Architekt Jiří Zábran se minulý měsíc zúčastnil diskusního fóra týkajícího se rekonstrukce plzeňských městských lázní. Zástupci Plzeňského kraje tam prezentovali svůj záměr a postup při opravě a přístavbě budovy bývalých lázní, kde má vzniknout sídlo a zázemí Západočeské galerie. Jedná se o rozsahem výjimečnou akci, jejíž cena je odhadovaná na dvě miliardy korun.
Desítky plzeňských architektů už předtím podepsaly prohlášení, ve kterém autoři žádali, aby projekt prošel architektonickou soutěží. Tu zástupci kraje vyhlásit odmítají. Požadavek na uspořádání architektonické soutěže podpořila i Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Jiří Zábran tvrdí, že při diskusním fóru připomínky architektů v podstatě neměly šanci něco změnit. I on považuje za zásadní chybu, že na projekt obnovy a přístavby bývalých lázní nemá být vyhlášena architektonická soutěž.
Jaký jste měl z diskusního fóra se zástupci kraje pocit?
Zjistili jsme, že zástupci kraje o projektu a svém postupu v podstatě nepřipouštějí diskusi. Přišli jsme s dobrými příklady konverze starých staveb ze světa, kde si myslíme, že se postupovalo správně. Všechny nás ale zarazilo, že první slovo si vzal právník a prohlásil, že postup kraje je legální. Pravděpodobně mají potřebu to zdůrazňovat, protože kraj obešel princip soutěže a architekty týmu Evy Heyworth zaměstnal. Pak soutěž na návrh vyhlašovat nemusí, ale určitě to není standardní.
Zástupci kraje zkrátka začali tím, že je jejich postup právně ošetřený a nenapadnutelný. V té chvíli jsem si uvědomil, že naše myšlení se s tím jejich vůbec nepotká. Myslím, že zástupci kraje chtějí manažerskou stavbu a chtějí ji rychle. Ale my chceme především co nejkvalitnější stavbu. To je to, v čem se ty způsoby přístupu rozcházejí.
Viděli jste při té debatě nějaký návrh?
Viděli jsme líbivé vizualizace interiérů, které mě jako architekta vůbec neoslovují. Já potřebuji vidět nějaký koncept – myšlenku. Mě v podstatě nezajímá, že někde mají být hezké odlesky. Mě zajímá ten prostor, jeho funkčnost a nějaká idea. My jsme na ten diskusní panel nešli dělat nějakou oponenturu. My jsme se chtěli bavit o tom, proč zástupci kraje nechtějí diskusi nad různými návrhy. Vysvětlení bylo, že se tak uspoří čas. A bylo řečeno, že je třeba stavbu zahájit do příštích voleb. To je pro mě argument hodně přízemní.
Znamená to, že připomínky ze strany architektů při diskusi nebral nikdo v úvahu?
Myslím si, že nezabraly. Domnívám se, že to zástupci kraje pojali jako informační schůzku pro nás. Možná čekali, že budeme reagovat na konkrétní návrh. Ale my jsme chtěli otevřít diskusi o tom, jak vytvořit kvalitní architekturu, kterou Plzeň potřebuje. Jediný možný způsob, jak se k tomu dostat, je vypsání architektonické soutěže. To je nejjednodušší, nejchytřejší a nejspolehlivější řešení, jak k tomu cíli dojít. A zástupci kraje to odmítli.
Zastánci postupu kraje však například používají tvrzení, že v minulosti architektonická soutěž na sídlo Západočeské galerie nikam nevedla. Budova nevznikla, a proto je třeba volit jiné řešení. Není to argument, který jim dává za pravdu?
Rozhodně ne. Z té soutěže vzešel návrh skvělé budovy, a pak se dlouze projektoval. Už bylo pouze na politicích, aby stavbu spustili. Podstatné bylo jenom politické rozhodnutí. V Plzni se v posledních desetiletích uskutečnilo několik architektonických soutěží, ale pořádně se podle výsledku soutěže realizovaly pouze kašny na náměstí Republiky. A ty jsou od listopadu 1989 ve městě jedinou výbornou ukázkou současné architektury v Plzni.
Původní projekt na galerii U Zvonu ovšem zastánci vybudování galerie v bývalých lázních označovali za zastaralý a nevyhovující současným požadavkům například z hlediska energetické náročnosti. Nebyl tedy ten návrh proto v podstatě pár let mrtvý?
To si nemyslím. Argument o energetické náročnosti je lichý, protože ta se dá řešit typem použitých technologií. Navržený dům byl opravdu dobrý. Byl vybraný ze stovky návrhů a mezi ostatními vyčníval. Pokud by se ten dům postavil, byl by v podstatě nadčasový. Galerijní prostor tam byl navržený tak kvalitně, že by to Západočeskou galerii a s ní i město posunulo někam dál. Získali bychom uznávanou architekturu, která by mohla reprezentovat Plzeň.
Uvedl jste, že zástupci kraje nyní obnovu bývalých lázní a jejich přístavbu pojímají jako manažerskou stavbu. Co jste tím měl na mysli?
Pro tu akci si zvolili systém Design & Build (systém spojuje roli projektanta a zhotovitele stavby). Ten se používá, pokud chcete jakoukoli stavbu postavit rychle. Dobře se to hodí pro dálnici nebo nějakou halu. Nehodí se ale pro rekonstrukci nebo výstavbu sídla galerie. Při použití tohoto systému se ochuzujete o možnost vybírat si návrh a přemýšlet o tom, jak to bude vypadat. To jde stranou a rovnou se projektuje a staví.
Mám velké pochybnosti, že existují nějaké zkušenosti z použití tohoto sytému u takového typu staveb, o jaký jde nyní v Plzni. Nakonec se zřejmě ani nedozvíme, jestli cena té stavby byla přiměřená, protože nebudeme mít srovnání. Respektuji, že se politici rozhodli opustit původní projekt na galerii U Zvonu. Ale očekával bych, že za dvě miliardy dostaneme stejně kvalitní nebo lepší budovu. Tím způsobem, který kraj postupuje, se k tomu ale zřejmě nedostaneme.
Představitelé kraje však tvrdí, že zárukou dobrého výsledku je to, že zaměstnali tým Evy Heyworth.
Nevím, jestli je možné tuto skutečnost považovat za záruku. Myslím, že spíš ne. Sám se účastním architektonických soutěží a vím, že ty nejlepší návrhy často stojí na silné myšlence – nápadu. Točí se tady tak padesátka architektonických ateliérů, které se soutěží účastní, ale občas i v té konkurenci uspěje někdo neznámý. Podstatné podle mě je, že se bez soutěže ochuzujeme o možnost, že by s návrhem přišel třeba zahraniční architekt. Nevidím důvod, proč by si u stavby za dvě miliardy nemohl kraj dovolit někoho ze zahraničí.
Bylo by podle vás ještě dnes možné, aby se architektonická soutěž na rekonstrukci a přístavbu bývalých lázní uskutečnila?
Možné to je, ale musela by k tomu být ze strany zástupců kraje vůle. Přesně v tuto chvíli už vědí, co se tam kapacitně vejde, kolik si toho můžou dovolit, kolik na to mají peněz, kolik chtějí, aby tam bylo zaměstnanců a kolik chtějí, aby tam chodilo návštěvníků. Podle mě by to byl krásný podklad pro vyhlášení soutěže. Pokud by byla vůle, je k vyhlášení soutěže ideální čas. Proběhla by velmi rychle a stavba by se zdržela třeba o půl roku, ale to z hlediska té akce vůbec nestojí za řeč.
Navíc na takovou stavbu čekáme už přes třicet let. Pokud by soutěž proběhla, ve výsledném řešení by převládla kvalita. Bez soutěže sice budeme mít opravené lázně a ve dvoře budeme mít nějakou galerii, zároveň však nebudeme vědět, jestli jsme za ty veliké peníze nemohli mít něco lepšího, protože nebudeme mít srovnání. Ve světě je přitom dávno běžné, že se na významné stavby dělají architektonické soutěže.
Připouštíte si vůbec možnost, že postup zástupců kraje v případě bývalých lázní může vést k dobrému výsledku?
V to tak skrytě trochu doufám. Ale zároveň cítím, že se musím proti tomu postupu ozvat, protože to většinou dobře nedopadne. Zpočátku to veřejnost ani nemusí podchytit. U tak obrovské a drahé stavby se dá leckdo opít dobrou vizualizací a rychlostí výstavby. Ale výsledek pak dobrý být nemusí a už to nikdo nezmění. Proto je třeba takové projekty na začátku pečlivě probrat.
Jako plzeňský patriot ještě doufám, že to snad dopadne dobře. Ale já bych zároveň chtěl, aby to dopadlo výborně. Dobře je za tři a v případě tak drahého domu je trojka málo. Chtěl bych, aby to bylo za jedna – výborně. Není to tak dávno, kdy Praha vyhlásila architektonickou soutěž na novou budovu pro filharmonii a všechny finální návrhy, kterých bylo pět, byly skvělé a mohli z nich vybírat. To je ta podstata, o kterou v případě bývalých lázní přijdeme.
