„Matko Země, tvá síla je ve mně, všechno je z tebe, a za to náš dík,“ zpívají děti v kruhu v týpí. Čeká je celý den strávený společně v přírodě. Jsme v lesní školce U potůčku, která se nachází mezi Závišicemi, Štramberkem a Rybím. První svého druhu na Novojičínsku, přičemž se chystá vznik další přímo v Novém Jičíně.
„Jsme alternativou běžných mateřských škol. Dříve lesních školek nebylo potřeba, děti trávily hodně času venku a potřebovaly se spíše zklidnit. Dnes je to naopak, děti i dospělí tráví většinu času v institucích, proto je příroda a pohyb v ní protipólem k současnému životnímu stylu,“ popisuje zakladatelka a provozovatelka lesní školky U potůčku Kamila Polehlová princip zmíněného zařízení.
„Navíc malé děti nežijí jako my intelektuálně a v rozumových sférách, potřebují poznávat svět skrz smysly: lozit, dotýkat se, koulet se, cítit vůně, být v kontaktu s vodou. Je to vlastně takové doplnění tradičního předškolního vzdělávání,“ doplnila.
Svoji školku založila v loňském roce, přičemž první lesní školky začaly v České republice vznikat teprve okolo roku 2010. „V Evropě a zejména ve Skandinávii mají už nejméně tři desítky let trvající tradici. U nás je to novinka, která se začíná pomalu prosazovat,“ uvedla Polehlová.
Legislativně jsou u nás lesní školky stále v určitém vakuu
K mateřským školám se před lety dostala díky své malé dceři. „Jako vystudovanou socioložku mne zajímalo, čím prochází. Sama jsem proto nastoupila do mateřské školy. Na jedné straně mne to zaujalo tak, že jsem v oboru chtěla zůstat, nevyhovoval mi ale systém, jaký zde fungoval. Strašně moc dětí na malém prostoru a všechno moc organizované. Netvrdím, že jsou školky špatné, ale chtěla jsem to jinak,“ přiblížila Kamila Polehlová.
Když se později dočetla o lesních školkách, věděla, že to je pro ni to pravé. „Malá skupinka dětí, v přírodě, méně organizovaná, tak jsem si to přesně představovala. Ale trvalo ještě šest let, než jsem založila vlastní lesní školku, prakticky až pro své syny,“ řekla.
Legislativně jsou u nás lesní školky stále v určitém vakuu. „Jsou to spíše lesní kluby. Nejsme nelegální, ale nemáme žádnou legislativní podporu. Nejsme pod ministerstvem školství, takže nedostáváme žádné dotace, ale nejsou na nás takové velké legislativní nároky. Takže to má své výhody i nevýhody,“ vysvětlila Kamila Polehlová s tím, že se situace začíná měnit k lepšímu.
Lesní školky jsou už zapsané v zákoně a řeší se, jak k nim přistupovat. „Hodně tomu pomáhá Asociace lesních mateřských školek v České republice, která se snaží ukázat, že jsou to profesionální vzdělávací zařízení, že to není jen běhání dětí po lese,“ doplnila.
A jak vypadá běžný den v lesní školce? Ráno se děti postupně do devíti hodin scházejí. „Počkáme, až mezi sebe zapadnou a naladí se, pak se svoláme zvonečkem a písničkou. Máme ranní kroužek, kde si zpíváme, hrajeme hry, čteme si pohádku, namotivujeme si den, co budeme dělat dále,“ popsala Polehlová.
Na špatné počasí jsou děti připravené
Poté následuje například procházka po lese, výtvarná činnost nebo jiný program. „Pak se znovu sejdeme, děti si umyjí ruce a je oběd, po něm mladší děti odpočívají v maringotce nebo v houpacích sítích, starší děti si jdou do týpí poslechnout pohádku nebo pokračují v dopoledním programu. Odpoledne od dvou hodin je taková volnější zábava,“ doplnila.
Pro nepřízeň počasí je školka vybavena týpí a maringotkou, děti ale tráví většinu času pod širým nebem.
„Je to výzva, jsme venku téměř za každého počasí. Jen když doslova padají trakaře, tak využijeme nějakého kulturního zázemí, jdeme třeba do knihovny nebo na výstavu. Nezažili jsme zatím nic neschůdného, nejhorší byl únor, kdy taje sníh a všude stojí voda. Děti ale mají spoustu funkčního oblečení, když je zima, ohřejeme se u ohně v týpí, dá se to zvládnout,“ osvětlila.
Rodiče vědí, že musí dětem dát náhradní oblečení, ve školce dbají na to, aby děti byly v suchém.
„Na druhou stranu – je zajímavé zažívat jiný svět než jen za sluníčka. Pro psychickou odolnost dětí je to dobrý zážitek. Navíc po školce jdou děti domů, maminky je vykoupou, osuší, mají tam svůj komfort,“ uvedla Kamila Polehlová.
Zažívají to, co bylo pro jejich rodiče běžné
Vnějšímu pozorovateli se tak může zdát, že lesní školky jsou jakousi náhradou toho, co generace dnešních rodičů a prarodičů zažívaly v dětství běžně.
„Někdy je to opravdu tak, že si kupujeme jako luxus možnost, aby si děti mohly ve skupince venku pohrát. Poskytujeme jim to, co bylo běžné, když jsme byli malí,“ podotkla Polehlová, která v lesní školce působí jako takzvaná průvodkyně. Tedy obdoba toho, čemu se v běžné školce říká „teta“ nebo učitelka.
„My děti provádíme, ne poučujeme. Jsme strážci, aby se dětem nic nestalo, aby věděly, kdy se mají najíst a jít si lehnout. Na druhou stranu mám někdy pocit, že nás berou, že si tady děti mohou všechno dovolit, že nemají žádné hranice, že tady zdivočí. My jim taky musíme dát mantinely a hranice, máme rytmus a řád. Ale celý život jim lajnovat nemůžeme,“ objasnila.
Lesní školka U potůčku je na Novojičínsku průkopníkem, rýsuje se ale další přímo v Novém Jičíně. Ponese název Lesní školka Na Svinci.
„Zatím jsme ve fázi příprav, provoz chceme spustit letos v září,“ informovala zakladatelka a koordinátorka školky Iva Slováková. Podle jejích slov půjde o standardní lesní školku s důrazem na pobyt dětí venku a na individuální přístup.
Sídlem školky bude lyžařský areál Na Svinci, kde děti najdou v místní klubovně zázemí pro stravování a odpolední odpočinek. Většinu času budou ale trávit venku.
„V první etapě počítáme s kapacitou osmi dětí, v případě, že bude zájem větší, máme v záloze druhou průvodkyni, abychom mohli kapacitu zvýšit,“ doplnila Slováková.
Jak to vypadá v lesních školkách? Třeba v Říčanech u Prahy odmítli kontejnery i maringotku a postavili si svépomocí dům ze slámy a hlíny:
10. června 2014 |
