Druhý největší palác v metropoli prošel významnou rekonstrukcí, získal dokonce ocenění Stavba roku. Komplexní rekonstrukce se týkala jak interiérů paláce, tak i jeho dvora a fasády a hlavní město Praha za ni zaplatilo 470 milionu korun bez DPH.
Hlavní město je jako investor podle svých slov s rekonstrukcí spokojeno. „Veškeré práce byly provedeny v souladu se závaznými stanovisky až po jejich vydání. Věcí se v rámci svých kompetencí zabývala i památková inspekce Ministerstva kultury ČR, která neshledala pochybení,“ říká mluvčí magistrátu Vít Hofman.
Na základě výsledků restaurátorských průzkumů stavu omítek a nátěrů fasád a podle návazných zjištění byl podle něj k opravě zvolen základní nátěr v šedém tónu a restaurátorský přístup s použitím vápenného nátěru jako krycí a ochranné vrstvy u architektonických i sochařských prvků. „Cílem bylo pojetí barokní fasády jako výtvarně jednotného celku,“ doplňuje Hofman.
Podle zkoumání odborníků z Uměleckohistorické společnosti, která sdružuje české a zahraniční historičky a historiky umění, se však při opravách staly nevhodné zásahy. Ty poškodily umělecké prvky v exteriéru i v interiéru.
Clam-Gallasův palác
|
Nelíbí se jim například způsob provedení nátěrů kamenných soch na průčelí a přemalby, které podle nich poškodily nově odkryté fresky na stěnách hlavního schodiště, ani nové barevné pojetí vnějšího pláště.
„Hodí se to spíše do pizzerie“
„Neuvěřitelně bezohledným počinem je probourání nových vstupních otvorů do vnější klasicistní zdi i samotné barokní substrukce této části západního palácového křídla. Právě zde došlo k asi nejbrutálnějším stavebním zásahům,“ uvádí Martin Krummholz, historik umění z Univerzity Palackého v Olomouci.
Zřejmě nejviditelnější změnou prošly nástěnné malby Carla Innocenza Carloneho, oceňovaného lombardského malíře působícího zejména v severní Itálii a střední Evropě.
Ty restaurátoři „přemalovali“ a nově objevené fragmenty nástěnných maleb italského malíře byly patrně nevratně zničeny.
„Jakkoli se dochovaly pouze torzálně, i tak představovaly cenný doklad o Carloniho malířské technice i o tom, jak původní kompozice vypadala,“ konstatuje Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění z olomoucké univerzity a dodává, že stávající podoba maleb nemá s Carloniho rukopisem nic do činění.
Zapletalová považuje za velký problém také fakt, že k celé rekonstrukci chybí podrobná fotografická dokumentace.
„V archivu Národního památkového ústavu v Praze se mi však nepodařilo dohledat žádné obrazové či textové dokumenty, které by se sond a následného celoplošného odkryvu týkaly,“ doplňuje Zapletalová.
Podle zástupců Uměleckohistorické společnosti působí přemalba amatérsky. A spíše než do prostor barokního paláce by se „hodila do restaurace“.
Nahlédněte do Clam-Gallasova paláce, opravená barokní perla se otevře v říjnu |
„Výsledkem je umělecky pokleslá forma připomínající spíše výzdobu nějaké pizzerie než jednu z našich nejcennějších barokních nástěnných maleb. ‚Restaurované‘ scény jsou navíc na schodišti konfrontovány s autenticky dochovanými částmi Carloneho maleb, což vytváří nežádoucí kontrast,“ dodává k tomu Jan Dienstbier, člen výboru Uměleckohistorické společnosti.
Jde o systémové selhání
Společnost se v květnu podobou paláce po rekonstrukci zabývala na své valné hromadě. V přijatém usnesení, které poskytl Dienstbier, vyzývá k jednáním s příslušnými institucemi s cílem prozkoumat možnosti nápravy a přijetí systémových opatření.
Výsledky rekonstrukce jsou podle historiků umění právě systémovým selháním, neboť to, že investor sám není objednatelem restaurátorských prací podléhajících památkovému dozoru, ale řeší je subdodávkou, je podle nich časté.
Od loňského roku například Praha řeší opravu Mánesova kalendária na staroměstském orloji. Restaurátor si tehdy podle svých slov Mánesa „dovolil opravit“. Hlavní město, tehdy také v roli investora, nakonec uznalo chybu a nechalo kalendárium znovu přepracovat.
Na rekonstrukci orloje i na barokním paláci pracovala jako hlavní dodavatel firma Subterra a.s. Zde vidí historikové a dokonce i ministerstvo kultury největší problém. Celou velkou rekonstrukci provádí jeden architektonický ateliér a restaurátorské práce jsou jen subdodávkou stavební firmy.
Z dívky je šedivá stařena, postavy na orloji vypadají po rekonstrukci jinak |
Magistrát však s kritikou nesouhlasí, podle mluvčího Hofmana byla zakázka provedena zcela s platnou legislativou a byla jedinou možnou cestou, jak dostát zárukám na hotové dílo a koordinovat provádění prací za dodržení technologických postupů. „Odmítáme, že by na naší straně došlo k jakémukoli pochybení,“ sděluje Hofman.
Historikové umění už koncem dubna kvůli podle nich nepovedené rekonstrukci napsali dopis ministru kultury Martinu Baxovi (ODS). Ten ve své odpovědi uvedl, že jde o problematiku, která spadá do regulace norem upravujících veřejné zakázky.
Způsob opravy paláce je podle nich výsledkem systémového selhání, kdy je časté, že investor sám neobjedná restaurátorské práce, které podléhají památkovému zákonu, ale restaurování je subdodávkou zhotovitele stavebních prací.
„Tato situace je příčinou nepřiměřeně narůstajícího tlaku na restaurátory, zatímco investory zbavuje společenské odpovědnosti za výsledek restaurátorských prací,“ uvedli historikové.
Ministerstvo kultury se podle Baxy opakovaně pokoušelo o změnu pravidel při zadávání veřejných zakázek nejen v oblasti restaurování, ale i třeba archeologických nálezů. „Mimo jiné i s ohledem na minimální podporu ze strany odborné veřejnosti tyto snahy selhaly,“ uvedl ministr.
31. května 2022 |
