Martin Gregor a Michal Franc pocházejí z východních Čech, ale seznámili se přes sociální sítě právě při líčení svých zážitků z cest. Před dvěma roky spolu podnikli první velkou výpravu na letitých padesátkách firmy JAWA po Balkánu.
Později už měli připravenou cestu do Černobylu. Jenomže na poslední chvíli ji zhatil požár v oblasti. Letos si zařizovali návštěvu Černobylu měsíc předtím, než stanice HBO začala vysílat oceňovaný seriál.
Červencová dvoudenní výprava do Černobylu je nadchla.
„Černobyl je opravdu silný zážitek. Měli jsme skvělé ukrajinské průvodkyně, dvě mladá děvčata, která se o vše o jaderné havárii zajímají. Navštívili jsme město Pripjať velké asi jako Hradec Králové. Už je tak zarostlé, že se ocitnete mezi paneláky ve vlastně velkém poctivém lese. Ukazovali nám i rozpadající se základní školu, největší dojmy jsme měli z mateřské školky, kde jsou dodnes rezavé postele a v nich i ponechané panenky. Viděli jsme nemocnici, v jejímž sklepení jsou dnes jedny z nejnebezpečnějších míst v oblasti. Byly tam řadu let totiž šaty prvních zasahujících hasičů, které jsou stále vysoce radioaktivní,“ líčí Michal Franc.
Martin Gregor zase popisuje návštěvu cestovatelů radaru Duga, největšího ve své době na světě, který byl schopen díky důmyslné technologii vidět daleko za obzor a horizont.
„Měl hlídat Ameriku a byl prý mnohem dražší než celá černobylská elektrárna, jeho stavba stála sedm miliard rublů. Viděli jsme i rozestavěné další dva reaktory elektrárny,“ říká mladší z cestovatelů.
Dobrodruzi na „fichtlech“ se dostali letos na Ukrajině za úplatek, láhve slivovice, na motorkách i do bezpečnostní zóny, kam motorky běžně nesmějí či potkali v zarostlé Pripjati „mazly“, neboli toulavé zdivočelé psy.
Ukrajina oba cestovatele bavila i jako trochu funkční motomuzeum.
„Plno lidí tam má také takové historické stroje, jezdí to tam hodně po silnicích a lidi si je tam hodně sami opravují. Můžete tam navíc rozdělat stan, kde se vám zlíbí, je tam na co koukat. Vždycky se na Ukrajinu těším,“ říká Martin Gregor, který s kolegou o cestách se svými motocykly JAWA přednáší. Loni měli zhruba třicet přednášek. Hodně po východních Čechách, teď je zvou do Brna. Už byli i na Slovensku.
Minové pole i střelba na vinici
Jezdí na svých Jawách 50, typech Mustang a Pionýr po Evropě.
„Vždyť to je stroj, který se porouchá hned doma za vsí,“ podiví se občas některý z pocestných, které na cestách hlavně v Česku potkají. Jenomže pokud se to stane, dá se vlastníma rukama rychle opravit. Dva kamarádi už na těchto strojích sjeli na pětadvacet zemí v Evropě. Dojeli loni jako první na takových „slabých“ motorkách z Česka do Moskvy.
A oba cestovatelé mají rozhodně na co vzpomínat. Na své cestě na Balkán dokonce v Bosně a Hercegovině spali u minového pole, které tam zůstalo z bojů v bývalé Jugoslávii.
„Bylo to v horské oblasti, už se stmívalo, z jedné strany byla skála, z druhé řeka. Nakonec jsme na takové mýtince postavili stany a přespali tam. A ráno jsme zjistili, že dva metry od stanu máme ceduli „Zákaz vstupu, minové pole“. Tak nás polilo horko. Ale jsme dnes tady a můžeme o tom vyprávět,“ uvádějí dobrodruzi
Dva hlídači vinic u Soluně si je spletli jednou se zloději a začali po nich střílet, když se otočili a raději z vinice odjížděli. „Asi to byly výstražné výstřely do vzduchu, ale moc dobrý pocit to nebyl,“ říká Michal Franc.
Oba vyznavači „fichtlů“ jezdí každý rok na tři cesty, dvě kratší a jednu velkou. Michal Franc se po první velké hromadné výpravě na Lipno rozhodl, že další cesta bude do zahraničí.
„A všichni mi říkali, že jsem blázen, že Lipno byl strop a fichtl za hranice nedojede. Ale dojel jsem tehdy s jedním dalším odvážlivcem až k Baltu. A tak jsme začali jezdit s Martinem. Nejdříve ještě s dalšími do Berlína, do Chorvatska. Ale když jsme jako další cíl naplánovali Řecko, tak ostatní, a to i otrlí jezdci, odpadli,“ říká Michal Franc a dodává, že oba cestovatelé si udělali letos testovací cestu před Černobylem, která vedla z Chocně do Chocně.
„Ta druhá leží uprostřed Polska,“ říká Martin Gregor.
Právě on vždy přes zimu spraví a připraví ve své garáži obě motorky na další výpravy.
„Ale zjistili jsme, že čím delší trasu motorka jede, tím lépe funguje. V motorce nejsou žádné usazeniny, žádný starý zanešený benzin či výfuk, má tak méně závad. Martin vymýšlí přes zimu také různé držáky, a nosiče a různá přídavná zařízení na obě motorky, aby vše potřebné uvezly a jelo se na nich o něco komfortněji.
„Například s sebou vozíme jako náhradní díly celý jeden další motor,“ upozorňuje jeden z cestovatelů.
Jejich dobrodružství lze sledovat na Facebooku S Jawou na cestách, kde o svých cestách píší články a sdílí fotografie.
