Cákance krve na zdi, jméno a životní data Milady Horákové, narození i den popravy mohli návštěvníci výstavy spatřit ve sklepení školy, kde výsledný dojem umocňovaly i těžké železné dveře, pozůstatky někdejšího krytu civilní obrany.
„Paní učitelka nám zadala téma, tím bylo vězení, a zbytek už byl na nás,“ popisuje vznik nápadu vytvořit ve sklepení výslechovou místnost StB z padesátých let Berenika Kejvalová. „No a protože jsme věděli o krutosti komunistů a těch výslechů, udělali jsme tuto mučírnu.“
„Výstava, kterou vytvořili studenti gymnázia, vychází i z publikace Po práci legraci Jana Nejedlého a Jakuba Šofara,“ řekla Gabriela Juránková z gymnázia Hello. „Je mimo jiné také o legraci, kterou si Čechoslováci vymýšleli, aby minulý režim ‚přežili‘.“
A tak se žáci mohli seznámit například s vybavením dětského pokojíčku z osmdesátých let, věcmi, které se prodávaly v samoobsluhách, kdy jim hodně pomohla móda retro balení nabízených v některých obchodních řetězcích, ale i s transparenty, které oblepily československé ulice po invazi v roce 1968.
Na zdech gymnázia tak visely plakáty s nápisy „Z nedostatku šeříků vítáme vás kameny“, „Vy nám tanky, my vám branky“, odkazující na legendární hokejová utkání z roku 1969, nebo i slavné „filmové“ „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva“.
„Součástí celé akce byl i kvíz, kde děti musely rozhodnout, které transparenty patří do dané doby a které ne,“ vysvětlila učitelka Gabriela Juránková.
