Své poslání našel v umělecké tvorbě, které se stále aktivně věnuje. „Dnes je ale všechno přetechnizované a ve znamení rychlosti. Výtvarných škol je strašně moc, zbytečně. Výtvarníků je mi líto, protože když se do nich vtlouká, jak mají něco vytvářet, nemůžou pak působit v jiném zaměstnání,“ sděluje své životní názory.
Ostravu ve svých obrazech zachytil mnohokrát. „Nelze nemalovat prostředí, ve kterém jste. Jaképak vymýšlení, obrazy se nedají vymýšlet. Zrcadlí se v nich všechno kolem nás. Nejtěžší je postihnout současnost. Snažit se z aktuálního prostředí vytáhnout vztah k sobě. Dlouhá léta se můj ateliér nacházel na konci Stodolní ulice. V tomto období jsem vytvořil několik obrazů - grafik spjatých s městem, část jich odkoupilo Ostravské muzeum,“ říká malíř.
Na Stodolní stály lehké holky za třicet korun
K nejstarším vzpomínkám u něj patří setkávání filatelistů v Hotelu Palace: „Jako malý kluk jsem chodil na burzy, sbíral jsem známky, srazy se konaly v Hotelu Palace. Každou neděli nahoře v sálu z růžového mramoru. Nádherný starý interiér. Byl to náš tehdejší kontakt se světem, sice malý, ale přece.“
Josef Odráška
|
Přibližně od roku 1976 si pořídil Josef Odráška ateliér ve Stodolní ulici. „Na Stodolní bylo divoko. V neděli večer, když jsem se vracel kolem půlnoci kolem hotelu Odra, tak na mě vylítli tři útočníci, přepadli mě, rozbili brejle. Utíkal jsem na Poděbradovu, kde byla Veřejná bezpečnost, naložili mě do auta a odvezli mě do mého bytu na Husově náměstí. Skočil sem si pro náhradní brejle, ale oni už byli pryč,“ líčí.
Ani dnes se ale známé ulici nevyhýbá. „Občas na Stodolní zajdu, je to tam ale už naprosto jiné, dříve jít na Stodolní znamenalo vkročit do Bronxu. Kolikrát jste tam narazili na lehké holky, které šly za třicet korun. Tam žilo ostravské podsvětí. Jedině v noci v hotelu Odra jsem si mohl koupit cigarety, tehdy jsem ještě kouřil. Bylo to jediné osvětlené místo, jinak město pohlcovala tma, ponurá atmosféra. Na recepci se tam ale svítilo celou noc. Při tehdejší nabídce zboží byl obrovský luxus, že jste měl možnost si koupit v noci cigarety a lahváče. Cítil jsem se jako ve francouzských nebo amerických filmech, kdy si v noci můžete dát hambáče. Najednou jsem se i tehdy trochu cítil být rovnoprávným občanem,“ popisuje autentickou dobovou zkušenost z dnes již zaniklé Ostravy.
Němci vyhnali Židy, Češi Němce
„Ostrava bylo vždy rytmické město: dva dny odpolední, dva dny denní, dva dny noční, dva dny volno. Tento rytmus se zachoval až do revoluce v 89. roce, kdy se situace začala měnit. Někdy, když hovořím se státními úředníky, tak mám pocit, že Ostravu prezentují jako lázeňské město, které osvobodili Američani. Mám dojem, že jsou mimo realitu,“ líčí.
Důležité podle něj bylo především vědomí, že Ostrava byla vždycky kosmopolitní. „Prolínaly se v ní čtyři základní živly: německý, polský, židovský a český. Dohromady vytvářely slezský živel a jeho pojetí. Po vzniku Československé republiky, po rozmlácení a roztrhání Rakouska-Uherska, se stalo, že byly vytvořeny umělé hranice,“ popisuje dobovou situaci a tvrdí, že Ostravu poznamenala poválečná bezprizornost.
Josef Odráška vypráví poutavě nejen o výtvarném umění.
„Ostrava je samozřejmě vykořeněné město, protože nacisti zlikvidovali židovské obyvatelstvo a Češi po válce zase zlikvidovali německé obyvatelstvo. Také Poláci, když zabírali část zdejšího území, vyhnali původní obyvatelstvo. Museli během dvou tří hodin opustit svá obydlí. Zdejší historii tak poznamenal hrůzný nacionalismus, což je zhouba lidstva, vždyť přece vůbec nezáleží na tom, jakým jazykem kdo hovoří. Že já mu nerozumím? Tak se mám naučit mu rozumět a ne to jemu vyčítat. Tato tragédie lidstva se táhne pořád.“
Divná doba. Číšníka v bílé livreji obklopili chlapi v monterkách
Stejně tak je podle něj Ostrava i městem nešťastně vybouraným, kdy v centru zmizely celé ulice. „Ostrava je město vybourané, spousta ulic byla zničena, aniž by bylo zřejmé proč. Celá Žerotínova, Harantova ulice. Pamatuji zástavbu na dnešním Masarykově náměstí, na rohu byl řezník Kubina, naproti Zámecké ulice. Slezská Ostrava je velmi změněná, kdysi nóbl čtvrť, kde bydleli zejména obchodníci s látkami, zámožnější lidé. Vítkovice jsou hodně vybourané, pamatuji, když se bouralo kubistické krematorium. Nesmírná škoda, že Ostrava byla poznamenána takovou architektonickou změnou,“ říká Odráška.
Myslí, že vykořeněnost architektury následuje změnu obyvatel. „Ostrava se měla stát železným srdcem republiky a přišla mladá krev z celé republiky, od Aše po Košice. Ostrava se stala brigádnickým městem. Nosily se ‚poláky‘, gumové boty, v montérkách se mohlo jít s výplatou do podniků jako Café Habsburg, kde stál číšník ze staré éry v bílé livreji a najednou jej obklopili chlapi v montérkách. Velmi zvláštní doba...“ vypráví malíř. „Přitom od prarodičů člověk slýchával, jaké velmi živé město byla Ostrava za první republiky. Budovatelská Ostrava tak znamenala zánik jedné velkolepé éry.“
