Ještě loni jsem Vánoce slavila 6. ledna. Doma v Dnipru na východě Ukrajiny. Já, můj manžel Danil a naši dva synové Nazar a Miron. V březnu jsem utekla do Česka, Danil zůstal na Ukrajině. Žiju v Ostravě. Bydlím se sestrou, mými dvěma chlapci a jejími malými dvojčaty.
Na jaře nás přišlo pět matek a deset dětí. Všechny budeme slavit Štědrý den v Česku. Váš Štědrý den, tedy 24. prosince. Protože žijeme u vás. A taky proto, že lednové Vánoce jsou pro nás ruské. Nechceme je.
Naše největší oslavy jsou zároveň ty novoroční. Ty, kdy na Ukrajině chodí Děda Mráz. Se sestrou a dětmi proto už 25. prosince pojedeme kousek za ukrajinské hranice. Do Mukačeva. Potkat se jako rodina po deseti měsících s našimi manželi, Danilem a Olegem. Na pár dní být spolu.
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, čtyřletého Nazara a tříletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Tady v Ostravě máme vše vánočně nachystané. Přijali jsme i pár českých zvyků. Děti se například naučily ve školce zpívat koledy. Slyším je teď vlastně každý den. Je to milé. A veselé.
Stejně tak jsme si díky školce vyrobili domů adventní věnce. U nás takový zvyk není. I stromeček už máme nazdobený, jen nás při jeho nakupování překvapilo, jak jsou stromy omotané sítí a mají upravený kmen pro stojan. Ozdoby jsme si koupili, další vyrobili, nějaké dostali.
Doma na Ukrajině je zdobení stromečku velká událost. Schází se celá rodina… Teď jsem jej zdobila s mými chlapci, ale Danil byl také u toho. Spojili jsme se přes videohovor, byli jsme spolu aspoň takto.
Na Štědrý den budeme mít na stole určitě kapra, který se bude podávat s bramborovým salátem. Na Ukrajině mu říkáme Olivier podle více než 150 let starého receptu francouzského kuchaře Luciena Oliviera. U kaprů je pro mne hodně neobvyklé, že se v České republice prodávají na náměstích, na Ukrajině jsem nic takového neviděla.
V sobotu 24. prosince se u slavnostního stolu sejdeme všechny, které jsme do Česka přijely. Najíme se poté, co se na obloze objeví první hvězda. A pak si děti rozbalí dárky, které najdou pod vánočním stromečkem. Nazar s Mironem skutečnost, že jim dárky přinese Ježíšek, přijali. Jsou také rádi, že dostanou dárky už v prosinci. Pro mne je prosincový Štědrý den také o tom, že se odkláníme od ruské tradice.
Rusko je pro mne válka. Pro mou sestru Marinu také: „Před napadením naší země jsme slavili Vánoce v lednu. Na Svatou noc 6. ledna jsme s dětmi nosili pšeničnou kaši kutju kmotrům a prarodičům a zpívali jim koledy. Děti dostaly za odměnu dárky, sladkosti a ovoce. Poté jsme zasedli ke svátečnímu stolu a přivítali Vánoce,“ říká Marina.
Ukrajinské děti české vánoční zvyky poznávají ve školkách. Naučily se tam třeba zpívat koledy.
Marina je ze Záporoží. „Od roku 2017 je ale na Ukrajině státním svátkem a dnem volna i 25. prosinec. Teď, když jsme v České republice, budeme slavit Vánoce ze 24. na 25. prosince. Ostatně – našim dětem ve školce o Vánocích hodně vyprávějí. O všech těch zvycích a podobně. Každou neděli zapalujeme novou svíčku na věnci. Děti to zajímá, a tak jim prostě uděláme také svátek na český Štědrý den. Sejdeme se s přáteli, uvaříme si oblíbená jídla a oslavíme Vánoce. Děti dostanou drobné dárky.“
Naše kamarádka Tatjana, která do Ostravy přišla také ze Záporoží, slavila loni Vánoce také až v lednu. „Na večeři jsme šli k mým rodičům. Moje matka dělala kaši kutju, kompot uzvar, knedlíky s brambory a zelím a další jídla. Děti zazpívaly prarodičům koledy a ti jim na oplátku dali dárky. Nyní jsme ale v České republice a tak Vánoce budeme slavit v prosinci,“ uvedla Tatjana.
Svátečně si vyzdobila byt. „Koupili jsme girlandy na stěny, ve váze máme větvičky, děti vyrobily sněhové vločky z papíru a nalepily je na okna. Dala jsem jim i adventní kalendáře – byly překvapené z okýnek s čokoládou.“ Tatjana i pekla různé druhy českého cukroví. „Na Štědrý den pak připravíme slavnostní večeři. I v Česku uvaříme kutju a uzvar, v troubě pak upečeme kapra. Děti se těší. Na Ukrajině by dostaly dárky až 31. prosince, kdy slavíme Nový rok.“
Tatjanina dcera Darja tvrdí, že když je v České republice, chce poznat a ochutnat české tradice. „Letos tak budu slavit Vánoce v prosinci. České Vánoce jsou pro mě zajímavé a neobvyklé, pekla jsem i různé druhy českého cukroví. Dali jsme do bytu vánoční výzdobu a také zapalovali svíčky – to jsem ještě nikdy nedělala. Vánoce budou úplně jiné, nové a nezvyklé. Škoda, že jsou mimo domov,“ poznamenala Darja.
Se zbytkem rodiny přes videohovor
Elena a Hanna, které s námi do Ostravy přijely z Dnipra, slaví Vánoce v prosinci už dlouho. „Máme to tak od začátku války na Ukrajině, tedy od roku 2014. Nechceme mít společné svátky se zemí agresora. Chceme je slavit jako Evropané. Nepodporovat moskevský patriarchát,“ řekla Elena. Doma má na oknech vánoční výzdobu, adventní kalendáře, do kterého dává dcerám na každý den cukroví, vánoční stromek i pověšené vánoční věnce. „Na Štědrý den si uděláme dobrou večeři a sejdeme se s ostatními děvčaty a jejich dětmi. Budu i v kontaktu s manželem, matkou a sestrou. Prostřednictvím videohovoru.“
Hanna bude Vánoce slavit v ostravské Polance. „Naše rodina přešla na prosincové svátky před několika lety. Myslíme si, že je to tak správné. Chceme to dělat tak, jak to dělá zbytek světa, a oprostit se od tradic Sovětského svazu,“ vysvětlila. „Nazdobili jsme si byt, dekorace vyrábím se starší dcerou, chodí do 1. třídy. Zpívá mi také koledy a těší se na dárky a vánoční kouzla. Její největší přání je, aby se tady objevil tatínek. Takže s ním určitě uspořádáme videohovor!“
Já s Marinou za tatínky našich dětí pojedeme. Strávíme s nimi Nový rok. Děti je neviděly deset měsíců a velmi jim chybí. Každý večer manželům voláme a domlouváme se, jak ten čas strávíme. Budeme zase spolu. Aspoň na chvíli.
