Představuje druhou světovou válku věcně a chronologicky, ale cílí i na emoce, když skrz originální předměty a autentická svědectví vykresluje osobní příběhy přímých účastníků. Například ústřední scéna s bojovou technikou a zbořeným domem vznikla podle snímků válkou zničené Hrabyně a jsou tam i originály věnované jejími obyvateli. Teď na podzim je však expozice Doba zmaru a naděje k vidění naposledy. „Přidáme hlavně na prožitcích,“ říká k chystané proměně vedoucí památníku Kamila Poláková.
Proč se expozice mění?
Postupně nám odchází technika. Ono se zdá, že to od roku 2009, kdy byla současná expozice otevřená, není tak dlouho, ale audiovizuální technika, plazmové obrazovky a elektronické infokiosky jsou na hranici životnosti. I svítidla víc hřejí, než svítí, což pro exponáty není ideální. A od potřeby výměny techniky vzešel nápad proměnit od základu i samotnou expozici.
Kolik času ještě návštěvníci mají na zhlédnutí té současné?
Začít pracovat se mělo už od září, ale proces posunula výběrová řízení, na nichž právě pracujeme. Odhaduji, že dokončíme celou sezonu. V prosinci pak expozici odinstalujeme a odvezeme. Po Novém roce stavební firma vybourá vitríny a vnitřek vyčistí. To, co tam přijde, bude nové, jinak seřazené, logičtější, vzniknou nové části. S otevřením počítáme v dubnu 2023.
Co pak lidé v Národním památníku II. světové války uvidí?
Ve spodní části památníku teď máme expozici věnovanou Ostravsko-opavské operaci. Ta bude ústředním tématem stále, ale více se zaměří na město Opavu. Přibudou také nová témata. Například domácí odboj teď sice zmiňujeme, ale nijak se podrobněji nerozebírá. Od mnoha odbojářů máme jak průkazy, dopisy či fotografie, ale také od těch, kteří přežili, poválečné vzpomínky. Nebo heydrichiáda, která sice v expozici původně byla, ale protože mnoho návštěvníků a škol mělo velký zájem o holocaust, tuto část jsme nahradili mapou koncentračních táborů a holocaustem. Zároveň se změní forma prezentace, bude ještě více zážitková.
Jak si takový zážitek z muzea válečných dějin představit?
Například v bojové scéně přibude komora, která bude simulovat letecký nálet. Uvnitř nejen uslyšíte zvuky, ale ucítíte i mírné otřesy. Pro část expozice o lidických dětech zase máme hrabyňskými dětmi načtené jejich poslední dopisy z Chełmna nad Nerem, což je místo, kde je potom zavraždili. Zároveň bude celá scéna jinak nasvícena a opatřena audiovizuální technikou. Lidé už také nebudou jen stát a dívat se, ale sami si nalistují, co chtějí vědět, sami si na něco sáhnou.
Pro památník je typická ústřední scéna se zbořeným domem a bojovou technikou. Zůstane?
Dům i dvojice houfnic zůstanou na svém místě. Promění se však aranžovaná scéna, kde je teď kopule tanku. Také tam bude maketa tanku T-34, ale zaměříme se na Opavu a přibude model městského domu i s výkladem obchodu a simulací ohně, protože Opava při osvobozování na mnoha místech hořela.
Plánujete ukázat i nějaké málo známé skutečnosti?
Zajímavostí je například vládní vojsko. Málo lidí ví, že za války muži nejen odcházeli na východní a západní frontu, ale zároveň jsme tady měli armádu, která samozřejmě nebojovala, ale spíše hlídala Pražský hrad. Vystavíme například jejich uniformu. Zpřístupníme i databáze armádního sboru – jména mužů, kteří tady bojovali, a těch, kteří padli. My to částečně máme na symbolickém hřbitově, ale kdo neví, jak je členěný, nepozná to.
V expozici to rozdělíme podle jednotlivých období a půjde nejen o jména a informace, jestli padl, nebo přežil, ale také o organizaci armádního sboru. Lidé si tím v elektronické podobě budou listovat. Také chystáme řezy bojovou technikou. O to se lidé zajímají, jezdí sem hodně nadšenců, a tak uvidí, jak to vypadá třeba uvnitř tanku T-34.
Jaký je dnešní návštěvník Národního památníku II. světové války?
Nejčastěji jezdí střední generace, lidé od 35 do 55 let. Ti si prohlížejí expozici sami a chtějí si to sami prožít, něčeho se dotknout, sami si najít informaci. Pak jezdí seniorské skupiny, ty preferují komentované prohlídky. A hodně i školní skupiny. Školákům nehustíme informace, ale musí si na spoustu věcí přijít sami – vzdělávací programy vedeme tak, aby účastníci pracovali s dobovým textem, sáhli si na dobový materiál, na nějakou kopii předmětu. Obecně se o návštěvnících dá říct, že málo čtou. My v expozici máme textové panely, ale ty čte jeden z deseti. Ten, který přečte všechny panely, to je možná jeden ze sta.
Přizpůsobíte se i tomu?
Doprovodných textů se úplně vyvarovat nelze, ale založíme to spíše na moderní technice a obrazových informacích. V celé expozici se například budou promítat fotografie a filmy. Ty se budou připravovat zcela nové, doufejme, že se podaří získat nové záběry – například z ruských archivů. Lidé také hodně hledají mapy, připravuje se tak například mapová grafika, jak Ostravsko-opavská operace postupovala po jednotlivých fázích.
Daří se i v současné době doplňovat sbírky a najít něco nového?
Lidé pořád vyklízejí pozůstalosti po dědečcích a babičkách. Teď v červnu například přijela paní ze Suchých Lazců, že měla tatínka, který byl v armádním sboru. Zemřel, rodina se probírala pozůstalostí a našla hodně fotografií i jeho armádní opasek. Nakupujeme i ve starožitnictvích a máme kontakty na detektoráře. V lesích je pořád spousta zbytků munice i předmětů denní potřeby, od bot až po brýle či injekční stříkačku válečného zdravotníka.
Přírůstky postupně doplňujeme do expozice, máme i návštěvníky, kteří chodí každý rok a hledají změny. Hledá se i v řadě databází, pátrá v archivech. Problém máme třeba s uniformami Rudé armády. Máme čtyři, které jsou v ústřední bojové scéně, a k dalším se ani přes žádosti na velvyslanectví a konzuláty neumíme dostat. Musíme si nechat šít kopie.
Současná expozice má dvanáct let. Kolik lidí přilákala a kolikátou v pořadí už bude ta chystaná?
V roce 2009, kdy byla poprvé otevřená, byla obrovská návštěvnost, přišlo kolem 50 tisíc lidí. V dalších letech za sezonu, která je od dubna do konce listopadu, chodí zhruba 25 tisíc návštěvníků. Když to spočítáme, je to celkem přes 300 tisíc lidí. Nová expozice bude už čtvrtá. Ta původní, z roku 1980, byla hodně poplatná době – bysty Stalina a Gottwalda, hrdinové Sovětského svazu, výhradně východní fronta. Druhá byla přístupná od roku 1995 a jejím cílem bylo přiblížit druhou světovou válku více jako celek. Třetí je ta současná, otevřená po kompletní modernizaci celého areálu.
