V jaké fázi nyní jsme? Co už se pro příchod slonů do Plzně podařilo udělat?
V letošním roce pro nás město vykoupilo od soukromníků poslední dva hektary pozemku, k dispozici už máme potřebných zhruba 14 hektarů. Hotový máme projekt k územnímu rozhodnutí, to už je poměrně detailní vize. Věříme, že v září snad napotřetí projde změna územního plánu města Plzně. To je pro nás základ. Postupujeme krůček po krůčku.
Založení zooRozhodnutí najmout si skleník na vojenské plovárně v Plzni-Doudlevcích, zřídit z něj pěstírnu rybek a jeho okolí proměnit v zoologickou zahradu, padlo 2. září 1926 na členské schůzi spolku IRIS. Na počátku šedesátých let minulého století se zoo přesunula do svého nynějšího areálu na Lochotíně. |
Pojďme čtenářům popsat detailněji, co by v prostoru mělo vzniknout...
Zahrada by se měla rozšířit zhruba o těch 14 hektarů, z toho sloni by měli hektary tři. To by byl jeden z největších sloninců v republice. Asi největší výběh slonů, pětihektarový, je v Evropě ve francouzském Beauval. I tři hektary by ale byly skvělé. Slony chceme doplnit dalšími asijskými zvířaty - kromě slonů indických bychom tam měli orangutany, tapíry, různé ptáky. Krajina by nebyla zatížena velkými stavbami. Kromě slonince, který má být v bývalém depu pionýrské železnice, by krajinářská kompozice zůstala zachovaná. Přibude voda, konkrétně vodní příkopy s elektrickými ohradníky. Krásné květnaté louky chceme zachovat, budou tu tedy drobnější zvířata. Mnohatunoví sloni budou na bývalých polích, kde není co zničit. Vzniknou i nové pokladny, přes silnici proti těm nynějším.
Na kolik to celé vyjde?
Projekt k územnímu rozhodnutí stál zhruba milion korun, projekt samotný pak vyjde odhadem na pět až sedm milionů. Celkovou investici očekáváme mezi 200 a 400 miliony korun podle toho, pro jakou variantu se rozhodneme. Přeneseně - jestli budeme chtít fabii nebo mercedes. Důležitý je výsledek. Chceme rozšířit zoologickou zahradu a rozptýlit návštěvníky. Přecházet se bude mezi oběma areály po dřevěné lávce přes silnici, podobně jako v pražské zoo.
Tam jste čerpali inspiraci? Je nějaká zoo, které byste se rádi vzhledem přiblížili?
Vyložený vzor nemáme. Jsme zoologická a botanická zahrada, snažíme se u nás vše dělat co nejvíc přírodně, přiblížit se jednotlivým biotopům. Snažíme se využít co nejmíň železa, betonu a skla a naopak co nejvíc přírody - kamenů, rostlin, biotopových expozic. Začali jsme s tím před dvaceti lety vlastně z nouze, kvůli tomu, že to bylo nejlevnější. Ukázalo se to ale jako nejlepší cesta. Inspirujeme se tedy jen jednotlivými dílčími expozicemi. Pokud plánujeme stavět žirafinec, nosorožčinec nebo sloninec, jedeme se podívat do pěti nebo deseti zoo, kde jej mají. Chceme vše vybudovat funkční, aby nebylo třeba to znovu předělávat a zároveň, aby to bylo co nejhezčí.
A které zoologické zahrady se vám osobně líbí?
Soukromá Beauval ve Francii, biopark Doué la Fontaine, špičkový byl před změnou také berlínský Tierpark. Z českých je mou nejoblíbenější Zoo Zlín Lešná, kam často jezdím a čerpám inspiraci. Je to ale úplně jiná zoo než naše. Zoologické zahrady by neměly být jedna jako druhá, mít stejné expozice a stejná zvířata. Své vzory tedy máme, ale děláme to po svém.
Jednou jste prohlásil, že za největší úspěch považujete to, že se v plzeňské zoo podařilo dostat zvířata z klecí. Odráží se to i na životě zvířat? Dožívají se kupříkladu vyššího věku?
Dám vám příměr. Pokud budete chovat králíky, můžete mít intenzivní chov v králíkárně, kde zvířata nic neohrozí, anebo je můžete volně chovat na hektarové zahradě. Králíci budou sice šťastnější, ale může přiletět káně nebo je ohrozí cokoliv jiného. My se snažíme dělat kompromis, máme rozsáhlé chovatelské zázemí, kde specialisté, hlavně u ptáků a plazů, odchovávají ta nejvzácnější zvířata izolovaně od návštěvníků i od predátorů či nemocí. Díky tomu máme jedny z nejlepších výsledků například v odchovu ptáků, je to ale za cenu klecového chovu. Přebytky se pak dávají ven do velkých společných biotopových expozic. Máme tedy obojí.
A co se týče dožití?
Obecně se v zoo zvířata dožívají podstatně vyššího věku, a to především díky intenzivní péči. Potěšilo mě také, že když se nám před několika lety při jedné vichřici rozplotil medvědinec, měli medvědi šanci utéct, ale z šesti to neudělal jediný, naopak si k mé velké radosti zalezli do svých brlohů. Zvířata se u nás mají dobře. Samozřejmě mohou vypuknout nemoci, může dojít k mechanickému zranění, může nám zvíře uletět. Ale to patří k životu.
Jaká bude zoo za deset let, stoletá?
Čím je starší, tím je krásnější. Přejme jí, ne aby tady byla dalších sto let, ale aby tady byla navždy. Aby lidi měli kam chodit se poučit, podívat se na zvířata a získat si vztah k přírodě. Lidem bych pak přál, aby alespoň v zoo strčili mobily do kapes a vnímali pořádně tu krásu, kterou kolem sebe mají.
