Odvážných, kteří podepsali Chartu 77, bylo v Plzeňském kraji málo

  9:35aktualizováno  9:35
Před listopadem 1989 nebylo v západních Čechách mnoho lidí, kteří podepsali Chartu 77. Pamětníci odhadují, že v Plzni by se jich napočítalo zhruba deset. Představitelé totalitního režimu dělali, co mohli, aby jim za jejich podpisy znepříjemnili život. „Někdy se zdálo, jako by snad o člověku věděli všechno,“ vzpomíná bývalý disident Jaroslav Cuhra.

K nejznámějším signatářům Charty 77 v Plzni byl Jiří Šašek. Na snímku promlouvá při jednom z listopadových shromáždění na náměstí Republiky. | foto: Archiv

K nejznámějším signatářům Charty 77 v Plzni patřily výrazné osobnosti disentu jako byli Jiří Šašek a Jan Thoma, kteří již zemřeli.

„Asi se dá říct, že tady v Plzni dění kolem Charty rozjížděl Jiří Šašek. Spolu s Janem Thomou patřili k první chartistům ve městě. Já jsem ji podepsal až v polovině osmdesátých let,“ vzpomíná bývalý disident Jaroslav Cuhra.

Ten patřil ve městě do skupiny odpůrců režimu s křesťanským zaměřením. K vlastnímu podpisu dokumentu se, jak říká, dostal zvláštním způsobem. Rozhodnutí přišlo při shromáždění několika lidí v bytě Cuhrových při čekání na příjezd kněze Václava Malého a filozofa Václava Bendy.

„Řekl jsem tehdy, že tam mezi námi není ani jeden chartista a že by mě zajímalo, proč to tak vlastně je. Jeden kolega uvedl, že se v podstatě nemáme o čem bavit. Že mezi námi není chartista, protože jsme zbabělci. To na mě zapůsobilo natolik, že jsem druhý den jel Chartu podepsat do Prahy. Říkal jsem si: Tak zbabělec ne!“

Cuhra si vybavuje, že jeho krok měl téměř okamžité následky. Komunistická policie se už za pár dnů pustila do jeho vyšetřování. Když pak nechal text přečíst několika lidem, čekala ho další série výslechů. „Někdy se zdálo, jako by snad o člověku věděli všechno.“

Jediný další chartista, se kterým se v Plzni stýkal, byl Jiří Šašek. „My venkovští jsme byli na periférii dění, které s Chartou souviselo. To podstatné se odehrávalo v Praze,“ líčí.

Fotogalerie

Domnívá se, že situace disidentů mimo hlavní město byla horší, že byli leckdy pod větším tlakem ze strany zástupců režimu. „Ještě 27. října 1989 na nás udělali nepochopitelný zátah. Byl drastický. Sebrali asi patnáct lidí, většina byli chartisti, a odvezli do vězení ve Vykmanově. Vezli nás hůř než dobytek nacpané do plechových kójí v autě. Byli jsme v tom asi čtyři hodiny, někteří se pozvraceli. Bylo to šílené,“ vypráví.

Výtvarník Vladimír Líbal Chartu 77 podepsal také až v osmdesátých letech. Vybavuje si, že v Osvračíně na Domažlicku už tehdy žili chartisté Jaroslav a Silvestra Chnápkovi. Právě u nich se někdejší disidenti dodnes scházejí.

„V Plzni k chartistům patřil například Milan Kohout, který emigroval v roce 1986, nebo Ila Šedo, který dnes pracuje v Západočeském muzeu.“ Líbal tvrdí, že většinou o sobě chartisté v Plzni věděli a občas se potkávali. „Například u Honzy a Věry Tydlitátových v ulici na Celchu, ale i u mě,“ říká.

A co bylo pro život chartisty za minulého režimu typické? „Asi nejvíc tehdejší situaci charakterizovaly pravidelné výslechy. Dostával jsem pozvánky, abych se dostavil k podání vysvětlení,“ tvrdí.

Občas došlo také na domovní prohlídky. U Líbalů se například odehrála ještě v září 1989. Líbal za komunistického režimu pracoval pro podnik Drobné zboží Cheb, pro který mimo jiné navrhoval výlohy obchodů. Po podpisu Charty 77 mu hrozilo vyhození z práce, ale nedošlo na něj.

Major Diviš při zásahu v amfiteátru mlátil pankáče

„Můj tehdejší šéf se mě zastal. Později jsem se dozvěděl, že byl také kvůli mně u výslechu,“ uvádí Líbal. Vzpomíná si, že mezi disidenty měl v Plzni patrně nejhorší pověst důstojník StB známý jako major Diviš.

„Byl to obrovský chlap, vypadal jako boxer s býčím zátylkem. Hodně se proslavil tím, že při zásahu v Lochotínském amfiteátru mlátil pankáče.“ Jednalo se o známý Mírový koncert Olofa Palmeho ze září 1987.

Ačkoliv chartistům zástupci komunistického režimu hodně komplikovali život, Líbal si nevzpomíná na žádného, který by později považoval za chybu, že Chartu 77 podepsal.

Text Charty 77 byl skvěle formulovaný, její význam byl obrovský

Jaroslav Cuhra upozorňuje, že v posledních letech část veřejnosti roli Charty 77 zpochybňuje a snižuje. „Ale její význam byl obrovský. Když jsem ji poprvé slyšel z Hlasu Ameriky, napadalo mě, že to je předzvěst konce komunistického režimu. Text byl skvěle formulovaný a mířil proti podstatě totalitního systému. Myslím, že bolševici si rychle uvědomili, co Charta 77 může způsobit,“ uvažuje.

Režim na zveřejnění dokumentu reagoval organizováním akcí, kde měli lidé hromadně Chartu 77 odsuzovat. „Bylo neskutečné, co předváděli, aniž by lidem řekli, co je v ní napsané. Když se kolega z práce ozval, aby ji přečetli, pokud se má odsuzovat, tak ho z podniku vyhodili.“

A jak se lidé, kteří měli odvahu se otevřeně postavit komunistickému režimu, po třiceti letech od 17. listopadu 1989 dívají na nynější stav společnosti?

Líbalovi se nezamlouvá vývoj na politické scéně. „Má základní obava je, abychom se nedostali mimo hranice demokracie. Nebylo by to v naší zemi poprvé,“ prohlásil.

„Vytvářeli jsme si soukromý prostor svobody“

Věra Tydlitátová, signatářka Charty 77

Mám-li zavzpomínat na přátele z plzeňského disentu, chci předeslat, že se zdaleka nejednalo pouze o signatáře Charty 77, ostatně i já a můj manžel Honza jsme ji podepsali z mnoha důvodů pozdě.

Nerada se stavím do role hrdinné chartistky – pamětnice. Na druhou stranu však mám k plzeňským dějinám Charty zvláštní vztah, v roce 1977 jsem studovala Střední průmyslovou grafickou školu v Praze a v březnu téhož roku jsem přivezla do Plzně výtisk Charty 77. Ten dokument jsem já a mí rodiče několikrát opsali, ale důležitější bylo, že jsme jej předali Františku Pitorovi, výrazné osobnosti plzeňského disentu.

Ten se již postaral o další šíření Charty a za to byl tři roky vězněný. Plzeň byla trochu ve stínu Prahy, a tak například osudy tohoto statečného odbojáře dvou totalit zůstaly až do dnešních časů téměř neznámé.

Chartistů jsem v samotné Plzni napočítala asi deset, ale nevnímali jsme se jako nějaký výlučný spolek, patřili jsme k širokému okruhu lidí z alternativní kultury, křesťanů, trampů, starých mazáků z válečného i poválečného odboje, osmašedesátníků a různých nonkonformních lidí.

V našem bytě Na Celchu se občas sešla skupinka kamarádů a promítali jsme si Originální videojournal, opisovali jsme a distribuovali samizdat, Vokno, Informace o Chartě (Infoch) a různé petice, například Několik vět. V Plzni vycházel informativní bulletin Pevná hráz, název samozřejmě parodoval stupidní slogany komunistů. Každý přispěl tím, na co stačil a co uměl.

Nepovažovali jsme se za hrdiny a nepřemýšleli jsme o budoucím profitu, prostě jsme si vytvářeli soukromý prostor svobody. Spojovala nás nechuť k normalizační buzeraci a plesnivé šedi, jinak jsme měli velmi různé životní postoje a názory. Naučili jsme se vzájemnému respektu, protože jsme čelili stejným hrozbám.

Osmašedesátníci, písničkáři, rockeři, duchovní různých denominací, malíři, grafici, tajní skauti, matky od rodin a například punker Honza Rampich s oranžovorudým čírem a špendlíky v uchu se spolu nejen dokázali bavit, ale našli k sobě cestu jako přátelé. Setkávaly se mnohdy celé rodiny.

Měla jsem tehdy malou dcerku, pochopitelně, že ženy zapojené do těchto činností musely překonávat strach o děti. Má přítelkyně Helena Líbalová, matka tří dětí, zachránila během domovní prohlídky několik signatářů Charty 77 včetně mne a mého manžela, když naše podpisy schovala pod šaty. Neustále nad námi viselo nebezpečí, že nám státní moc odebere děti, to byla větší hrozba než případné vězení. Ale když si člověk zvykne na svobodné jednání, chomout už nepřijme, dělá co musí, strach nestrach. Ani dnes si nechci zvykat na soft normalizaci, pořád je nás dost, kteří se neklaníme molochovi moci.

  • Nejčtenější

Česko - Kosovo 2:1, fotbalisté otočili skóre a postoupili na Euro

Vrcholný turnaj fotbalistů bude po čtyřech letech zase s českou účastí. Národní mužstvo s předstihem vybojovalo postup...

Věděl, že kamarád zabil dívku, a nabídl mu alibi. Policie jej obvinila

V případu tragické smrti osmnáctileté dívky ze Zdemyslic na Plzeňsku padlo další obvinění. Kromě jejího bývalého...

Růžička na Spartě neuspěl. Kometě náskok nestačil, Třinec i Kladno slaví

Hradecký trenér Vladimír Růžička odjíždí ze Sparty zklamaný, pražský klub v 18. kole hokejové Tipsport extraligy vyhrál...

KOMENTÁŘ: Skandální víkend sudích. Proč jsou tak trapní a dělají kiksy?

Vypadá to, že čím víc kol se odehraje, tím větší chaos bude. Pak se totiž nevyznáte, komu vlastně rozhodčí ve fotbalové...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kůrovec zahubí i unikátní chůdovitý smrk, který na Šumavě roste 300 let

Kůrovcová kalamita zasáhla i Boubínský prales na Šumavě a v něm starý atypický smrk, který je výjimečný svým růstem. Z...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Do areálu bez kolejí vjely nikým neřízené vagony, firmu zasypaly roury

Dva nákladní vagony naložené mohutnými rourami ujely po vlečce v Kaznějově na Plzeňsku. Na konci slepé koleje vozy...

Pro jistotu jsem si vzal dva nože, přiznal mladík souzený za vraždu dívky

Krajský soud v Plzni začal projednávat vraždu, která letos v květnu šokovala celý region. Obžalovaný je osmnáctiletý...

Plzeň prodává pamětní bankovky, první sběratelé na ně čekali už v noci

Lidé v Plzni mají možnost si v neděli koupit pamětní eurobankovky k 30. výročí sametové revoluce. Když infocentrum na...

Plzeň oslavila 30 let svobody, z někdejšího sídla KSČ zmizela rudá hvězda

Plzeň žila v neděli oslavami třiceti let od začátku sametové revoluce. Symbolickou tečkou za dobou vlády jedné strany...

Najdete na iDNES.cz