Začal nový školní rok. Moji synové Nazar a Miron nyní navštěvují stejnou školku. Mladší Miron byl doteď v jeslích. Líbilo se mi, že ukončení docházky do úplně nejmenšího oddělení tam oslavovali jako skutečný svátek. Pogratulovali dětem, připravili stůl se sladkostmi a můj Miron dostal dárky na památku. Velmi ho to potěšilo.
Starší syn Nazar je ve starším oddělení. Kromě jiného ho čeká doplňková výuka angličtiny, plavání a v zimě bude mít možnost naučit se lyžovat. Mám z takového dalšího rozvoje dětí radost. Na Ukrajině ve školkách nic takového neexistuje, doplňkové zájmy tam máme, ale všechny jsou mimo školku.
Zvonky pro prvňáčky
Dcera mé přítelkyně Anny Viktorija šla v Ostravě do 1. třídy. Na Ukrajině se 1. září slaví jako svátek. Je to „Den znalostí“. Děti v tento den nosí do školy květiny a učitelům dárky. Na nádvořích škol se konají slavnostní setkání, kterým se říká školní čára.
Je to ceremoniál, při kterém se děti postaví do řady, u nás to bylo na ulici před vchodem do školy, a dětem se tam blahopřeje k začátku školního roku. Čte se poezie, zpívají písničky. Starší děti pak nosí na ramenou prvňáčky a ti zvoní – tyto zvonky znamenají začátek nového školního roku.
Viktorija měla také přivítání. K prvňáčkům promluvil ředitel školy, starosta Polanky, děti zatančily a zazpívaly. Všichni prvňáci potom měli slavnostní přijetí a dostali dárky.
Táňa a Lena, moje kamarádky, které přišly do Ostravy v březnu se mnou, se nastěhovaly do bytů. Pomáhala jsem jim převážet věci. Zatím nemají teplou vodu, ale to není velký problém, pokud mají střechu nad hlavou! Všichni jsme neskonale vděční Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky za podporu a ubytování!
Nerada bych, aby si čtenáři mysleli, že tohle všechno máme zadarmo, platíme za pronájem bytů a poplatky za energie stejně jako všichni ostatní.
Na konci srpna jsem vyřešila problém se zahraničními pasy – jela jsem si je vyzvednout do Lvova. Moje sestra Marina je však stále bez těchto dokladů. Dlouho se pokoušela zapsat do elektronické fronty ukrajinské ambasády v Brně, ale neúspěšně.
Marina hledala další možnosti, jak vše vyřídit. A nakonec se jí podařilo přihlásit se do elektronické fronty ve Varšavě. Vydaly jsme se tam společně a vyplnily potřebné. Varšava nás nadchla. Je krásná. Je v ní i hodně Ukrajinců, je jich tam mnohem více než tady v Ostravě.
Ukrajinská protiofenziva
Má rodná Ukrajina se mezitím otřásá událostmi. Naprosto nepochopitelná je situace se Záporožskou jadernou elektrárnou, jejím neustálým ostřelováním a reálnou hrozbou globální katastrofy.
Anna RybakNarodila jsem se ve městě Záporoží, kde ještě nyní žijí moji rodiče a babička. Před válkou jsme s mou rodinou bydleli v městě Dnipro, kde nyní zůstal můj manžel Danil a mnoho mých přátel. Mám dva milované syny, čtyřletého Nazara a tříletého Mirona. Vystudovala jsem marketing na Berdyansk University of Management and Business. Před válkou jsem pracovala pro Vodafone Ukrajina. |
Snad mise agentury MAAE zvýší bezpečnost tohoto zařízení a bude mít i vliv na chování agresora, protože radiace nerozlišuje národnost, věk ani hranice. Je to opravdu děsivé.
Na pozadí těchto nejednoznačných a strašlivých zpráv se mihla i zpráva o ukrajinské protiofenzivě na jihu země. Regionální centrum dobyté útočníky, Cherson, se nachází na břehu Dněpru na jeho nejjižnější straně. Věřím, že v této hrozné válce konečně nastal zlom a naši vojáci obnoví spravedlnost a osvobodí lidi z okupace.
O kousek výš jsem psala o 1. září. Bohužel 379 chlapců a dívek tohoto prvního září nepřišlo, zabili je Rusové, pro ně nový školní rok nikdy nepřijde...
Ruský okupant má stále statisíce raket, tisíce tanků, děl a letadel. Mnoho dalších ruských fašistů se snaží zničit ukrajinský národ. Ukrajinské děti, které se po ostřelování dostaly ze sklepů a vzaly si na ramena batohy a šly do školy, ať se dělo cokoliv. Věřím, že vyhrajeme a děti budou mít světlou přítomnost i budoucnost a vše se jim bude dařit. A že se jejich 1. září 2022 nikdy nepromění v 1. září 1939.
