To on je v podstatě duchovním otcem západního okruhu, kterému se po něm leckdy přezdívalo Stelzerův okruh. „V roce 1993 jsem do mapy poprvé nakreslil trasu, kudy má vést, a s plánkem začal obcházet dotčené instituce v Plzni,“ vybavuje si po desítkách let.
Byl v prosazování svého nápadu velmi urputný, protože věřil, že takovou silnici Plzeň nutně potřebuje. Především proto, aby bylo možné omezit tranzitní dopravu, která dosud ve značné míře projíždí centrem města.
„Už v roce 1995, kdy se územní plán Plzně schvaloval v Klatovech, byla trasa do dokumentů vyznačena. Vycházel jsem z dopravních teorií, ze kterých jasně vyplývá, že všechny silnice vyšší kategorie by měly jít co nejdál od center měst. Do středů měst by naopak měly mířit krajské a městské komunikace. Tenkrát mi bylo jasné, že velký okruh má být kolem celé Plzně. Začal jsem se západním okruhem, protože tehdy byla nejucpanější silnice ve městě Klatovská třída. Říkal jsem, že nejdřív se musí ulevit provozu tam,“ vysvětluje.
Mohlo to být hotové v roce 2008 a se čtyřmi pruhy
Pavel Stelzer se stal po roce 2000 radním pro dopravu Plzeňského kraje. Tvrdí, že se mu v roce 2005 podařilo prosadit plán na stavbu okruhu mezi projekty Státního fondu dopravní infrastruktury s plánovaným rozpočtem 4,7 miliardy korun jako státní stavbu silnice I/27. „Bylo to odhlasované a schválené. To se mi moc líbilo. Dokončení bylo plánované do roku 2008,“ vzpomíná.
Pak však podle Stelzera přišel nečekaný zvrat. Z iniciativy náměstka primátora a později primátora Miroslava Kalouse rozhodlo vedení Plzně, že chce, aby státní komunikace vedly přes centrum, aby se o ně nadále stát staral. Stavbu okruhu proto mělo vyřešit město s krajem.
To Stelzer považuje z principu za chybné rozhodnutí. „Kvůli tomu ve městě zůstávají silnice první třídy, na kterých organizuje dopravu stát. Město na nich nemůže regulovat provoz,“ upozorňuje.
Pavel Stelzer se domnívá, že důsledkem politických manévrů kolem okruhu bylo i výrazné zdržení celé stavby. „Od doby, kdy jsem nakreslil tu první čáru trasy, uteklo třicet let. To je neskutečné,“ krčí rameny.
Dnes má radost z toho, že dotčené instituce přesvědčil, že je nutné vykoupit pozemky tak, aby bylo možné na trase v budoucnu vybudovat širší – čtyřpruhovou komunikaci. „Koridory jsou dostatečně široké a další dva pruhy by se tam vešly,“ řekl. Přiznává však, že by pak bylo pravděpodobně zapotřebí řešit, zda nebude nutné postavit ještě jeden most.
Ačkoliv byl Pavel Stelzer nemocný, přišel se minulou neděli na slavnostní symbolické otevírání komunikace podívat. „Pořádně jsem se na to navlíknul. Nemohl jsem si nechat ujít to, co jsem odstartoval před třiceti roky,“ konstatoval. Cítí se teď tak trochu jako vítěz, protože se podařilo postavit silnici, se kterou se původně nepočítalo.
Připouští nicméně, že k úplné spokojenosti mu leccos chybí. Vadí mu, že záměr uhnul od původního plánu. „Mohlo to být hotové v roce 2008, mohly tam být po celé délce čtyři pruhy a měla to být státní silnice I/27. Tohle by byl pomyslný vrchol. Z toho vrcholu se ubrala polovina a trvalo to dvakrát tak dlouho,“ uvedl Pavel Stelzer.
Projeli jsme dostavěnou část západního okruhu Plzně (20. 2. 2023)
