Herec Viktor Dvořák působil v Ostravě tři roky.

Herec Viktor Dvořák působil v Ostravě tři roky. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Ostravské stopy: Ostrava je pro mě stát ve státě, říká herec Viktor Dvořák

  • 4
Hraný životopisný film Havel v roce 2020 přivedl na plátno herce Viktora Dvořáka, který zaujal věrohodným ztvárněním prvního porevolučního prezidenta. Oceňovaný divadelní, filmový a televizní herec přitom začínal v ostravském Divadle Petra Bezruče, kam nastoupil v roce 2005.

V Ostravě pobýval přibližně tři roky, a přestože si na ni nikdy nezvykl, dodnes v něm zůstává její fascinující obraz. „Věděl jsem, že jdu do divadla, které má velmi dobrou pověst, že je hodně navštěvované, takže jsem se těšil,“ líčí Viktor Dvořák. 

„Dostal jsem laso od režiséra Jana Mikuláška, který do něj tenkrát nastupoval jako nový umělecký šéf. Už půl roku předtím jsem s ním pracoval a myslím, že jsme si hodně padli do noty, takže to pro mě byl radostný příchod,“ vysvětluje.

Ostravu tehdy podle svých slov vůbec neznal. „Byl jsem v ní podruhé v životě. Během těch tří let jsem hledal, hledal a hledal, co v ní je pozoruhodného. Naštěstí Ostrava je natolik specifická, že to šlo samo, na druhou stranu je natolik odlišným městem, že mi to chvíli trvalo. Není moc homogenní, některé části jsou rozbité, jiné zase velice pěkné, třeba Poruba se mi hodně líbí,“ přibližuje filmový Havel.

 „A jak není Ostrava celistvá, furt jsem v ní chodil a říkal si, kde je to centrum? Takové to centrum, odkud se všechno rozjíždí. Teprve pak jsem si uvědomil, že k ní nemohu takto přistupovat. Vždycky říkám, že Ostrava má specifickou a nezaměnitelnou atmosféru, jde rozhodně o zajímavé místo,“ dodává.

Ostrava pro něj byla natolik jiná, že ji vnímal jako samostatnou jednotku. „Pro mě to byl stát ve státě. Ani ji nedokážu popsat, lidé jsou v ní v něčem jiní, kraj je v něčem jiný. Prostě stát ve státě, a to nemyslím dobře, nebo špatně. Vyvstal ve mně pocit, že už jen pod tím městem se nachází jiný druh půdy, než na který jsem zvyklý nebo než který najdu někde jinde. Jestli je to tím uhlím?“ zamýšlí se herec.

Největší šok však měl při své první návštěvě. „Byl jsem tři roky v angažmá v Olomouci. Během té doby jsme absolvovali do Ostravy zájezd. Přijeli jsme, odehráli. Moc jsem toho tehdy neviděl. Šok přišel, když jsme odjížděli. Uviděl jsem ty věže, které občas hoří. Nevím, jestli pece, nebo komíny. Když jsem je uviděl, a to jsem nikdy předtím nic podobného nespatřil, začal jsem křičet: ‚Ostrava hoří!‘ Ale říkali mi, že je to normální, běžné. Pro mě to byl šok,“ přiznává herec.

Viktor Dvořák

Český divadelní, filmový a televizní herec se narodil v roce 1979 v Českých Budějovicích. V roce 2019 získal Cenu Thálie za herecký výkon ve hře Andělé v Americe. 

V roce 2020 ztvárnil titulní roli ve filmu Havel. Začínal na divadelní scéně v Olomouci, v roce 2005 přestoupil do Ostravy. 

Tři roky působil v Divadle Petra Bezruče, pak se vrátil do Čech. V současnosti působí v angažmá Městských divadel pražských.

Dodnes v něm ten dojem zanechal výrazné stopy. „Když se dostanete poprvé do areálu vítkovických železáren, tak prostě zíráte. Zíráte zejména proto, že je to uprostřed města. Já jsem z Budějovic a vůbec jsem si nedokázal představit, že by něco takového bylo součástí města. Je to fascinující. A co teprve v době, když žily a pulzovaly, jaké to asi bylo, vedle nich žít? Proto je Ostrava tak specifická, ještě dnes jsou železárny okouzlující. A také Poruba, tamní sorela, socialistická architektura. Ta rozhodně stojí za to,“ vyznává se Viktor Dvořák z obdivu k Ostravě.

Stodolní? Euforie

Ve své době jej pochopitelně zaujala i nejznámější ulice v Česku. Od Divadla Petra Bezruče je do Stodolní docela blízko.

„Když jsem zažil poprvé Stodolní, a to bylo v noci, byl jsem unesený. Pobyt v ní se pro mě stal nádherným, euforickým zážitkem. Plné hospody, světlo, lidi, co vám budu povídat. Prostě, i když je to blbé přirovnání, bylo to jak na Václaváku. A to mi už tehdy říkali kolegové, že už Stodolní upadá. Že to není ta Stodolní, jaká bývala. Pro mě to ale byla krásná zkušenost.“ 

Ve Stodolní tehdy Bezruči dělávali speciální akce. „Dvě z nich jsem moderoval. Angažmá u Bezručů pro mě byly tři krásné pracovní roky, myslím, že jsme tehdy dělali zajímavé divadlo. Nakonec jsem ale pochopil, že v tomto regionu nejsem doma a že bych tam neměl zapustit kořeny. Toužil jsem vrátit se do Čech. Přesto se mi na Ostravu dobře vzpomíná,“ povídá Viktor Dvořák.

Místo věznění nehraje roli

O své roli Václava Havla, který byl mimo jiné vězněn také v Ostravě, říká: „Vím, že Václav Havel byl vězněn v Heřmanicích, ale pro mě byl důležitý obecný fakt, že byl ve vězení. Natáčeli jsme ve vězení v Ruzyni. Tam byl také, ale jenom pár dní, vlastně jenom ve vazbě,“ připomíná herec. 

„Pro mě nehrálo roli, v jakém městě byl zavřený. Co se týká divadelní a filmové poetiky, je to jen o změně výrazových prostředků, výchozí bod přístupu k postavě je u mě stejný.“

Hlavní roli ve snímku Havel Viktor Dvořák dostal, přitom nikdy v žádné Havlově inscenaci nehrál. 

„Vybrali si mě pro tu roli už ve filmu Pražské orgie, ale to byl jen jeden natáčecí den, tři obrazy. Dříve jsem si své podoby s Havlem do takové míry nebyl vědom, jen občas někdo někde prohodil, že jsme podobné typy. Nikdy jsem to nepřeceňoval a nepřeceňuju to ani teď. Lidé si neuvědomují, jak moc zapracuje maska a líčení, teprve jako celek to pak funguje,“ dodává Viktor Dvořák.