Státní zástupkyně Renata Havelková viní sedmatřicetiletého lékaře Jana Š. z neposkytnutí pomoci a z ohrožení pod vlivem návykové látky. Hrozí mu za to až tři roky vězení a zákaz práce lékaře.
„Jako vedoucí operátor směny na pozici dispečera Záchranné služby Plzeňského kraje odmítl loni v lednu zaslat vůz zdravotnické záchranné služby šedesátiletému muži z Plzeňska, ačkoliv syn poškozeného i jeho snacha opakovaně volali na linku 155 a podrobně popsali zdravotní stav poškozeného. Že již deset dní nejí, špatně dýchá, má černorudý jazyk, průjem a zimnici,“ popsala první skutek žalobkyně.
Podle státní zástupkyně tento jeho zdravotní stav bez odborné lékařské péče mohl vést k selhání základních životních funkcí. I přesto lékař k němu sanitku neposlal. Nemocný muž pak druhý den zemřel.
Druhý případ, kvůli kterému je muž u soudu, se stal v polovině loňského března, kdy byl jako lékař ve výjezdový jednotce záchranné služby v Domažlicích vyslán k pacientce s infarktem. Lékař byl ale opilý. Po poledni mu dechový přístroj naměřil 1,10 promile alkoholu v dechu. Následný odběr krve ukázal 1 promile alkoholu. Dopoledne, kdy k pacientce jel, měl podle znaleckého posudku nejméně 1,4 promile alkoholu v krvi.
Lékař Jan Š. dnes u soudu řekl, že se v případu neposkytnutí pomoci cítí nevinen. Naopak k výjezdu pod vlivem alkoholu se přiznal a souhlasil s popsaným skutkem i právní kvalifikací. Uvedl, že kvůli závislosti na lécích a alkoholu se ambulantně léčil v nemocnici. Tvrdí, že léčbu zvládl a v současné době nepije. Na záchranné službě pracuje nyní jako výjezdový lékař.
„Funkcí záchranné služby je ošetření a transport k nejbližšímu poskytovateli lůžkové péče. Po telefonu jsem mluvil s paní, která se dožadovala vyslání sanitky. Samotný pacient ale ošetření odmítal a odmítal odvézt do nemocnice. Proto jsem k němu nechtěl sanitku poslat. Navíc jsem byl v situaci, kdy byl kvůli covidu omezený počet sil a prostředků a nechtěl jsem sanitku blokovat pro případ nejvyšší naléhavosti,“ vysvětloval lékař.
„Rodina se dožadovala ošetření na místě a určení diagnózy, to ale není funkce záchranné služby. Nikdy jsem nikomu neodmítl poskytnout pomoc, pokud ji potřebuje a kdo ji chce. Mým úmyslem není někoho poškodit nebo mu uškodit,“ hájí se s tím, že volající syn mu do telefonu řekl, že jeho otec odmítl pomoc, i když měl zlomené nohy.
„Já jsme nikdy neodmítl poskytnout pomoc nikomu, kdo ji chce a potřebuje. Proto jsem se stal lékařem,“ dodal.
