Ostravský rodák a současná hvězda celovečerních filmů a televizních seriálů letos v Domě knihy Librex pokřtila publikaci o svém otci s názvem Divadelní kritik Miroslav Etzler.
Profil: Miroslav EtzlerNarodil se v Ostravě 22. prosince 1964. Dětství a mládí prožil v centru města. Jeho otec, významný kritik, jej přivedl k divadlu. Nejdříve působil ve Státním divadle v Ostravě (1983 - 1984) a potom v Severomoravském divadle v Šumperku. Po studiu herectví na JAMU (1986 až 1990) vytvořil několik rolí ve Státním divadle v Brně. V letech 1992 až 2000 byl v angažmá v Národním divadle v Praze. Na televizní obrazovce vytvořil téměř padesát rolí. Do paměti diváků se vryl také díky seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí. Zazářil ale také v českých filmech, diváci jej mohli zaznamenat například ve snímcích Díky za každé nové ráno (1994), Čas sluhů (1989), Mazaný Filip (2003), Jak se krotí krokodýli (2006) či Ulovit miliardáře (2009). |
"Patrně jsem první herec v dějinách zeměkoule, který s láskou a radostí křtí knížku o divadelním kritikovi," řekl před plným sálem. Soubor kritik edičně připravili Helena Spurná a Jiří Štefanides. Badatelskou píli autorů Miroslav Etzler ozvláštnil celou řadou poutavých vzpomínek.
Hlášení o obsahu knih
"Tatínek nás už v dětství tvrdě formoval. Snažil se nás vést tam, kam si myslel, že to pro nás bude mít v budoucnu nějaký smysl. My jsme to jako děti neměly úplně rády, když jsme musely například za týden přečíst dvě knížky a v neděli potupně stát v jeho knihovně a vyprávět, jak na nás jejich obsah působil," vzpomínal.
Když tatínek umíral, tak jeho synové byli ve věku puberťáků. Spíše než divadlo a umění je ale zajímala hospoda U Rady a jiné podniky. "Dělali jsme tehdy rekordy, kdo kolik vypije piv. Do výčepu to nebylo daleko, však jsme bydleli v Poštovní ulici," uvádí ulici, na které stojí i zmiňovaná restaurace U Rady.
Čtěte v neděliNa Ostravu zavzpomíná herec Vladimír Javorský. |
"Ostrava byla fajna, prožil jsem tam dětství. Počínaje Černou loukou, kde jsme s bratrem vždycky chodili do Tuzexu, protože tam u bočního vchodu vyhazovali obaly od praček a my jsme je vozili do sběrných surovin," líčil Etzler.
Miroslav Etzler hrál na konci 80. let v pardubickém divadle.
Mimořádný herecký výkon Miroslav Etzler podal v jednom z dílů seriálu TV Nova Soukromé pasti.
Miroslav Etzler ve filmu pro mládež Jak se krotí krokodýli.
Jednou dokonce v novinách objevili dvě stě bonů (poukázky na nákup zahraničního zboží v Tuzexu - pozn. red.). "Nešli jsme je vrátit. Vždycky to bylo tak, že maminka od nás dostávala voňavku, která se jmenovala Być Może, a tatínek žiletky. A tak jsme jim nakoupili holicí strojek a parfém. My jsme tehdy dostali nějaký bakelitový bagr," usmíval se Miroslav Etzler.
Ostravské stopySeriál zaznamenal u čtenářů iDNES.cz velký úspěch. Každý díl si přečte několik tisíc čtenářů, proto na ostravském webu vznikla speciální rubrika Ostravské stopy. Pohromadě tak jsou všechny vydané díly, namátkou s mnohokrát zmiňovanou činiherní legendou Janem Kačerem nebo s herečkou Jiřinou Bohdalovou, která na Ostravsku stavěla železnici. |
Na výstaviště chodili také za oblíbenými autíčky. "Byla na pětikorunu, když se do nich hodila, jiskřil ten drát na nich. Méně kultivovaná zábava se odehrávala na haldách, v různých trubkách, probíhali jsme kolem pecí na Vítkovických železárnách, takže to bylo krásný. Ostrava byla fakt krásná," dodal populární herec.
Kačer byl velmi inspirativní
Etzler připomenul také svůj idol, herce a režiséra Jana Kačera, který v Ostravě také působil.
"Na Kačera si vzpomínám, to byla zlatá éra ostravské činohry. Činoherák začíná tady. Byla to skupina lidí, která formulovala divadelní výpověď v 60. letech v Československu. Kačer je ten nejpodstatnější důvod, proč jsem se dostal k divadlu. Na jeho inscenace jsem koukal s otevřenou hubou. Ať to byl Krysař nebo fenomenální Othelo."
Jeho nejoblíbenějším předmětem na škole se ale stala přestávka. "To byla jediná věc, která byla pro mně nesmírně atraktivní. Na gymplu jsem vynalezl sportovní odvětví. Jmenovalo se to Misa solemnis. Byla populární, ale bohužel jen na hrabovském gymnáziu. Odehrávala se na záchodě a spočívala v tom, kdo koho dříve posadí na mísu. Každou přestávku jsme záchody zlikvidovali, ale bylo to slavné," vzpomínal Etzler.
