Herečka z Národního divadla moravskoslezského se narodila v Opavě, ale od svých čtyř let žije v Ostravě. Město jí přirostlo k srdci svým zvláštním koloritem.
„Mám ráda některé hospody kolem Nádražní ulice, pak Mexiko, kam si ráda zajdu na tvarůžky. Když si udělám výlet na kole, je to fajn. Ráda si zajdu k Opavici. Ale tam moc sama nechodím, jen se psem, nebo když jich mám na starost víc,“ říká Hana Fialová.
Na svých procházkách má v oblibě také Loděnici v Děhylově. „Je tam občas i klídek, nakrmím labutě. Ve Svobodných Heřmanicích máme chaloupku, kde je nádherně. Mám to ráda v Břidličné, jsou tam nádherné lesíky, louky, miluju Rabštejn v Jeseníkách, kde jsou skály.“
Touha dostat se mimo centrum Ostravy souvisí s proměnou města. Jako čtyřletá se dnešní muzikálová diva proháněla po porubském sídlišti a hrávala si na indiány, dnes už se ale tento prostor hodně změnil.
„Budu asi nostalgická i negativní. Když jsme začali bydlet v panelovém domě, tak tam byli staří lidi, důchodci. Obrovský panelák, ale byli jsme jak jedna rodina. Před barákem pískoviště, průlezky, spousta laviček, hřiště. Divná doba, ale bylo to tam,“ usmívá se Hana Fialová.
Pak se jí narodily dvě děti, Jiří a Karolínka, a když je pouštěla ven, už o ně měla strach.
Proč do centra? V Porubě je alespoň tráva
„Za mých mladých let jsme si tam hráli s panenkami nebo na indiány. Za mých dětí už to bylo o padesát procent horší. V současnosti si tam děti nehrají vůbec, nic tam ani není, pískoviště zahrabané, hřiště zarostlé, průlezky odstranili. Tohle se zkazilo, lidi už k sobě nemají tak blízko, hodně z nich má starosti, které jsme si neuměli představit. Strach i smutek. Je to jinde a mě to strašně mrzí,“ říká zpěvačka.
Do centra Ostravy se zatím nepřestěhovala, protože jak dodává: „V Porubě je hezky, kam bych chodila v centru venčit psa?“
Hana Fialová
|
Přestože se herečka Ostravě rozhodla zůstat věrná, mohou se s Hanou Fialovou setkat i diváci v divadle v Praze. Začala hostovat v Divadle Hybernia, kde zpívá roli Betty v představení Přízrak Londýna.
„Jde o ten samý kus, který se ale v Ostravě jmenuje Fantom Londýna. Mám tam krásný výstup ‚Náš malý svět‘, což je moc půvabná písnička. Cestování těmi dvěma inscenacemi je teď pro mě něco nového, ale v Ostravě mám maminku a rodinu, nemyslím si, že někde jinde by to bylo lepší.“
V Ostravě Hana Fialová stále exceluje především jako legendární francouzský „vrabčák“ Edith Piaf.
Na její roli pracovala více jak rok a dodneška se před každým představením pomodlí. Po duchovní stránce se za socialistické Ostravy mohla modlit jenom tajně, dnes ale pokaždé, když je hůř, ví, kam se v duchovní sféře obrátit.
„Takové věci v sobě mám a snažím se je vnímat a pochopit. Někdy i na úplných maličkostech. Nedávno jsem venčila psa a ztratila klíče. Za chvíli jsem měla utíkat na představení. Okamžitě jsem se modlila ke svatému Antoníčkovi, a jak se tak rozhlídnu kolem sebe, vidím ty klíče na zemi. Ale je to něco, co se nedá takhle vysvětlovat na potkání. Na to si musí každý přijít, nejlépe sám,“ dodává Hana Fialová.
Zajímavé je ovšem srovnání s minulostí, kdy se třeba do kostela za modlitbou nesmělo. „My jsme přece ty Husákovy děti, všechno bylo potajmu, křtiny byly potajmu. Teprve po revoluci se mohlo chodit bez problému do kostela. A ty Husákovy děti se tam po letech zase sešly,“ usmívá se zpěvačka.
V představení o slavné francouzské kolegyni zpívá Hana Fialová devět písní. „Všechny je miluju. Edith Piaf má stovky písní, ale tohle jsou ty nejlepší songy,“ vyznává se herečka.
„Jsou spojené s jejím životem. Třeba Óda na lásku, to je vyznání její duše ve chvíli smutku. Zažila rok největšího štěstí, svoje srdce dala Marcelu Cerdanovi, který pak zahynul při leteckém neštěstí. Zrovna když letěl za ní. ‚Mon Dieu, můj Bože, já chci lásku‘ – to je chvíle, kdy smlouvá s Bohem: ‚Když mi nedáš lásku na tři dny, tak aspoň na dva, a když tak prosím tě, aspoň na jeden den mi ji dej.‘“
