Efektivnější cestou se před zhruba 15 lety vydaly základní školy v Hlavňovicích a ve Velharticích na Klatovsku. Na počátku celého procesu měla škola v Hlavňovicích dvě třídy. V první se společně učili prvňáci, druháci a třeťáci, do druhé chodili čtvrťáci a páťáci. Čtyři kilometry odtud, ve Velharticích, fungovala plnohodnotná škola od 1. do 9. třídy, kde ale na prvním stupni také kvůli nedostatku žáků spojovali ročníky.
Obrat nastal ve chvíli, kdy kvůli malému počtu žáků škole ve Velharticích hrozilo, že přijde o druhý stupeň. Obě školy se tedy nakonec domluvily a výsledkem je, že v Hlavňovicích funguje první až třetí třída, ve Velharticích čtvrtá až devátá.
„Díky tomu se zvedly počty dětí ve třídách,“ říká ředitel hlavňovické školy Milan Matouš, který u zrodu spolupráce obou škol stál. „Předtím k nám chodilo v průměru pět dětí na ročník, tedy 25 dětí na školu, ve Velharticích to bylo deset dětí na ročník. Spolupráce přinesla 57 dětí, tedy zhruba dvojnásobek, ročníky se díky tomu nemusí spojovat, a v Hlavňovicích tedy existuje samostatná první, druhá i třetí třída, které dříve fungovaly v jedné místnosti,“ líčí Matouš, který je na domluvu se sousední školou velmi hrdý. K obdobnému posílení ročníků totiž došlo i ve Velharticích, s kterými už nemusí hlavňovická škola bojovat o děti a tím oslabovat pozici obou škol.
„Děti z Hlavňovic dříve chodily na první stupeň k nám a pak od 6. třídy do Velhartic, teď začnou všechny děti z obou obcí v malé škole a pak pokračují ve velké s velkou tělocvičnou a většími možnostmi ve Velharticích,“ popisuje Matouš.
Domluva zabránila zrušení druhého stupně
Alfou a omegou byl ale školní autobus, který obě obce propojil. Podle Matouše domluva zabránila zrušení druhého stupně, kvůli čemuž by děti z Hlavňovic měly školu mnohem dál. „Jsem za výsledek strašně vděčný, protože díky tomu škola získala i dotaci na zvýšení kapacity ze 60 na 80 dětí,“ popsal ředitel. Škola je tedy opravená, má novou střechu i další učebnu, kterou také využije, protože při vyšším počtu žáků už se třídy dají na některé předměty dělit.
Matouše mrzí jediná věc. Že ve stopách obou ředitelů nešly v kraji další školy. „Na kompromisu se totiž musí domluvit čtyři subjekty – dvě školy a dvě obce. Většinou to ztroskotá na tom, že velká škola se přece nebude spojovat s malou, protože přece chce mít také prvňáčky. Ale každý musí slevit, až pak vznikne fungující symbióza,“ dodává ředitel.
Podobný princip podle hejtmana Plzeňského kraje Rudolfa Špotáka (Piráti) funguje ve fotbale. „Ve dvou obcích nemají dost fotbalistů, aby udělaly žákovský a dorostenecký mančaft, tak v jedné udělají dorostenecký a v druhé žákovský. Ale vždy je to o tom, jestli se ty dvě obce dokážou domluvit,“ míní Špoták, podle kterého by ministerstvo školství muselo stanovit nějaká pravidla a kraj by pak mohl pomoci je aplikovat. „V integrované dopravě to funguje tak, že když chce firma či obec spoje navíc, musí na ně přispívat. Podobně by to mohlo ministerstvo nastavit u venkovských škol,“ dodal hejtman.
Bek uvedl, že ekonomičtěji provozovat malé základní školy neznamená, že by se měly rušit, ale je dobré se zamyslet nad tím, zda nemají fungovat ve větších celcích. Připomněl, že české školství, zejména to základní, je poměrně drahé.
