Jsou to přesně tři roky, kdy se během těch nejpřísnějších opatření proti nemoci covid-19 dostali hráči FK Pardubice po více než 50 letech do první fotbalové ligy. Euforie byla veliká, ovšem zároveň řada lidí předpovídala, že návrat mezi elitu nebude mít dlouhého trvání.
Pardubice neměly odpovídající stadion, musely hrát v pražském azylu, kádr se nijak zásadně nezměnil a desítky milionů na zvučné posily v pokladně nebyly.
První sezona proběhla až překvapivě v klidu. Druhá však už byla horší a na samou hranu sestupu se Pardubice dostaly v té právě skončené. Hlavně na podzim se zdálo, že klub se nemůže udržet. Nakonec se to však i díky stěhování na skutečně domácí stadion povedlo. Vše završila úspěšná baráž proti Příbrami.
„Po posledním hvizdu přišla směs různých pocitů. Úleva, radost, euforie. Byla to velmi náročná sezona, pro mne osobně. Psychicky jsem byl celkem v pohodě, i když jsem pár kilo určitě nabral, ale bylo to hlavně tím, že jsem měl tolik starostí s dostavbou stadionu, že jsem vlastně neměl energii nervovat se i kvůli našim výsledkům. Klukům jsem věřil, že to zvládnou, a to se nakonec potvrdilo,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.CZ Vladimír Pitter.
Přesto, byla nějaká situace během sezony, kdy jste si říkal, že to může špatně dopadnout? Přece jen tým hrál celou sezonu na těch nejspodnějších příčkách.
Vlastně ne. Týmu jsem extrémně věřil. A stále mne od případných černých myšlenek odváděla radost z dokončovaného stadionu. Pravda je, že párkrát jsem si říkal, že asi člověk nemůže mít všechno a že to možná bude něco za něco. Že dostaneme nový stadion, ale třeba na něm budeme hrát chvíli druhou ligu. Ale na druhou stranu vyloženou krizi a splín jsem neměl.
Asi se vše začalo otáčet k lepšímu po příchodu trenéra Radoslava Kováče. Byl to ten zlomový okamžik v sezoně?
Jednoznačně. I když nepřišel ten wow efekt, kdy pod novým koučem tým třikrát v řadě boduje, byla tam zpočátku určitá prodleva. Ovšem pak se začal projevovat jeho rukopis. Chtěli jsme mladého progresivního trenéra s novými metodami, zároveň aby byl jazykově vybavený, aby měl respekt u soupeřů nebo třeba i rozhodčích, a to nám Radek perfektně splnil. Navíc si přivedl svůj štáb a změnila se atmosféra v týmu. Ta sázka nám jednoznačně vyšla a jsme za to rádi. Radek u nás skvěle zapadl. Nebudu zastírat, že jsme po konci trenéra Jiřího Krejčí chtěli jiné jméno, ale když to nevyšlo, tak Radek byl jednoznačně první volbou. Znal jsem ho už předtím osobně a jsem rád, že jsem se v něm nezmýlil.
Jak velké procento z té záchrany patří tomu, že jste na jaře konečně mohli hrát na svém novém stadionu v Pardubicích?
Velké. Jednoznačně zásadní. Říkali jsme si s kolegy, že kdybychom dohrávali sezonu ještě na Bohemce, že to mohlo dopadnout špatně. Cesta k dostavbě byla hodně trnitá, ale vše za to stálo. Jsem moc šťastný, že jsme to stihli a že jsme mohli hrát před našimi fanoušky. Ti nás chodili, i kvůli tomu, že jsme vlastně každý zápas hráli o všechno, podporovat v hojném počtu a patří jim za to dík. My jsme se jim za to až na výjimky odvděčili body, takže to fungovalo. Věřil jsem, že to tak bude. Pardubicko je sportovní region, lidé tady chodí na hokej, basket, dostihy, nebyl důvod, aby na fotbal nepřišli.
A jak se vám na stadionu vlastně funguje?
Jsme na něm pět měsíců, už jsme se zabydleli. Jasné je, že za pochodu stále odstraňujeme nějaké nedorazy. S tím jsme počítali dopředu. Něco řešíme v rámci reklamací u dodavatele stavby, něco pak s radnicí jako s majitelem zařízení. Stadion ale bereme jako svůj a staráme se o něj. Ostatně jsme do dostavby západní tribuny dali z rozpočtu klubu zhruba deset milionů korun. Ale stále je co vylepšovat. Kdybych měl zmínit nějaké zásadní body, tak je potřeba dodělat kvalitnější ozvučení stadionu a pak také chceme mít v rozích stadionu nastálo umístěné velkoplošné obrazovky. Nyní to řešíme mobilními, ale tak to nemůže zůstat.
Máte za sebou tři sezony v první lize, dá se tedy říct, že jste v nejvyšší soutěži zakotvili. Může vám to pomoci třeba při jednání se sponzory?
Já to tak vnímám. Když vidím, jak se prodávaly VIP vstupenky na západní tribunu, tak bylo patrné, že partnerů přibývá a že mají o náš klub zájem. I v tom nám pomohl přesun do Pardubic, přece jen dříve se lidem moc nechtělo trávit neděle cestou do Prahy na naše zápasy. Věřím, že díky stadionu a udržení se nám podaří také sehnat nové sponzory.
Jak sezona dopadla z ekonomického pohledu a s jakým disponujete rozpočtem?
Snažíme se o maximální úspornost a o vyrovnané rozpočty. To se nám podaří i letos. Ovšem jinak rozpočet celé organizace pravidelně roste. Dnes se včetně mužstva žen a mládežnických týmů blížíme k částce sto milionů za rok. Ale snad by neměl být problém jej naplnit. Hodně nám přispěli i fanoušci, kteří pravidelně plnili naše ochozy, takže výnos ze vstupného pokladně dost pomohl. Samozřejmě je nutné dodat, že nejsme klub, který bude roztáčet nějaké výdajové spirály. Budeme v tomto ohledu patřit k menším a skromnějším organizacím. Pomoci by nám mělo i to, že už nyní nebudeme muset tolik investovat do stadionu, ale můžeme peníze převést do sportovního úseku a do posílení kádru.
