Pozoruhodné životní peripetie, ale také řádný kus života mladého jinocha v trochu drsném městě, to jsou ostravské vzpomínky představitele drsných chlapíků Vladimíra Kratiny.
Profil: Vladimír Kratina
|
"Vyrůstal jsem v naprosté přírodě uprostřed křivoklátských lesů. Můj tatínek se tam narodil, vyrostl a pak jezdil jako strojvedoucí na trati Beroun - Rakovník ještě s parními mašinkami, občas mě i tajně svezl," vzpomíná známý herec. Pak jeho tatínek dostal nabídku přeškolit se na elektrické lokomotivy a přesídlil do ostravského depa.
Otec po dvou letech zemřel
"Tak jsme se přestěhovali, dostali byt v Porubě, a když jsme se zabydleli, tak tatínek za dva roky umřel," vypravuje poněkud smutný příběh Vladimír Kratina.
Jeho dospívání ve městě však rozhodně nepostrádalo veselé momenty. V Ostravě bydlel od svých sedmi let, od roku 1964 do roku 1971, kdy byl přijat ke studiu na DAMU v Praze, tady už potom zůstal. Když se jej začnete vyptávat na Ostravu v polovině 60. let, tak jeho vzpomínky zní téměř fantasticky.
"Vybavuju si takzvané ‘fialové ďábly‘ z Černé louky, porubské koupaliště, kde jsme trávili léto, restauraci Beseda a později i bar pod ní, hospodu U Lva na výpadovce na Opavu a řadu dalších míst," vypráví Vladimír Kratina.
S desperáty chodil do baru na Černé louce
Kdo byli oni "fialoví ďáblové"? "Parta lidí, kteří se shromažďovali kolem Černé louky, já se domnívám, že se jmenovali Fialoví ďáblové, proto jsem to taky dal do uvozovek. Byli to docela drsní chlapíci, potetovaní, malinko kriminální a já jsem se s jedním nebo dvěma znal. Chodili jsme společně do jednoho baru na Černou louku. Byli to takoví desperáti, lehce kriminální, tehdy tady bývaly takové party a gangy," vysvětluje herec.
Dům, ve kterém bydlel, se jmenoval Skelet. Sídlila v něm i základní škola. "Byl to pestrý a dobrodružný život. Vydávali jsme časopis, hrál jsem bigbít, skládal jsem protestsongy, to bylo módní. V klubu Suterén i v Domě kultury VŽKG, kde jsem hrál také s Karlem Krylem, ale nebylo to oficiální," líčí své zážitky Kratina. Hrál také po různých hospodách nebo na kolejích na Slezské Ostravě. Jen za pár korun nebo co kdo vypil.
Z angažmá v Divadle Petra Bezruče nakonec sešlo
"Tady jsem prožil své nezralé maliny, věk kolem střední školy. Město žilo a mně to vyhovovalo. Moje maminka a brácha bydlí v Ostravě dodnes. Jednu dobu jsem mohl hrát v Divadle Petra Bezruče, ale pak z toho sešlo. Přeci jen to v Ostravě tehdy zavánělo strašně provincionalismem, vše důležité se dělo v Praze," říká Vladimír Kratina.
Ostravské stopyPřečtěte si v neděli 2. prosince povídání, jaký vztah má k Ostravě písničkář, skladatel a básník Jan Burian. |
Přesto pobyt v Ostravě pro něj znamenal úžasný pocit. "Byl jsem velmi aktivní. Za školu jsem sice nechodil, ale moc jsem nebyl přítomen duchem. Vyváděli jsme, chodili na pivo. Všecko klokotalo a žilo," vzpomíná nadšeně Kratina.
Že bude hercem, to tehdy ještě vůbec netušil. "Koketoval jsem s FAMU, s filmovou režií. Maturitu jsem ale v součtu udělal za patnáct, a to jsem ještě dělal reparát z fyziky," přiznává Vladimír Kratina.
Na Ruském zázraku popíjel pivo schované v aktovce
Hned dodal: "Moje děvče bylo z Prahy, premiantka. Byla to další z důležitých motivací. Našel jsem seznam škol včetně DAMU a tam psali, že při výrazném talentu netřeba ani maturity. To mě zaujalo, takže jsme tam spolu hnedka zašli. Talentové zkoušky jsem dělal ne dvakrát, ale třikrát. Ráno jsem si dal na nádraží pivo, rum a ruské vejce a šel jsem na zkoušky."
Nezapomenutelné zážitky prožil Vladimír Kratina také v porubském kině Dukla coby středoškolák. "Památné okamžiky. Na úžasný film Ruský zázrak, který trval tři hodiny, jsem si vždycky v aktovce nosil pivo. Měl sem hadičku na stáčení vína a cucal jsem ho. Na začátku a na konci byly krizové okamžiky, jak to vždycky zasyčelo a zašumělo," směje se.
