Z naprostého zoufalství k zázraku. Andrea a Ondřej Konvičkovi s dětmi žili nad bytem Antonína Blažka. Když časně ráno 17. února 2013 Blažek odpálil záměrně nahromaděný plyn, ztratili manželé dvouletou Adélku i pětiletého Radima.
Co se ve Frenštátě staloneděle 17. února 2013 18. únor 27. únor 20. březen 24. říjen |
Přišli o to nejdražší, co v životě měli, přesto se dokázali neuvěřitelně vzpamatovat. A loni v červnu se jim narodil chlapeček.
„Adámek je radost. Obrovská radost. Ale není dne, abychom na Adélku a Radimka nevzpomněli,“ říká Sylva Konvičková, babička dětí.
Nový človíček rodině obrovsky pomohl. Návštěvy psychologa už nejsou zapotřebí.
Se sousedy už nikdy
Konvičkovi i další přeživší se snaží znovu nastartovat své životy. Obrovsky jim pomohla solidarita lidí z celé země. Díky jejich finančním příspěvkům si mohli postavit nové domky.
Nikdo však už nechtěl bydlet ve stejné budově se sousedy. Jedna tragická zkušenost stačila. „Mladí nemají v domě zavedený ani plyn,“ přiblížila Konvičková, která, když se ohlédne dva roky nazpět, stále cítí bolest.
„Chodím časně do práce a včera jsem si nevědomky nastavila budík přesně na čas, kdy se to stalo. Hned ráno jsem si to uvědomila. A když s vámi mluvím, naskakuje mi husí kůže,“ popisuje.
Čtyřiašedesátiletý Jiří Tříska se léčil mnoho měsíců. Oheň mu popálil plíce, po otravě oxidem uhelnatým měl poničená některá nervová zakončení. „Úplně zdravý nejsem, plíce i nervy v noze trochu zlobí. Chodím ještě na rehabilitaci, ale už je to mnohem mnohem lepší,“ popsal.
Objevily se i pomluvy
Dokonce už si vyzkoušel oblíbené sporty - tenis, jízdu na kole i lyžování - vše zvládl bez větších obtíží. „Člověk musí hledět dopředu. To, co se stalo, nám vzalo kus života, překonali jsme mnoho bolesti, ale musíme jít dále,“ říká a snaží se být oporou své partnerce. „Třeba v noci na dnešek nemohla spát,“ poznamenal.
Od domu k troskám |
V neděli se přeživší potkali. Jinak se vidí jen občas. Před několika týdny však šli na pohřeb Vilému Špačkovi, který po dlouhém boji s následky zranění zemřel.
Pokud počítáme i viníka neštěstí, byla to sedmá oběť frenštátské tragédie.
Přitom právě Špaček zabránil ještě větší katastrofě. S manželkou a dětmi bydlel v přízemí naproti Blažka. V osudné ráno otevřel dveře na chodbu a strůjce výbuchu překvapil. Blažek proto plyn odpálil dříve, než zamýšlel.
„Panu Špačkovi vděčíme za život, je nám hrozně moc líto, jak to dopadlo,“ poznamenal Tříska.
Obyvatelé už neexistujícího domu č. 39 se však nesetkali jen s podporou. Objevili se i tací, kteří si neuvědomují, že lidé přišli o všechno a jen poukazují sbírku a nové domy. „Někteří jsou hodně zlí, naštěstí jich je jen pár,“ poznamenala Konvičková a Tříska jen mávl rukou: „Také jsme si to vyslechli. Ale co naděláte, vždy se někdo takový objeví.“