Spisovatelka Radka Třeštíková zatím poznávala Ostravu hlavně přes hudební festival. | foto: Michal Sváček, MAFRA

Ostravské stopy: Ostrava? Pro mě hlavně festival Colours, říká Třeštíková

Nikdo jiný ze současných spisovatelů prý nerozumí lépe ženské duši než Radka Třeštíková. Rodačka ze Slovácka, která však od svých devatenácti let žije v Praze, patří v současnosti k nečtenějším autorkám. Vždyť její Bábovky byly bestsellerem roku 2016.

V závěru loňského roku spisovatelka přijela na autogramiádu do Domu knihy Knihcentrum spojenou s jejím zatím posledním dílem Veselí, ve kterém popisuje radosti i strasti ženy, která se z velkoměsta vrací do rodného městečka.

Jak spisovatelka říká, podobné zkušenosti jako její hlavní hrdinka, jejíž příhody jsou částečně autobiografické, může mít jakákoliv žena vracející se do míst svého dětství a mládí.

„Říkala známá, že shodné pocity měla, i když jezdila z New Yorku do Prahy. Ale uznávám, že mezi hlavním městem a moravským maloměstem to může být ještě emočně silnější, protože jistá odtažitost je stále cítit. U nás na jihu Moravy se snažíme Pražáky opíjet, na severu to asi bude podobné,“ směje se žena, která je známá i svými vtipnými a pohotovými postřehy na sociálních sítích.

Radka Třeštíková

Spisovatelka Radka Třeštíková
  • Narodila se 13. května 1981 ve Veselí nad Moravou na Hodonínsku.
  • Za svobodna Velikovská, vdaná za fotografa Tomáše Třeštíka, syna známé scenáristky Heleny Třeštíkové. Mají dvě děti: pětiletou dceru a tříletého syna.
  • Na Karlově univerzitě vystudovala práva, sedm let pracovala jako firemní právnička.
  • Přispívala do několika časopisů.
  • Napsala pět knih: Dobře mi tak (2014), To prší moře (2015), Bábovky (2016), Osm (2017) a Veselí (2018).
  • Známá je také svými vtipnými postřehy na sociálních sítích.

Ostravu má Třeštíková spojenou hlavně s hudebním festivalem Colours of Ostrava, na který jezdila už v době jeho konání na výstavišti Černá louka a u Slezskoostravského hradu.

„Ostrava je pro mě určitě hlavně festival Colours. Už na Černé louce byla úžasná atmosféra, i když trochu jiná než nyní v industriálním areálu, který je naprosto jedinečný. Když se vysoké pece a další stavby v noci nasvítí, tak to jsou ojedinělé kulisy,“ popisuje.

Koupání v Ostravici? To ne

Hned srovnává s podobnými akcemi: „Jinde jsou festivaly většinou na plackách, na loukách, na letištích, v Ostravě to je prostě výjimečné.“ Vzpomíná, jak při některém z prvních ročníků zajela v horkém červencovém dni i na jedno z ostravských koupališť, byť si ho už příliš nevybavuje.

„K mému údivu bylo dost lidí, kteří se koupali přímo v řece u areálu festivalu (Ostravice – pozn. red.), ale na to jsem odvahu nenašla. Také jsme občas zašli na Stodolní ulici,“ připomíná, že na spánek při Colours nebývá mnoho času.

Od té doby však na Stodolní nezavítala. „Není čas a možná už ani tolik energie. Navíc prý se na Stodolní atmosféra od dob začátků Colours změnila, ale to nemohu posoudit, protože jsem pak dost ročníků vynechala. Manžel na festivaly moc není a přednost pochopitelně dostala rodina,“ vysvětluje matka dvou malých dětí.

Festivalový sen. Rolling Stones nebo AC/DC

To se však změnilo loni, kdy od organizátorů dostali i s manželem pozvání na workshop v rámci diskusní části festivalu Meltingpot.

„Bylo to klidnější, oba jsme si festival moc užili,“ říká spisovatelka s tím, že pokud jí to rodinné a profesní povinnosti dovolí, tak na Colours vždy přijede ráda.

Fotogalerie

A to navzdory tomu, že se na tomto festivalu nejspíše nikdy neobjeví interpreti, které by naživo viděla nejradši. „Loni jsem prošvihla pražský koncert Rolling Stones, což mě mrzelo. A třeba kdyby přijeli AC/DC, to by byla fakt pecka,“ zmiňuje velikány rockové hudby. Vzápětí smířlivě dodává: „Je mi jasné, že v rámci festivalu se neobjeví. Ale kdyby přece jen na Colours tyto kapely vystoupily, to by byl nářez.“

Centrum Ostravy Třeštíková nemá prozkoumané, ale pokud má možnost porovnávat město před zhruba deseti až patnácti lety a nyní, vnímá posun k lepšímu.

Je však velmi pravděpodobné, že do Ostravy jezdila už jako dítě, jen se její vzpomínky mísí s tím, že několikrát ročně rodina vyjížděla do Havířova ke strýci.

Spisovatelka Radka Třeštíková s rodinou

Spisovatelka Radka Třeštíková s rodinou

„Nám dětem to přišlo moc daleko, jako cesta na konec světa,“ usmívá se a vybavují se jí tehdejší zážitky. „Moc jsme se těšili. Sice jsme museli spát v bytě na podlaze, ale byla to paráda. Ostravsko se nám jevilo jako mnohem bohatší část země, kde se dají koupit věci, které jsme na Slovácku neměli.“

V paměti pak Třeštíková loví další místa moravskoslezského regionu. „Mám moc ráda Jeseníky, třeba Praděd. Také Beskydy, tam jsem se v jedné z horských chat jako hodně malá učila pít brčkem. Nesmím vynechat Opavu, odkud pocházel můj někdejší přítel. Rozhodně nemohu říci, že bych ji znala, ale několikrát jsme tam spolu zajeli,“ vypočítává.

Obliba jazykových dialektů

Třeštíková má moc ráda různé jazykové dialekty, krátkou ostravštinu nevyjímaje. V této souvislosti připomíná televizní dvoudílný film Dukla 61 o důlní tragédii poblíž Havířova. 

„Objevily se sice kritiky, že nějaké slovo nebylo správně, ale mně přišlo, že se ostravština do takového snímku moc hodila. Je to pro herce jistě náročné,“ hodnotí autorka, která do svých knih obměny češtiny hojně zařazuje. „Naše rodina pochází z Valašska, toto nářečí mám také ráda. V knize Veselí používám slovácký dialekt, v Praze zase občas mluvím pražsky.“

Ačkoliv nemá na cestování příliš času, v současnosti například dokončuje scénář k filmu na motivy knihy Bábovky nebo už si zatím v hrubých obrysech sumíruje téma další knihy, na Ostravsko by se letos ráda podívala. „Třeba zase na Colours. Z Prahy to sice není blízko, ale například cestování vlakem mám hodně ráda, to relaxuji a odpočinu si,“ zakončila populární spisovatelka.