Netradičně vyzdobenou hospůdku provozuje třiatřicetiletý Lukáš Němeček už jedenáct let. Návštěvníci si tady mohou prolistovat Rudé právo, Nové Domažlicko z roku 1973, Pravdu, Svět socialismu či vydání časopisu Vlasta z roku 1959. Na zdi se také skví nápis: Se Sovětským svazem za odzbrojení a mír na celém světě.
„Lidé většinou reagují pozitivně a při návštěvě našeho občerstvení vzpomínají. Je to taková připomínka toho, že měli komunisté Čerchov 50 let zavřený,“ vysvětluje Lukáš Němeček, který prý podobné artefakty dříve sbíral.
„Nejvíc asi návštěvníky upoutají noviny, ve kterých si pročítají dnes už docela úsměvné články a také busty. Je tady třeba Lenin, kterého jsem společně s dalšími dvěma bustami našel ve sklepě. Ty dva ale ještě nikdo nepoznal, tak nevíme, kdo to je. Jednoho jsem zahlédl v Černých baronech,“ směje se Němeček.
Hospůdka na Čerchově.
A jak se mladý podnikatel k provozování hospůdky v nadmořské výšce přes tisíc metrů vůbec dostal? „Objekt je Spartaku Klenčí a jeho tehdejší předseda se mě zeptal, jestli bych nechtěl na Čerchově zkusit provozovat restauraci. V té době jsem už měl občerstvení na Výhledech a tak jsem to zkusil. Poprvé jsem otevřel v květnu 2004 a docela se to ujalo,“ vysvětluje Němeček, který je vyučený kuchař - číšník.
Postupně se prý dál učil, co by lidé chtěli a nabídku dál vylepšoval. Teď tu vaří 40 druhů jídel.
Kromě českých turistů navštěvují vrchol Čerchova také lidé z Německa. „Chodí sem lidé s kočárky i senioři. Je to opravdu různé. Nevybavuji si, že by byl den, kdy by sem nahoru nepřišel vůbec nikdo,“ říká Němeček, kterému pomáhá přítelkyně a někdy také brigádníci. Jak dlouho ještě bude hospůdka fungovat, neví ani sám majitel.
„Město Domažlice by chtělo objekty získat pod sebe a zbourat je jako ekologickou zátěž. Musím ale říct, že se o demolici mluví už snad celou dobu, co tady jsem, takže to beru trochu s rezervou. Zatím není nic rozhodnuto,“ vysvětlil Němeček a jedním dechem dodal, že sám neví, jestli chce v podnikání na Čerchově ještě pokračovat.
„V létě jsem tady každý den, v zimě pracuji v Německu a tady jsem o víkendech. Musím říct, že občas už je toho dost. Rád bych se do pětatřiceti let rozmyslel, co dál a jestli třeba nezačít podnikat někde jinde.“
