky Česka pravděpodobně podpořit ekonomické zájmy státních podniků v říši středu.
Havel byl velkým zastáncem autonomie Tibetu, jeho představitel, 14. dalajláma byl jeho osobním přítelem a na jeho pozvání několikrát navštívil Česko.
Politika lidských práv byla podle Schwarzenberga to, "na co byli Václav Havel a Jiří Dienstbier právem hrdí, založili tradici, která se čtvrt století držela, že Česká republika bude všude na světě, u malých i velkých států, u velmocí a na různých světadílech bránit lidská práva".
"Václav Havel věděl, že jeho poslání bylo v České republice, ale jeho poselství platí na celém světě. A drželi jsme se toho. A byli jsme na to hrdí. Dnes nám zbývá pouze stud. Proto je dneska nutné Václava Havla připomenout," doplnil.
