Podle soudu firma vytvářela pracovní místa ve velkém fiktivně. Její zaměstnanci vůbec nepracovali, případně odvedli méně práce, než bylo uvedeno na výplatních páskách.
„Společnost byla cíleně využívána pouze k páchání trestné činnosti,“ odůvodnila zrušení obchodní společnosti předsedkyně senátu. Podle obžaloby majitelé firmu před lety zakoupili už s tím úmyslem, že budou nezákonně čerpat dotace na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením.
Podle soudu byla hlavní pachatelkou účetní firmy Eva Kriháková. Ta se ke všemu přiznala a pomohla usvědčit své kolegyně i nadřízené. Ve vězení by měla strávit sedm let.
Stejný trest si vyslechla manažerka chráněné dílny vyrábějící například svíčky Hana Vlachynská. Její asistentce Monice Blahutové soud udělil trest v délce 5,5 roku.
„Zneužily tíživé životní a sociální situace desítek až stovek zdravotně postižených,“ uvedla soudkyně. Rozsudek není pravomocný, obžalované se odvolaly.
Obhajoba žen byla postavena na tom, že pouze plnily příkazy nadřízených z Prahy. To ale soudkyně neuznala. Podle ní byl systém trestné činnosti propracovaný a promyšlený.
„Podstatou bylo vylákat finanční prostředky od státu. Je zřejmé, že obžalované nevymyslely modus operandi. Musely si ale být vědomy nezákonnosti svého počínání,“ řekla soudkyně. Uvedla, že pokud by nechtěly nezákonné operace provádět, kdykoliv mohly ze zaměstnání odejít.
Někteří zaměstnanci ve firmě nikdy nepracovali
I když nelegálně vylákané dotace končily někde jinde, prospěch z toho podle soudu ženy nepřímo měly. „Bylo v jejich zájmu, aby společnost fungovala, aby je mohla dál zaměstnávat,“ řekla soudkyně.
Podle ní trestnou činnost dokazuje i vývoj počtu zaměstnanců firmy. V roce 2008 zaměstnávala 60 lidí. V polovině roku 2011 jich už bylo 350. Tomuto číslu ale podle soudkyně neodpovídalo množství zakázek.
Soudkyně řekla, že už u přijímacího řízení bylo všem zaměstnancům řečeno, že pro ně nemusí být práce. Někteří tak nikdy nepracovali. Firma ale vykazovala, že odpracovali 20 hodin týdně, žádala na ně dotace osm tisíc korun. Z inkasované částky invalidé dostali dva tisíce korun, zbytek končil na účtu dílny.
V době, kdy společnost musela začít posílat výplaty na účty zaměstnanců, handicapovaní část peněz osobně vraceli. Když se někdo vzpouzel, okamžitě dostal výpověď. Proto všichni podepsali nevyplněnou dohodu o ukončení pracovního poměru.
Soudkyně uvedla, že někteří lidé opravdu chtěli pracovat a opakovaně se připomínali. Ti nejurputnější práci dostali. Když nebyla, měli například vystřihovat kytičky z balicího papíru a lepit je na barevné čtvrtky. Dílka měla sloužit jako podklad pro vánoční přání.
„Byla to ale práce pro práci,“ uvedla soudkyně.
