Z ostravské konzervatoře už byl jenom krok k světovému úspěchu, a tak se pro něj Ostrava stala významným místem, kam se často vrací. Pravidelně spolupracuje se zdejší Janáčkovou filharmonií a zanedlouho v Ostravě vystoupí i v rámci Hudebního maratonu Leoše Janáčka.
Oblíbených míst má ve městě bezpočet. „Je jich spousta. Mám moc rád Komenského sady i haldu Emu. Z ní člověk uvidí relativitu Ostravy, ostravskou pánev a za ní Beskydy, úplně jiný svět. Navíc Ema Ostravu hezky symbolizuje, protože se na ní kouří ze země,“ popisuje virtuos.
Fenoménem byla konzervatoř i kavárna Daniel
Ze studijních let mu ale prý nejvíce utkvěla v paměti místní kavárna se stylovým posezením. „Fenoménem mých studijních let byla samozřejmě konzervatoř a s ní související kavárna Daniel. Myslím, že všichni, kdo tam studovali, ji znají. Vznikla na konci 90. let,“ říká Kahánek.
Ivo Kahánek
|
Hned zavzpomínal i na další místo: „Měl jsem rád Stodolní ulici, tu nelze nezmínit, ale mám na mysli její původní podobu, starou Stodolní, když na ní začínal klub Černý pavouk.“
Ten už je však minulostí a dnes se na známé ulici nekonají ani žádné kulturní akce. Tehdy to ovšem bylo jiné... „Černý pavouk byl symbolem doby mých konzervatorních studií, i když já jsem jej až tak často nenavštěvoval. Nebyl jsem takový ten typický undergroundový typ. Klasičtí muzikanti musí sedět a cvičit a nemají tolik času na kluby a inspiraci tohoto druhu,“ popisuje Kahánek.
Stará Stodolní byla fajn
„Ale starou Stodolní jsem vnímal a bavila mě. Byl jsem kluk z vesnice, a když jsem přišel do hospody, kde byl třeba starý šicí stroj, tak to na mě velmi působilo. Navíc v kombinaci s knihami,“ dodává známý pianista.
Dodnes ho dokáže uchvátit místní kolorit, který vychází z 90. let minulého století. „Ostrava vůbec nabízí působivé kombinace. Pamatuji si, jak jsem měl volno a přišel do Daniela, sedl jsem si k oknu, otevřel si nějakého ruského klasika, popíjel jsem kafe a koukal ven na těžní věž u Hotelového domu Jindřich. Ta kombinace romantického příběhu a industriální tvrdosti města mi připadala super,“ líčí Ivo Kahánek typické kontrasty.
„V době mých studií pro mě Ostrava byla velké město, tak jsem ji vnímal. Když jsem se jako děcko poprvé ocitl v Hrabůvce, myslel sem si, že jsem na Manhattanu, obklopen paneláky,“ směje se klavírista.
Dnes vše vnímá trochu jinak. „Zpětně vidím, že Ostrava 90. let byla tak trochu rezervace. Přišlo mi, že je tady zvláštní kombinace určité venkovskosti, ale s velkým kosmopolitním nádechem, což třeba v jiných českých městech necítím. Mají totiž svůj řád a danou strukturu, která se promyšleně rozvíjí, kdežto Ostrava je strašně živelná a brutální se vším, co to přináší.“
Nadechnu se těžkých kovů a jsem v pohodě, směje se
Právě to ale Ostravu od jiných měst odlišuje. „Je spontánnější než jiná česká města, doufám, že i dnes. Cítím se v ní volněji, i když v současnosti už se hodně sbližuje s Prahou nebo Brnem. Přesto je v ní určitá spontánnost vyjadřování, což nemusí být vždycky jen příjemné, člověk může být i spontánně naštvaný. Tím méně jsme tady ale nuceni žít dvojace, nestává se mi, že si tady něco jiného myslím, než říkám. Tady je spíše ta tendence říkat, co máte na jazyku. Což mi je příjemné,“ konstatuje Kahánek.
Z místních specialit a zvláštností připomene třeba specifické divadelní zázemí. „Ještě si pamatuju katovické rurky, ale jinak se mi z typických věcí pro Ostravu vybaví třeba divadla malých forem, Divadlo Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna. Ostrava je pro mě místo, kde mohu načerpat svěží energii. Občas přijedu unavený a zpruzený z Prahy, a jak žertem říkám, třikrát se nadechnu těžkých kovů a jsem v pohodě,“ směje se virtuos.
Neopomene zabrousit od tematiky ovzduší k proměně místní koksovny Karoliny. „Pamatuju Karolinu, když ji bourali, byla to tehdy pro mě součást města. Dnes už vím, že tradiční obraz města není takový, že by součástí jeho centra byla koksovna, jenže já byl kluk z vesnice. Tam, kde teď stojí ty ‚škatule‘, tak tamtudy jsem chodil z vlaku do města. Samozřejmě jsem tam byl i teď. K Nové Karolině mám ambivalentní vztah, moc se mi nelíbí zvenku, ale zevnitř docela ano, nejvíce mě ovšem štve, že se kvůli tomu vylidňuje centrum,“ uvažuje Kahánek.
Ivo Kahánek v roce 2011.
„Jako příklad může posloužit přestěhování McDonaldu. Když odněkud odchází, tak je to vždycky alarmující. Aniž bych po něm toužil, jde o indikátor toho, že jsou tam lidi,“ myslí si.
„Situace se ale už hodně zlepšila. Byly doby, kdy člověk přemýšlel, kde se v Ostravě najíst. Teď jsem se nedávno prošel centrem a je tady tolik nových bister a kaváren, až se Ostrava skoro blíží Praze,“ pochvaluje si Kahánek.
A kdyby měl známý pianista charakterizovat Ostravu jako celek? „Souhlasím s historickým tvrzením, že Ostrava je jediné americké město v Česku. Ne že by tak vypadala, ale tím, že jste tady mohli pracovat na svém vlastním snu, buď jste upadli do bahna a třeba se uchlastali, anebo jste to ustáli a mohli jste pak uspět všude. Nezpříjemní vám životní kariéru, ale dokáže vás utužit.“
