Dědu nosili na ramenou, vzpomíná na amerického osvoboditele jeho vnuk

  9:29aktualizováno  9:29
Americký spisovatel Patrick Dewane představí v Plzni hru o svém dědečkovi Mattu Konopovi. Ten v květnu 1945 jako podplukovník americké armády pomáhal osvobozovat i Domažlice, odkud pocházeli jeho předkové. „V Čechách se cítil jako doma,“ říká o dědečkovi autor hry Náhodný hrdina.

Americký spisovatel napsal hru nazvanou Náhodný hrdina. Pojednává o jeho dědečkovi, který osvobozoval v roce 1945 západočeský region. Dostal se i do Domažlic (viz snímek), odkud pocházeli jeho předci | foto: Archiv Patricka Dewana

Hra pro jednoho herce, kterou Patrick Dewane na základě dědečkových deníků sám napsal, a se kterou ve Spojených státech amerických slaví velký úspěch, se jmenuje Náhodný hrdina.

Hra je nejen o tom, že Matt Konop zažil mnoho válečných hrůz včetně vylodění na pláži Omaha v Normandii, ale i o tom, že když se někdo dostane do země předků, není vůbec lehké se s tím poprat. Květnové události totiž v životě Matta Konopa znamenaly naprostý zlom.

Začal se s místními přátelit a v Americe pak na něj po návratu chvílemi padal stesk po kraji, ze kterého jeho předkové odešli v roce 1860 za lepším životem.

Hra, kde se Patrick Dewane mění ve svého dědečka a při které většina diváků slzí, bude k vidění 3. května od 20 hodin v plzeňském Depu2015.

Fotogalerie

Letošek je již sedmý návrat Patricka mezi ty, které měl jeho děda moc rád. „Velmi ho ranil komunistický puč v únoru 1948,“ přiblížil Patrick Dewane.

Co se na Češích líbilo vašemu dědečkovi?
Můj dědeček se zde cítil doma. Čeština byla jeho prvním a rodným jazykem, stejně tak prostředí a kultura, která ho od narození obklopovala. Bylo tolik českých věcí, které miloval - hudba, zahradničení, houbaření, pití piva a vyprávění vtipů - věcí vštípených mu jeho českými prarodiči. Jak vyrůstal v Americe, byl na něj obrovský tlak, aby uspěl jako opravdový Američan. Tady v Čechách mohl snáze uspět a být sám sebou.

Co dědeček říkal komunistickému převratu, který tu v roce 1948 proběhl?
Zlomilo mu to srdce. A v roce 1983, kdy jsme ho pochovali, opustil nás se zlomeným srdcem. Nikdy se s tím nesmířil. Vrátil se sem v roce 1975 a pak znovu v roce 1979, v obou případech sledován komunistickou Státní bezpečností.

Myslíte, že kdyby se tu nechopili moci komunisté, že by se sem vrátil? Nebo by často jezdil?
Po druhé světové válce se jeho český původ stal jeho vášní, posedlostí. Miloval by svobodné cestování po Čechách a Moravě. Já jsem tady jeho očima a ušima, stejně jako on jimi byl svým prarodičům v roce 1945 a v roce 1979. Jeho prarodiče opustili Chodsko, aby se už nikdy nevrátili. Každému, koho znali, řekli tehdy sbohem. Uvědomovali si, že už se nikdy neprojdou po dlažebních kostkách na domažlickém náměstí. Ale o sedmdesát let později, na konci druhé světové války, byl jejich vnuk, kterého učili český jazyk a kulturu, nesen na ramenou po těch stejných dlažebních kostkách jako hrdina, který se vrátil domů. Až do tohoto okamžiku můj dědeček jen snil o tom, že uspěje jako Američan. Pak ho jeho předci přivábili a naplnili jeho sny. A teď vábí mě.

Třicet let po válce váš děda navštívil Česko. Co tu tehdy prožil? Jak na něho tehdejší život v komunistické diktatuře působil? Mluvil o tom?
Když se sem vrátil v roce 1979, zažil přivítání opět jako hrdina. Ale byl velmi opatrný na to, co říká a komu. Dokonce si s sebou vzal dětský penál s Mickey Mousem, aby působil jako trochu zmatený starý muž. Na hraničním přechodu si z něj příslušníci dělali legraci. Neměli tušení, že jim rozumí každé slovo. Předstíral totiž, že rozumí česky velice uboze. To aby předešel podezření ze špionáže. Dědeček byl ostřílený válečný veterán, který přežil vylodění v Normandii, bitvu v Ardenách a pomohl osvobodit Československo. Zkrátka věděl, jak se o sebe postarat na nepřátelském území. Po návratu do Spojených států se v jeho poštovní schránce objevila neoznačená obálka, v níž našel fotokopii knihy zakázané v Československu komunistickým režimem. Kniha popisovala pravdivou roli armády Spojených států během osvobozování Čech, a dokonce obsahovala fotku, na které byl dědeček nesen lidmi na ramenou na domažlickém náměstí. Bylo to pro něj to nejcennější, co měl. Nikdy nezjistil, kdo mu knihu poslal.

Jaký byl váš vztah s dědečkem?
Obdivoval jsem ho. Vždycky jsem se těšil, až ho uvidím, protože byl zábavný. Jedl jídlo, které nikdo jiný nejedl. Zpíval písně, které jsem nikdy předtím neslyšel. Tropil si legraci z ostatních dospělých. Tím, jak hraji představení a stárnu, stále více oceňuji radost, kterou nacházel v jednoduchých věcech, jako byly třeba procházky krajinou. Odlišoval se od všech, které jsem znal, a myslím, že to bylo jeho zvláštním vztahem k předkům. Slýchal jejich příběhy o staré zemi. Vyrůstal v oddělené komunitě v Americe, kde se ale mluvilo česky. A pak osvobozoval vesnice svých prarodičů. Ale když se stal starým mužem, tohle všechno už bylo pryč. Jeho prarodiče už nežili. Komunita, kde vyrůstal, už nemluvila česky. A Češi v jeho staré zemi už neměli svoji svobodu. Tak o tom všem psal. Věděl, že tyhle zkušenosti by s ním zemřely. Zdá se, jako kdyby byl vybrán k tomu, aby o všem vyprávěl. A já tomu rozumím, protože cítím jakousi podobnou vyvolenost k tomu, abych vyprávěl jeho příběh.

Na konci vašeho představení zazní slova - někdy věci přeskočí generaci. Co tím myslíte?
Dědeček měl roztržky se svou ženou i svými sedmi dětmi. Pamatuji si, že na jeho pohřbu jeden z mých strýců s nepřítomným pohledem přehlížel místnost, pak vzdychl a řekl: „Nikdy jsme si nerozuměli.“ Když jsem psal scénář, zavolal jsem jinému strýci a zeptal se ho, jestli je v pořádku, když zmíním ono napětí mezi starým mužem a jeho rodinou. Můj strýc odpověděl: „Pate, musíš říct pravdu.“ Ačkoli měl dědeček potíže vycházet se svými dětmi, neměl potíže vycházet se mnou. Myslel jsem si o něm, že je báječný. A nevnímal jsem problémy zbytku rodiny. Samozřejmě, že je miloval. Ale byl komplikovaný. Se mnou ale komplikovaný vztah neměl. A jeho láska byla čistá.

Procestoval jste Česko? Co se vám zde líbí z památek či přírodních krás?
Je to tady díky bohaté historii a odlišné kultuře tak moc rozdílné od Ameriky. Miluji architekturu i to, jak je příroda propojená se vším. To cítím v Praze i v nejmenší vesnici. Navštívil jsem několik hradů a zámků, lázeňská města, a ta místa jsou tak nádherná. Ale užívám si i jen pohled z okna vlaku a všímám si rybářů podél řek. Je to takové snění přes den, snění o mých předcích a o tom, jaký byl jejich život. A jak moc jiný je můj život v Americe a život mých přátel tady v Čechách. Vaše schopnost vnímat krásu, ať už v květinách, v různých druzích dlažebních kostek vedle sebe, v barevných fasádách domů a tisících dalších malých detailech, mě nutí přemýšlet, jak moc si vaše kultura váží života. Daleko víc než ta naše, která je přehnaně zaneprázdněná. Jako spisovatel mám tendenci všímat si detailů. A tady cítím úžasný dětský údiv ke všem krásným věcem, co vidím.

Nejčtenější

Místo pikniku ženu brutálně znásilnili. Polskému páru hrozí zpřísnění trestů

Ilustrační snímek

Třiadvacetiletá Alexandra B. z Řecka si vyrazila s polským párem, se kterým pracovala v plzeňské firmě, do lesa na...

Ztište hudbu, vyzval partu muž. Po útoku náctiletého má trvalé následky

Ilustrační snímek

Policisté vypátrali sedmnáctiletého mladíka, který začátkem roku v jedné z plzeňských ulic zaútočil na kolemjdoucího...

Po pěti letech s jediným pohárovým zástupcem. Česku zbyla jen Slavia

Zklamaný Tomáš Chorý.

Ještě ani jednou v aktuálním pohárovém ročníku nekopli do míče, přesto už teď slávističtí fotbalisté vědí, že z českých...

Spolujezdec umíral, on sháněl pomoc pro psa. Řidič dostal šest let vězení

Alexandru Černému hrozí za usmrcení z nedbalosti, neposkytnutí první pomoci,...

Krajský soud v Plzni poslal na šest a půl roku do vězení s ostrahou Alexandra Černého, který loni pod vlivem alkoholu a...

Fotbalové Česko vykročilo do evropského suterénu. Lepší je i Andorra

Hráči Plzně po ztraceném postupu.

Teď to mrzí. Štve. Ale bohužel bude hůř, protože pohárový koeficient, ze kterého těžil český fotbal, padá ke dnu. Měly...

Další z rubriky

Kvůli mrazům a suchu sklidí sadaři v kraji až o dvě třetiny méně jablek

Jana Zikmundová z nebílovských sadů na Plzeňsku očekává zhruba třetinovou úrodu...

Až o dvě třetiny menší úrodu budou mít podle odhadů pěstitelé jablek v Plzeňském kraji. Ovocnáři tvrdí, že za ztráty...

Pandí uprchlík je po dvanáctidenním pobytu mimo zoo v perfektní kondici

Sameček pandy červené po návratu zpět do ubikace v plzeňské zoo. Panda byla na...

Přibližně dvanáct dnů svobody si užíval samec pandy červené, který utekl z plzeňské zoologické zahrady. V pondělí večer...

Koupil zdevastovaný zámek a opravuje ho, bojuje ale s památkáři

Václav Kule koupil v Chocenicích na Plzeňsku polorozpadlý zámek. Postupně jej...

Václav Kule si před třemi lety koupil památkově chráněný zámek v Chocenicích na Plzeňsku. Od té doby z vlastních zdrojů...

60 % žen předstírá orgasmus. Proč tomu tak je?
60 % žen předstírá orgasmus. Proč tomu tak je?

Na 8. srpna připadá mezinárodní den ženského orgasmu! Jak svátek vznikl a proč ženy orgasmus někdy předstírají?

Najdete na iDNES.cz