Ona

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

Na otázky odpovídá

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy
Rozloučení
MILÉ ČTENÁŘKY, MILÍ ČTENÁŘI!
VELMI SI VÁŽÍM DŮVĚRY, SE KTEROU JSTE SE NA MĚ NĚKOLIK LET OBRACELI, PŘÍPADNĚ SE NECHALI INSPIROVAT RADAMI TĚM, KTEŘÍ SE ZEPTALI. VZHLEDEM K NEDOSTATKU ČASU S PORADNOU KONČÍM, NADÁLE JIŽ POMÁHÁM POUZE FORMOU OSOBNÍCH KONZULTACÍ V PLZNI NEBO PRAZE, VYJÍMEČNĚ I JINDE (NAPŘ. 20.11. V HRADCI KRÁLOVÉ). MŮŽETE SE NA MĚ OBRÁTIT NA M.KLINGEROVA@HRA-SKOLOU.CZ. PŘEJI VÁM RADOST ZE ŽIVOTA!
Markéta Klingerová
.
problémový učitel
Dobrý den, paní magistro,
prosím o radu, jak dál postupovat:
dcera chodí do 2. třídy ZŠ, v 1. třídě měla pana učitele, nebyly žádné problémy, nyní sloučili dvě první třídy a učí je paní učitelka, která dříve učila druhou první třídu,
Nic se paní učitelce na dceři nelíbí, všechno ji škrtá, stačí jen malá chybička - nějaká čárka navíc - nedostane sluníčko, ale dává ji véčko. Nyní probírali jak se píší básničky. Ve škole jim dala za úkol opsat básničku. Vnučka však básničku napsala na celý řádek, nikoliv každý rým na zvláštní řádek. Paní učitelka se podívala jak to píše, okamžitě ji to škrtla a dala jí pětku. Dceru spletla z předešlého dne poznámka paní učitelky, že má dopisovat řádky do konce.
Šla jsem ráno za paní učielkou, abych jí vysvětlila, že ji spletla ta poznámka z předešlého dne, aby psala do konce řádku.
Na to paní učitelka uvedla, že všichni dostali jedničky, byly jen 3 pětky.
Po mém odchodu ze třídy paní učitelka dceři řekla, že jestli si bude stěžovat, že dostane na zadek.
Mám situaci řešit s p. uč., zástupkyní nebo s ředitelem, nebo si toho nevšímat?
Děkuji za odpověď.
Marie
Dobrý den, Marie,
rozhodně si toho všímejte. Obávám se, že u této paní učitelky ale Vaší dcerce už dobře nebude, i kdyby nějakým způsobem zasáhlo vedení školy. V každém případě zkuste navštívit výchovného poradce na této škole a s jeho/její pomocí zkuste situaci řešit. Přeji dcerce, aby mohla být ve škole spokojená.
dospívající děti
Mám 21 letého syna, chodí do práce, přispívá na domácnost, a dál nic. Hraje pc hry, chodí pouze do lednice a do koupelny, jinak je zavřený v pokoji. Na zemi v jeho pokoji je vrstva prádla, čistého i špinavého, ručníky, talíře od jídel na stoje. Uklidí tím způsobem že naháže vše do koupelny čisté, špinavé..pouze v případě, že má dorazit jeho přítelkyně. S pracemi kolem domu nepomáhá, nebo jen velmi málo, vymlouvá se, že nebyl včas informován a pod. a odchází za kamarády. Vůbec se neohlíží na to, že práce není hotová. Snažili jsme se domluvit na pravidlech, za který bude naše soužití pro obě strany přijatelné, několikrát jsem ho žádala, aby si našel nějaké vlastní bydlení, aby si zkusil žít sám, že se lednice sama nenaplní, prádlo nevypere, sprchový šampon nedoteče sám do láhve, mokré ručníky zmuchlané na zemi shnijí... No a dnes to vypadá, že si našel konečně nějaké bydlení, zlobí se na mě,protože jsem ho o to naposledy dost důrazně požádala.. cítím se vina, že vyhazuji vlastního syna. Ale vím, že jinak se budeme trápit navzájem dál. Promluvit jsme se spolu snažili, ale vydrží dodržovat nějaká pravidla jen velmi krátce. Myslím, že osamostatnění mu rozhodně neublíží, jen se bojím, že to finančně nezvládne. Tak si říkám, jestli mu nemám říct, aby to stěhování odložil.Co myslíte? Je jasné, že situace je daleko složitější, nejde to sem vlastně ani všechno napsat. takhle to vypadá, že je to vlastně docela hodný syn.
Jitka
Dobrý den, Jitko,
kdybyste nyní couvla, neuděláte pro syna moc dobře - nebude už se v budoucnu vůbec snažit se osamostatnit. Pokud má trvalé zaměstnání, není důvod, proč by neměl ufinancovat vlastní bydlení (podnájem). Potřebuje se naučit starat se sám o sebe. Zkuste mu dát najevo, že si ceníte toho, že udělal ten krok k osamostatnění, vyjádřete důvěru, že to zvládne a radost z toho, že bude mít možnost stát se opravdu dospělým. Přeji brzké oboustranné potěšení z nové situace.
předškoláci
1/2 Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu s naší čtyřletou dcerou - v poslední době hodně vzdoruje a diskuse vypadají jako by se jednalo o dítě v pubertě. Mám podezření, že hodně napětí prožívá Není ojedinělé, že ztropí scénu a křičí na mě, že jsem vše pokazila, že za všechno můžu já. Někdy mám pocit, že slyším vypjaté dialogy z pohádek typu Rebelka, Ledové království...Dříve bych měla tendence takovéto výlevy ihned brzdit a hrát přesilovku, ale po přečtení knihy AHA!Rodičovství trochu otáčím a snažím se dát jejím emocím volný průběh. Pokud se ale toto seběhne na veřejnosti, přijde mi to dost silné, je mi trapně a váhám, jestli nedělám chybu, vychovat z ní sobeckého bezohledného tvora bych také nechtěla. V řadě situací se proto cítím nejistá, jak reagovat. Navíc manželovi volnější přístup příliš nevyhovuje a spíše na dceru startuje. Já sama jsem měla v dětství despotickou výchovu a některé věci bych opravdu ráda zkusila jinak. Prosím, poradíte mi? Děkuji.
Marie
...
předškoláci
2/2 Pro úplnost bych ještě dodala, že alternativu hledám proto, že mám pocit, že silový přístup dcera nezvládá. I tak je velmi citlivá, od neskutečného neštěstí a zvolání, že "je na nic a nikdo jí nemá rád" přechází k otrávenosti ze všeho a znuzení a jindy zase přeskakuje do euforickému nadšení. Je plačtivější, neurotičtější, citlivější. Myslím, že jsme úplně nezvládli v jejích dvou letech příchod mladšího sourozence a nedokázali jí zajistit dostatek pozornosti. Silou - čímž mám na mysli hartusením, přísností, jí ale spíše vynervuji, rozpláču a učím se tedy "být tím klidným dospělým", ač ne vždy se daří. Musím to dělat jinak, jen zatím tápu jak. Manžel má strach, že nás ale citově vydírá (například pláč ve chvíli, kdy je celkem zbytečný) a brzy nám takto přeroste přes hlavu. A já si jistá nejsem. Říkám si, že jí je 4,5 roku a má nárok se chovat nedospěle. Jenže kde je ta hranice? Nechci na sebe nechat křičet, když se zlobí, že jsem něco nedovolila - což někdy opravdu nelze. - otázka upravena poradcem
Marie
Dobrý den, Marie,
zkuste se podívat na nevychova.cz, přečtěte si tento článek http://terezakramerova.cz/respekt-az-za-hrob/ a dejte na své niterné pocity - ty Vás povedou. Přeji pěkný vztah s dcerkou!
dospělé děti
Dobrý den, prosím o radu. Jako rozvedená jsem vychovala 2 syny, oba jsou už dospělí. S mladším žádné potíže nejsou. Starší syn byl více fixován na otce a jeho odchod nesl hůře. Spřestupem na SŠ sílila touha mě ovládat, rozumné domluvě nebyl moc přístupný, tak jsme spolu občas bojovali (slovně). Ještě v době, kdy se mnou a mým partnerem bydlel, měl občas pocit, že bude vše řídit. To jsem nechtěla akceptovat. Před 2 lety se odstěhoval a nyní má téměř roční dcerku. Tu však vídám ji jen občas, a to i přesto, že jsem kontakty nikdy nepřerušila. Ať udělám nebo něco řeknu, tak či tak je to vždy špatně. Se snachou je domluva takké složitá, se mnou se tváří, že je vše v pohodě, a pak se od syna zase dozvím něco, co jsem říkala nebo jak jsem se tvářila atd. Ráda bych vídala vnučku častěji, syn však není přístupný rozumné domluvě. Pro klid v rodině jsem se už i několikrát omluvila i za to, co jsem ani neuděla. Pokud se omluvím za něco, v čem jsem opravdu přestřelila, syn to nepřijme. Děkuji.
Katka
Dobrý den, Katko,
jak píšete, se synem jste "bojovali", nemáte mezi sebou nastavený rovnocenný vzájemně respektující vztah, proto se k Vám syn chová tímto způsobem. Možná, že to, co jste vnímala jako synkovu touhu Vás ovládat, byla spíš touha moci převzít za sebe zodpovědnost a rozhodovat o sobě (což jde středoškolákovi do určité míry dát, zbytek je dobré zvládat efektivní komunikací, vždy na základě přístupu rovného k rovnému). Pravděpodobně je syn ve vztahu k Vám dosud ve vzdoru. Zkuste si třeba přečíst knížku https://www.megaknihy.cz/psychologie/245577-nenasilna-komunikace.html?utm_si=RFlidjRTZUc2TWpRMU5UYzNNVGt4TGpneE9ERTRNQT09&matchtype=&network=g&device=c&creative=63152076610&keyword=&placement, a pak zkusit přistupovat k synovi jinak. Až se změní vaše vzájemné nastavení, jistě nebude problém, abyste viděla vnučku častěji, časem možná budou mladí rádi, když s ní budete a oni budou mít nějaký čas pro sebe. Přeji vám, abyste k sobě nalezli cestu.
jiný dotaz
Dobrý den, odjíždím s manželem na dovolenou. Mámě 15 letého syna. Můžeme ho nechat samotného nebo měli by udělat plnou moc na někoho s dospělých, aby mohl zastupovat ho, kdyby náhodou něco se stalo? V případě plnou moci co by měla obsahovat a muže být existuji vzor?
Dagmar
Dobrý den, Dagmar, toto je dotaz pro právníka nebo sociálního pracovníka.
děti v rozvedené rodině
Dobrý den,otázka jen pro informaci. Zda smí rodič,který nemá ve výhradní pěči dítě, lustrovat jeho mobil. Děkuji
Ivana
Dobrý den, Ivano, myslím, že je to otázka obecně toho, jestli člověk má právo komukoli lustrovat mobil. Ospravedlnila bych si to v případě, že by mému dítěti mohlo hrozit nebezpečí a na základě nahlédnutí do soukromí bych ho mohla ochránit. Pokud je člověk jen zvědavý, nezáleží myslím na tom, jestli je dítě v jeho péči nebo ne... Pokud Vám jde o právní stránku věci, můžete se informovat u právníka.
problémy s jídlem
Dobrý den je mi 14 let a chci se zepat proč nejím a proč mi nechutna žádne jídlo .
Jsem po operaci slepého střeva a nevím jestly je to kvuli toho nebo nečeho jineho.
Pořad jsem unavený.
Jím jenom 1 deně a málo hodně málo :( mužete mi poradit . Děkuji moc
Honza
Dobrý den, Honzo, na to se zeptejte odborníka - nejspíš lékaře.
příchod do školky
Dobrý den, syn začne od září chodit do školky.. je ve státní školce možné, abych si ho vyzvedla už po dvou hodinách? Nebo tam musí být až do dvanácti?
Jarmila
Dobrý den, Jarmilo, ptejte se v konkrétní školce, mohou si nastavit vlastní pravidla.
rozdilne nazory na vychovu
Dobry den mam otazku,pritel mi rek ze neni normalni pred detmi ve veku 7,14 let chodit uplne naha.Ja je porodila a neni mi to neprijemne.Beru to jako normalni vec,on ma vsak jiny nazor a uz byli i dohady z hlediska vychovi a moralky.
Martina
Dobrý den, Martino, pokud by mě dítě tohoto věku zahlédlo nahou, nijak by mě to nerozrušilo, nechci, aby měly pocit, že naše tělo je něco špatného, ale chodit před nimi běžně nahá mi také přijde ne úplně vhodné vzhledem k tomu, že kdyby chodily nahé na veřejnosti, mohly by kvůli tomu mít problémy, a největší vliv na dítě má osobní příklad rodičů. Takže na tom, co Vám říká přítel, podle mě něco je.
dospívající děti
Dobrý den,
mám takový problém, je mi 16, žiju v rodinném domě s vlastní matkou a nevlastním otcem a jednou vlastní sestrou a dvouma nevlastními sestrami. Žiju s nimi asi již 6 let , teďka po té době mě chtějí vyhodit z domu, protože nemáme moc dobré vztahy (hlavně s nevlastním otcem). Tak bych se chtěl zeptat kam mám jít když mě vyhodí. (jestli na sociálku nebo nevím kam)
osoba
Dobrý den, informujte se již teď zde: http://www.ditekrize.cz/linka-duvery/2/mas-starosti - mohou Vám pomoci situaci řešit ještě dříve, než se vyhrotí. Držím palce.
pomočování
Dobrý den mam prozbu mam dceru 14ti letou a pomočovává se kdyz se směje čím by to mohlo být?
Krystína
Dobrý den, Krystíno, může mít nějaký problém s močovými cestami - navštivte s ní lékaře.
sportování
Dcera má 9 let. Dlouho jí trvalo, než začala chodit do nějakého kroužku. Vždy bojovala s tím, že zůstane sama v neznámém prostředí. Nenutili jsme ji a nechali jsme jí její čas. Až v 6 letech se zamilovala do cvičení a začala dobrovolně chodit do hodin baletu. Loni si strašně přála začít ještě gymnastiku. Nastoupila do přípravky moderní gymnastiky. Byla tam spokojená. Po čase se ukázalo, že je nadanější než ostatní a hlavní trenérka nás požádala, abychom zauvažovali o přechodu do nadanější skupiny. Dcera to zkusila jednou a odmítla dál chodit. Udělala po čase druhý pokus, ale od té doby zarytě bojuje s tím, že do pokročilých nechce. V přípravce je obdivovaná. Ve starších se bojí konkurence a taky řeší, že tam nemá kamarádky. Přijde nám velká škoda, že by na sobě nepracovala. Zkouším s ní o tom mluvit, ale zarytě si stojí na svém. Ne a ne, to raději nebude chodit vůbec.Trenérka nám navrhla v létě soustředění. Už jsem uvažovala, že pojedu s ní, aby se tam necítila sama. Bez úspěchu!
Broňa Všetýčková
Dobrý den, Broňo, rozumím, že Vás trápí dceřiny možná zmařené šance, ale z toho, jak situaci popisujete, mi vychází, že bude lépe nechat dceru, aby si sama vybrala, co jí dělá dobře. Třeba jednoho dne sama bude chtít přestoupit. A když ne, tak zřejmě není psychicky vybavená na sportovně soutěživé prostředí, a může prostě dál "jen" prožívat radost z pohybu, což nakonec nemusí být horší prožitek než vyhraná soutěž...
dospívající děti
Dobrý den, synovi bude v říjnu 18 let. Chodí na SŠ druhým ročníkem. Práve teď v pololetí propadl. Neumí nebo ani nemá zájem se moc učit. Nemá moc žádné kamarády.Avšak jakmile ho někdo někam pozve, třeba 3 dny na chatu nebo po ránu chodit ke slečně do bytu, když její rodiče odejdou do práce,chce abychom mu vše povolili. Když dáme najevo se nám to nelíbí začne na mě i manžela křičet, že už mu bude 18, že nemáme právo ho držet doma. že nás nenávidí, mě nemá rád, že ho týráme, že nás udá na sociálce a na policii. Když s ním si chci promluvit vyhazuje mě z pokoje se slovy vypadni a nebo zase volá "pocem, chci s tebou mluvit". A co nás nemá rád? Prý za to, že ho máme moc rádi, že se o něj moc staráme a nechceme mu povolovat co chce on. Víte, ono když se s ním domluvíme že přijde domů v nějakou hodinu, slovo nedodrží, kouří, někdy i trávu. K narozeninám, svátku, ke dni matek nepopřeje. Poděkovat , ani omluvit se neumí, natož zpytovat svědomí. Co s ním máme dělat? Děkuji za pomoc. - otázka upravena poradcem
jana
Dobrý den, Jano, v tomto věku už nemůžete dělat nic jiného než domluvit podmínky, za kterých budete syna i nadále podporovat (např. může u vás bydlet), a při jejich nedodržení musíte ale být připraveni dodržet důsledky. Zkuste ale k synovi nejprve přistoupit s pochopením a nabídkou pomocné ruky při uspořádávání jeho života - jestli např. je SŠ nad jeho síly, nebylo by mu milejší přestoupit na nějaký učební obor, který by ho bavil a získal by pocit, že něco umí? Dejte mu najevo, že nechcete jeho život kontrolovat, ale chcete mu pomoci, aby nad ním mohl přejmout zodpovědnost sám. Když bude zodpovědně přistupovat ke své profesní přípravě, může zodpovídat i za trávení svého volného času (bez vašeho zasahování). Potřebuje získat sebedůvěru - zatím je to tak, že mu nejde škola a rodiče mu (z jeho pohledu) nedůvěřují, že ví, co je pro něj dobré. Zkuste mu pomoci vzít život do vlastních rukou - s právy i povinnostmi z toho plynoucími. Držím palce, aby se to podařilo.
děti v rozvedené rodině
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat zda by jste mi poradili.Žiju s přítelem, který má 4-letého chlapečka s Polkou a dítě žije s mámou v Polsku. Přítel /otec/ si ho bere max 3x do roka kvůli vzdálenosti...dítě je ze začátku hodně ubrečené, vzpurné...a mluví čím dál tím méně česky a převážně už jen polsky. Chci se zeptat zda je pro dítě lepší vyrůstat raději v Polsku a nejezdit 3x do roka k otci nebo mu to nemůže nijak ublížit....děkuji za odpověd
Zuzana
Dobrý den, Zuzano, nepíšete, na jakou dobu si otec dítě bere. Pokud ho má otec rád, myslím si, že je pro dítě dobré, když se s ním stýká (i kvůli tomu, aby mu nechyběly kořeny a nemělo pocit, že ho otec zavrhnul), i když bych asi frekvenci setkání zvýšila. Že mluví polsky je přirozené, když v tom vyrůstá; nemělo by to ale nějak zásadně ovlivňovat jeho vztah s otcem.
příchod sourozence
Dobrý den, máme skoro 4 letou dceru. Začínám mít obavy z jejího chování. Vždy jsme spolu měly moc hezký vztah, i když je od malinka trochu tvrdohlavá, ale vždy jsme si nějak poradily a snažily se věci řešit v klidu. Nevím co se v ní odehrává, ale uplně se zmněnila. Možná je to i tím, že za dva měsíce přijde na svět její sestřička. Začalo to tím, že jsme jely s příbuznými a dalšími dětmi na dovolenou pod stan. Z klidné dovolené se stala dovolená plná stresu. Dcera vše bojkotovala, nic se jí nelíbilo, já jsme byla hrozná a hnusná, všechno bylo špatně. Nedalo se ní nikam jít, aby se to neobešlo bez scén a řevu. když něco nebylo po jejím, nebo jsme něco od ní chtěly my, tak se s ní nedalo vůbec domluvit. V několika situacích se tak vztekala, že po nás plivala. Odjížděla jsem domů uplně zničená a v depresi.Říkala jsem si, jestli to není tím, že najednou neměla mojí plnou pozornost. Bohužel to nadále pokračuje i doma. Je hrozně zlá, vůbec jí takovou neznám. Začínám mít výčitky co děláme špatně.
Věrka
Dobrý den, Věrko, myslím, že příčiny vidíte správně. Je třeba se vyzbrojit trpělivostí a láskou, nebrat si dceřiny útoky osobně, stále mít na paměti, z čeho pramení. Snažit se s ní jednat nikoli z pozice moci, ale rovnocenně, přitom ale dospělý zkrátka je ten, kdo je zralý a "měl by" se vypořádat s dětskými emocemi v klidu (sama vím, jak je to těžké - člověk není stroj, navíc dítě potřebuje i zažít emoce u jiných lidí, ovšem i to, jak je zpracují - ale hodně pomáhá postup popsaný v knížce https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/). Zkuste dcerčino chování brát jako přechodné, soustřeďte se na lásku k ní i k příchozímu děťátku, nechte si pomáhat od ostatních členů rodiny, abyste mohla i odpočívat; přeji harmonickou rodinku!
strach
Dobrý den, je mi 16 let a máme se stěhovat už tohle léto,bydlím jenom s mamkou..Máme se stěhovat dal než kde bydlíme a mám tu svou rodinu,přátele,tatku prostě všechny....nevím co mám dělat nechci je všechny opustit mám strach že si tam nenajdu kamarady,nezapadnu v nové škole do spolku...bojím se že se mi život otočí vzhuru nohama ...moje mamka je štastná že se tam stěhuje ale já vubeec ne chci zustat tady.. :( prosím o pomoc
Lucie
Dobrý den, Lucie, jediná možnost je sednout si s maminkou a všechno jí říct, všechny Vaše obavy. Taky si nechat od maminky vysvětlit, jaké důvody má k přestěhování, co si od nového života slibuje a jak bude vypadat Váš život. Také si vyjasnit, jak často a jakým způsobem se budete moci vídat s tátou, rodinou a přáteli. Pokud buderte mít možnost se s nimi vídat, nemusí přestěhování znamenat nic špatného, je to sice krok do neznáma, který člověka často děsí, ale může tam také čekat něco, co ho mile překvapí a přinese mu do života nové věci, s jakými by se v dřívějším životě nesetkal a které ho významně posunou. Přeji šťastnou budoucnost!
sdělování pocitů
Dobrý den,
chtěla bych poradit, jak docílit aby byli mé děti samostatnější. Hodně mě svým chováním vyčerpávají a z toho pak vzniká celková nepohoda celé me rodiny. Mám 2 syny 10 a skoro 8letého. Jsou zdraví, chytří, fyzicky velmi aktivní ( sportují pravidelně), velmi zvídaví.Stále potřebují mojí zpětnou vazbu na vše co řeknou. To je co mě vyčerpává, nerespektují mě, když jim řeknu, že ted potřebuji odpočívat, ať na mě prostě aspoň 10 minut nemluví . Mluvím s manželem , kluci na půl poslouchají a stejně se zeptají : mami co jsi říkala taťkovi?... Mluvím s jedním ze synů a druhý se zeptá : mami co jsi říkala bráchovi?....Jeden ze synů něco vykládá mě a ten druhý se zeptá : mami co Ti říkal brácha? ono je hezké ze se mnou stále chtějí mluvit a stále se mě ptají i na otázky různého tipu. Mě neskutečně unavuje , že je to v podstatě nonstop. Poslední dobou to pro mě vygradovalo tím, nevím jak to přesně pojmenovat...
Lýdie
...
sdělování pocitů
ještě doplnění: př.: pracuji na počítači a syn ke mě přijde a hned chce on mě něco ukazovat na webu strká mi ruky do klávesnice..ja mu odpovím, že teď ne že později a že je neslušné mi mačkat klávesnici , později mu dám prostor aby mi ukázal co chtěl...druhý den se situace opakuje.. Měmu manželovi nic z toho co jsem uvedla nedělají.
Lýdie
...