Poté se průvod více než 800 havířů doprovázených praporečníky jednotlivých spolků, hornickými kapelami i důlními skřítky a patronkami havířů svatými Barborami vydal na Slezskoostravský hrad.
„Na setkání jezdíme se švagrem pravidelně, a tak jsme si nenechali ujít ani to letošní v Ostravě,“ uvedl Jiří Macocha z Plzně, kde oba kdysi fárali v Západočeských uhelných dolech Zbůh. „Ještě před pár lety jsme jezdili čtyři, ale dva kamarádi už mezi námi nejsou, a tak si je právě na takových akcích, jako je tato, vždy připomínáme.“
Macocha a jeho švagr se zúčastnil i mše svaté, kterou pro havíře v katedrále připravili duchovní Biskupství ostravsko-opavského.
Stovky horníků oslaví o víkendu Fajront, hornictví připomene i výstava |
Na hradě, konkrétně na velkém pódiu mezi valy, mohli návštěvníci až do večerních hodin sledovat hudební a kulturní program, ve kterém vystoupily například zpěvačka Kaczi, skupina Rock'n'Roll band Marcela Woodmana, Hornická kapela ze Stonavy a Šachtar spevokol.
V podhradí organizátoři umístili prezentační zóny partnerů setkání, kde se zájemci mohli dozvědět historii i novinky těžby uhlí, stříbra, uranu, břidlice a dalších nerostů pod zemí a na povrchu.
„Na šachtě se rodí celoživotní kamarádství“
Pokud návštěvníci zatoužili po klidu nebo se chtěli na chvíli schovat před sluníčkem, k dispozici jim byly i prostory hradu. Prohlédnout si v nich mohli i výstavy s hornickou tematikou či se zúčastnit diskusí a besed, ale také divadelního představení.
Rovněž včera mohli využít nabídky přednášek a výletů nebo navštívit dvojvýstavu Hornická Ostrava, která je v areálu Nové radnice na Prokešově náměstí a v Ostravském muzeu na Masarykově náměstí.
Štefan Granec se horníkem učil v Ostravě. „Bylo to v letech 1972 až 1975,“ připomněl Granec, předseda Malokarpatského baníckého spolku Pezinok, který do Ostravy přijel s dalšími kolegy ze spolku.
Fajront! Ostravský archiv sbírá fotografie a příběhy z časů havířů |
Jak se jako mladý do Ostravy dostal? „Tehdy k nám do školy přišli dělat nábor. Oslovilo mě to, a tak jsem šel.“ Pod zemí strávil sedmnáct let.
„Nejprve v Ostravě, pak v Kremnici a nakonec to byl Pezinok, kde se těžil antimon,“ vzpomínal Štefan Granec, pro kterého roky práce pod zemí znamenají především obrovskou soudržnost. „Tam kamarád kamaráda nenechá. Je to kamarádství na život a na smrt. Platí nejen ve chvíli, kdy se něco stane, ale doslova po celý život. Tam vznikla má největší přátelství, a proto jsem stále tady uvnitř,“ bušil si na hruď, „zůstal havířem a jsem tu. Přitom už dvacet pět let pracuji jinde, protože nám báně zavřeli.“
