K divadlu se Jarmila Hájková dostala oklikou, vystudovala práva. Rané dětství prožila v rodném Hrušově.
„Hrušov pro mě bylo nádherné místo. V roce 1961 přišla povodeň, která byla pro dětské oči obrovskou atrakcí. Se zatajeným dechem jsme sledovali jezdící remorkéry zachraňující lidi,“ vzpomíná.
Povodně se nakonec staly Hrušovu osudnými. „Po té druhé, v roce 1997, jsme byli dávno přestěhovaní, ale vraceli jsme se tam za příbuznými. Jenže to jsem tam už po naší ulici nenašla žádné stopy. Dá se říci, že po této ničivější povodni Hrušov odešel celý. Dnes zůstala jen ta část u kostela, něco málo obsadily firmy, boční ulice už jsou zbořené,“ vzpomíná rodačka na dříve výstavní čtvrť.
Jarmila HájkováJarmila Hájková, rozená Wilkonská, se narodila v roce 1955 v Ostravě-Hrušově. V roce 1978 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, následně pracovala jako podnikový právník v průmyslovém koncernu OKR. Pak přestoupila do Státního divadla Ostrava. Divadlo loutek bylo tehdy jeho součástí. Od roku 1991 se osamostatnila, shodou okolností se také osamostatňovala scéna Divadla loutek. Od té doby v něm s jednou přestávkou působí. |
Bydleli u hřiště. „Tatínek si původně přál syna, takže jsme každou neděli chodili na fotbal. Kousek dál byl kulturní dům s velkou zahradou. V sousedství bydlel známý stolní tenista Staněk, vedle pan doktor Šejnoha, jehož syn učil na Báňské, v 60. letech jej poslali na stáž do Mexika, kde nakonec zůstali s celou rodinou,“ připomíná Jarmila Hájková některé obyvatele.
Krásná úzkokolejka
Ke slavným Hrušovanům patří ale také třeba zpěvačka Marie Rottrová anebo herec Vlastimil Brodský. „Společně se slavní rodáci účastnili pravidelných srazů. Třeba pan profesor Šejnoha vždy přijížděl až z Kanady, kam se posléze přestěhoval,“ dodává Hájková.
Podobně jako Marie Rottrová i ona studovala střední školu v Bohumíně. Spojení bylo jednoduché. Stačilo naskočit na kolemjedoucí tramvaj.
„Tramvaj nám jezdila kolem zahrady. Konečnou měla za dnešním Divadlem Antonína Dvořáka. Byla to krásná úzkokolejka, a když jsem se podívala z okna, bylo vidět, jak se tramvaje na točně křižují. Co mě jako děcko fascinovalo, byli průvodčí. Strašně jsem někým takovým chtěla být. Měli krásnou koženou brašnu, barevné lístky a nejkrásnější cvakací kleště. Jenže pak někdy v roce 1971 tramvaj zrušili a do Bohumína začaly jezdit autobusy,“ líčí ředitelka divadla.
Vanu bazénu údajně plnila důlní voda
Ve své době byl Hrušov výstavní čtvrtí města a jako takový disponoval řadou atraktivních míst.
„Protože jsem vodní živel, bylo pro mě nezapomenutelné hrušovské koupaliště. A podle místních legend byla do tohoto bazénu napuštěna důlní voda. Když jsem vylezla z vody, měla jsem na břiše nalepené neidentifikovatelné pláty neznámé hmoty. Asi to byly nějaké důlní sedimenty.“
Další ikonou Hrušova bylo místní kino Svět. „Poprvé na filmu v kině? Jedině Vinnetou. A k tomu kamna na přikládání a dřevěné židle. Opanoval mě uvnitř sálu takový vznešený pocit. Televize ještě moc nebyla a pak to velikánské plátno. Hrušovský Svět, to bylo domácké kino, kde každou neděli dávali pohádky. Vedle pak stál kulturní dům, kde se hrávalo loutkové divadlo,“ popisuje své dětství Jarmila Hájková.
„Bála jsme se, že vozíčky s uhlím spadnou“
Dodnes nedá na Ostravu dopustit, a to v ní zažívala i dramatické chvíle. „Z Ostravy jsem měla rozmanité dojmy, třeba i strašnou hrůzu z toho, že se utrhnou ty vozíčky s uhlím brázdící oblohu a uhlí na nás spadne. I přes podobné strachy z dětství ale musím říci, že mi Ostrava voní. Nikdy jsem neuvažovala, že bych ji opustila. Ani po studiích práv v Praze. Ostrava mi voní i jako lokalita, osobité město.“
Po revoluci v roce 1989 došlo k zásadním změnám a Jarmila Hájková se z pozice podnikového právníka stala klíčovou postavou divadla dřevěné múzy. Začátky ale nebyly jednoduché. „Vedle starého působiště Divadla loutek byl bar. Tady jsem začátkem 90. let získávala praxi ohledně fungování divadla, když jsem postupně přebírala jeho agendu s pomocí režiséra Miroslava Wildmana, kterému byla tehdy tato scéna svěřena,“ vzpomíná ředitelka na své začátky ve vedení divadla.
Idyla ale netrvala dlouho. „Bohužel Miroslav Wildman záhy zemřel a já se stala na zkušební dobu jeho nástupkyní. Nakonec se to, se dvěma roky prázdnin v ostravské televizi, protáhlo do dnešních dnů. Pak jsem se ale, ani nevím jak, vrátila a divadlo mi ještě více přirostlo k srdci,“ dokončila Jarmila Hájková.
