Se třemi temně rudými růžemi přišla v pátek dopoledne Pavla Trojanová Maurová k pamětnímu místu padlých železničářů v horním vestibulu budovy plzeňského hlavního nádraží. Účastnila se odhalení autorské pamětní desky, která od opět připomíná, že plastiku se jmény více než 120 železničářů - padlých za druhé světové války - vytvořil její otec, akademický malíř Pavel Maur.
„Dříve tu cedulka se jménem mého táty byla, ale asi nějací vandalové ji ukradli. Jsem strašně ráda a děkuji všem, že nová destička je tu zpátky, a je na ní i jméno Břetislava Holakovského, který se na plastice podílel,“ řekla Pavla Trojanová Maurová.
Plastika přímo proti schodišti je výjimečná. I když vznikala v 50. letech minulého století a slavnostně byla odhalena v roce 1962, není na ni jediná komunistická pěticípá hvězda. A pro Pavlu Trojanovou Maurovou je to nejen vzpomínka na tátu: ona sama a její maminka totiž byly předobrazy pro dvě postavy z díla.
„Z civilních lidí jsem na plastice já, tehdy mi bylo asi devět let. Jsem ta malá holčička. A je tam ještě moje maminka, která drží v ruce děcko. Ve skutečnosti nedržela chlapce, ale mého velkého medvídka, když stála modelem. Samozřejmě na plastice museli být i pracující lidé, korespondující s tehdejší dobou, ale také s velkými sochami, které jsou v dolním vestibulu u schodiště. A navíc tam musel být i voják. Když se na něj detailně podíváte, ani na čepici nemá hvězdičku. To si tenkrát dokázala vymoci modrá armáda, jak se říká železničářům,“ řekla Pavla Trojanová Maurová.
Původní motiv s lokomotivou a výpravčím neprošel
Původně měla plastika nad deskou - odlitou ve Škodovce - vypadat úplně jinak. Železničáři, kteří se na pomník skládali, měli představu, že na plastice musí být lokomotiva a výpravčí. Vše bylo koncipováno jako pocta modré armádě. Dnes dominantní symbol plastiky, železničářské okřídlené kolo s ratolestí, mělo být původně jen malým doplňkem.
„Bohužel, původní návrh neprošel schvalovacím řízením. Znám i všechny návrhy, bylo jich hodně. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Železničáři si ale místo hvězdy vydobyli jako hlavní motiv svůj symbol, okřídlené kolo,“ vysvětluje dcera malíře Pavla Maura, který zemřel v roce 1989.
Plastika je sestavená ze tří dílů. Návrh vypracoval Pavel Maur, kreslil jej na karton, ale jeho ateliér nebyl na takovou práci dostatečně velký. „Proto jako spoluautora pozval svého kamaráda Břetislava Holakovského. Byl to jeho kolega z tehdejší lidové školy umění, dnes to jsou Základní umělecké školy. Spolupracovali na tom v jeho ateliéru,“ objasnila Pavla Trojanová Maurová.
Spoluautorovi díla bude letos 90 let
Břetislav Holakovský se odhalování pamětní autorské desky pod plastikou osobně zúčastnil. V letošním roce oslaví 90. narozeniny. Pamětníci si vybavují, že když v roce 1962 došlo na nádraží v Plzni ke slavnostní odhalení památníku, kromě železničářů a autorů u toho nikdo jiný nebyl. Lidé prý měli strach.
Pavla Trojanová Maurová s úsměvem vzpomíná na dobu, kdy otec pracoval na plastice přímo na nádraží - a stál přitom na lešení. A malá Pavla mohla na lešení také vylézt.
„Pak přišli železničáři a vzali mě přímo do lokomotivy. I takové zážitky mám s tímto dílem spojené,“ vzpomíná žena. Jiří Stuna ze správy drážního majetku si posteskl, že i když je památník v hale na dobře viditelném místě, jen málokdo z cestujících, kteří kolem něj denně projdou, se u něj alespoň na chvilku zastaví.
