Najib Barakat se přišel do Česka studovat medicínu v roce 1999 a už tady zůstal. Než získal ordinaci v Nepomuku, pracoval v Kasejovicích. Mezi jeho pacienty patří například starosta Nepomuku Jiří Švec nebo ředitel místní polikliniky Vladimír Mužík. „Je šikovný, žádné averze vůči němu nejsou, i když je jiné národnosti,“ řekl starosta.
Dostat na periférii typu Nepomuku nejen zubaře, ale například i praktického lékaře, je podle Vladimíra Mužíka velký problém.
„Zaplať pánbůh, že se u nás pan doktor etabloval. Pracuje od rána do večera, já jsem s jeho péčí spokojený,“ uvedl Mužík. Nejen v Nepomuku jsou za cizince u zubařského křesla rádi. Podle předloňských údajů pracovalo v České republice 8033 zubních lékařů, z toho 559 cizinců.
Menší zájem zubařů o Nepomuk a okolí vysvětluje ředitel Vladimír Mužík tím, že v oblasti žije málo lidí. „Téměř nepřipadají v úvahu úhrady za hotové, protože je to kraj starších lidí. Venkovský člověk si raději koupí uhlí než zuby,“ přiblížil situaci ředitel polikliniky.
Po privatizaci zubařských ordinací po roce 1989 byli v Nepomuku dva zubaři. Lékařka, která před více než třemi lety odešla do penze a předala ordinaci Najibu Barakatovi a Jaroslav Zdařil, který je v důchodovém věku. „Takže se dá předpokládat, že za pár let v Nepomuku možná zůstane jen doktor Barakat a jeho kolegyně,“ odhaduje Mužík.
Těm, kteří mají obavu, že by mohl Barakat odejít raději do nějakého velkého města, vzkazuje: „Já vím, že zubařů je v Česku málo. Také vím, že když odejdu do Prahy a otevřu si tam ordinaci, budu mít víc peněz, protože umím perfektně arabštinu i angličtinu. Přesto Nepomuk nechci opustit, jsem tu spokojený. Netoužím po penězích, chci spíše pomáhat lidem,“ řekl zubař.
Ten si zatím v Česku nezaložil rodinu. Tvrdí, že na to neměl čas, protože většinu života tráví v ordinaci. Bydlí v Plzni a do Nepomuku denně dojíždí.
Myslí si, že Češi nemají s cizinci problém. „Naopak mi pomáhají, na úřadech mluví s ohledem na moji lámanou češtinu pomalu,“ popsal Najib Barakat.
Říká, že za více než tři roky v Nepomuku dokázal své pacienty vychovat natolik, že většina chodí na preventivní prohlídky a bolavé zuby jsou pro ně věcí minulosti.
A jak toho dosáhl? „Podmínkou registrace je, že pacienti musí chodit na pravidelné kontroly. Když jsem začal v Nepomuku pracovat, měl jsem každý den tři, čtyři neobjednané pacienty s bolestí. Teď chodí s bolestí jen lidé, kteří přijíždějí na dovolenou,“ líčí Najib Barakat.
Musím respektovat pravidla země, kde žiju, říká lékař
Podle něj je to výhodné pro všechny jeho pacienty, protože ti objednaní pak nemusejí čekat, když ošetřuje akutní případy.
Když v Česku začal studovat, neplánoval prý, že se zde usadí. Studoval v angličtině. „Myslel jsem si, že se po škole vrátím domů, ale zvykl jsem si na život tady, na chování lidí. Oproti Libanonu je tu svatý klid, nemusím se starat o politickou situaci a o to, co bude za týden, za měsíc,“ popsal lékař.
Jeho mottem je, že když v nějaké zemi žije, musí respektovat její pravidla, a ne je měnit podle svého. Najib Barakat není tak úplně praktikující muslim.
„Jsem drúz. Nás drúzů je jen pár set tisíc, jsme taková malá skupina. Nejsme sunnitší ani šíitští muslimové, ale věříme v islám. Já se přátelím s křesťany, židy, se všemi. Nezajímá mne, jestli je člověk křesťan nebo muslim. Zajímá mne ten člověk. Pokud se chová slušně, chovám se já slušně k němu,“ uvedl Barakat.
