Z kapely na jednu akci, prakticky poskládanou jen proto, aby měla zpěvačka Noemi Bocek s kým zpívat. Ta požádala svého známého, Filipa Macuru, hrajícího na klávesy, aby jí doprovodnou kapelu pro Svátek tří bratří v Těšíně poskládal. A stalo se. Ke kapele se přidal baskytarista Filip Kasztura, bubeník Samuel Bocek a kytarista Tomasz Wałach. Ten je ostatně i autorem vítězného klipu v soutěži iRampa.
Je píseň Home, s níž jste vyhráli krajské kolo iRampy, vaší typickou skladbou, nebo jde o výlet někam jinam?
Tomasz Walach: Je to takový miniúlet. Tento song jsem napsal já, našim hlavním proudem je takzvané smaczne retro, jak to nazval producent naší první desky, tedy spíše pop. Jsou tam různé prvky, každý člen přináší do kapely to své.
Co tam tedy kdo přináší?
Noemi Bocek: Já jsem vyrůstala na jazzu a soulu, který mi ukázal pan učitel na lidové škole, Tomáš poslouchal hlavně britskou scénu.
Tomasz Walach: Zhruba pět let jsem chodil na klasickou kytaru, pak jsem se dostal k elektrické kytaře, na tu jsem se učil spíše sám.
Filip Macura: Studuji na konzervatoři Jaroslava Ježka druhým rokem jazzový obor klavír.
Noemi Bocek: A náš basák hraje na basu, ale na konzervatoři studuje operní zpěv.
Filip Kasztura: Studuju klasický zpěv, ale v kapele moc nezpívám, basa musí držet rytmus, tak na zpívání moc síly nemám.
Samuel Bocek: Vystudoval jsem konzervatoř, klasické bicí, jazz je můj koníček, hraju s kamarády po klubech.
Zpěvačce Noemi Bocek scházela doprovodná kapela. Tak vznikla skupina Noemiracles.
Takže skoro všichni jazzoví hráči, ale hrajete pop. Nejde to proti sobě?
Filip Macura: Proč by se to mělo bít? Stejně to měl třeba i Michal David. Hrajeme jednoduchou muziku s nádechem jazzu, nesmí toho ale být moc, abychom publikum nezahltili.
Táhne vás to někdy, že si začnete na koncertu jamovat?
Tomasz Walach: To zase ne, to si nemůžeme dovolit. Samozřejmě tam máme určité pasáže, kdy se můžeme trochu vyřádit, ale jinak má vše svůj jasný řád, kterého se musíme držet.
Co na to říká publikum?
Filip Macura: My to hrajeme popově, je to jen volnější.
Pro Noemiracles hlasujte ZDE |
Dá se dnes vaším hraním uživit? Nebo stačí třeba na náklady?
Filip Macura: Na uživení to určitě není, co vyděláme, investujeme do nástrojů.
Je nějaký rozdíl mezi tím, kdy vás nikdo neznal a dneškem?
Filip Macura: To nebylo ani tak o tom, že by nás nikdo neznal, protože pořadatelé znali Noemi. Tu si původně pozvali i na náš první koncert, kde jsme se kvůli ní dali dohromady, aby měla kapelu. A pak nás už zvali.
Odkud vás znali?
Noemi Bocek: Já jsem zpívala už na základní škole, účastnila jsem se soutěží, takže o mně pořadatelé věděli. Vyhrála jsem pár soutěží, to se objevilo v místních novinách, a tak o mně lidé věděli. Pak mě poprosili, zda bych nezazpívala na Svátku tří bratří, já jim řekla, že nemám s kým, a oni na to, ať si to nějak zařídím. Tak jsem poprosila Filipa a on dal kluky dohromady.
iRampaSoutěž iDNES a MF DNES Největší soutěž kapel, iRampa, kterou pořádají iDNES.cz a MF DNES, je v semifinále. Čtrnáct kapel, které mezi sebou soupeří, vybrali čtenáři v tajném hlasování. Vítěz českého a moravského kola bude znám v úterý 23. června ve 12.00 hodin. I v semifinále rozhodují hlasy čtenářů na webu iRampa. Hlasování je opět tajné a trvá týden. Finále, kde se proti sobě postaví vítězná kapela z Čech a z Moravy, začne ve středu 24. června. Vítěz iRampy bude vyhlášen v úterý 30. června ve 12.00 hodin. Pro kapelu Noemiracles hlasujte ZDE. |
Kolik tam bylo lidí?
Tomasz Walach: To nevím, dvě, možná tři stovky lidí.
Kolik vám za to zaplatili?
Filip Macura: Celkem dost, byly to zajímavé peníze...
Filip Kasztura (skáče mu do řeči): ... a od té doby dostáváme míň a míň. (směje se) A pak za námi přišli, abychom hráli v Jablunkově, a tak jsme už spolu zůstali.
Kdo stojí za aranžemi vašich písní?
Noemi Bocek: Tady náš klávesista Filip.
Filip Macura: Ale ne vše, je to i tak, že největší podíl na tom, jak bude píseň vypadat, má ten, kdo skladbu přinesl.
Noemi Bocek: Většinou hrajeme v polštině, já přinesu texty a Filip Macura mi pomůže s hudbou.
Většinu textů máte v polštině, píseň Home je anglicky, hrajete i česky?
Tomasz Walach: Polsko je pro nás hodně zajímavé, je tam silná konkurence, z tohoto úhlu pohledu je to úplně jiný level. Ale tady jsme vyrůstali, tak se chceme prosadit i v České republice.
Kde nejdál jste hráli?
Tomasz Walach: V Českých Budějovicích. To byl navíc jeden z našich nejlepších koncertů.
Máte manažera?
Filip Kasztura: Zatím si všechno domlouváme sami. Pomáhá nám třeba i město Třinec, díky němu vystoupíme v Bielsko-Białe, sami si domlouváme street koncerty, ty hodně pomohou, někdy může jít kolem někdo, kdo nás dostane dál.
