Dobrý den, s přítelem jsme (teď už byli) 3,5 let. Strašně si rozumíme ve všem, společné zájmy, s kamarády, rodinou atd. I přesto, že jsme občas se šíleně pohádali, vždy jsme našli společné řešení. Já jsem byla poslední dobou hodně žárlivá na jeho kolegyně, vyčítala jsem mu, aby si s ní nepsal, což mu vadilo. Občas jsem to přeháněla, přiznávám. Přítel to měl v práci náročné a jelikož chodím do práce i já, vídali jsme se míň, především jen o víkendu, když měl raní, tak i přes týden. Byl strašně unavený. Poslední dobou ho strašně deptalo to, že nemá vysokou. Vysoká mu pomůže docílit jeho vysněnou práci. Byl na mě občas nepříjemný, myslela jsem si, že je to kvůli mě, když už to vypadalo z mojí strany na rozchod, rozhodla jsem se, že tomu dám ještě šanci a začala se o něho víc starat. Zjistila jsem, že je takový škaredý i na kolegy, čímž jsem pochopila, že je fakt špatný z práce. Tak nějak jsme se začali oba snažit v lepší vztah. Přítel mi řekl, že když není spokojený on se sebou, nemůžu byt spokojená s ním ani já. Poslední dobou jsem byla z toho totiž strašně nešťastná. Přítel byl pořád v práci a nebo si šel radši lehnout, než abychom byli spolu. A já mu to vyčítala a bohužel jsem u toho i bečela. Už jsem mu řekla, ať mi řekne narovinu, že se mnou nechce být, ať se rozejdeme, ale nikdy mi neřekl, že se chce rozejít. Byla jsem smutná z toho, že jsme spolu tak málo. O víkendu a ještě jsme se o to museli dělit s kamarády. Jednou jsme se pohádali tak, že jsme se skoro rozešli, ale na to jsme začali oba bečet, že nechceme byt bez sebe, cca.za 2 měsíce se s přítelovým kolegou rozešla přítelkyně (podvedla ho), začal mého přítele tahat po hospodách a když byl se mnou, tak přítele dráždil blbými poznámkami. Přišlo mi, že mu záviděl. Přítel začal chodit častěji s kolegy a kolegyněmi na akce.(všechny kolegyně zadané) Mně to samozřejmě vadilo, dokonce jsem ho i podezřívala z toho, že ho některá přitahuje. Tak jsme se hádali častěji kvůli tomu. Pak to tak nějak skončilo, já se začala snažit pracovat na žárlivosti a přítel se snažil chovat tak abych byla spokojená. Těch 3 týdnů, co jsme se tak změnili k lepšímu, to bylo zas tak dokonalé jak předtím, přítel mi sám od sebe psal, že jsou už na pivu a tak. Bohužel druhý den mě naštval a já mu vyčetla zase to, že chodí pit. (pil na antibiotika a neozval se mi, měla jsem strach) i přesto jsme byli na výletě spolu, ale zase to končilo tak jak to poslední dobou končívalo, že mě zavezl domů a on si šel odpočívat k seriálům. Tak jsem zase bečela, že nechápu, proč nemůžeme jít ještě k němu, on říkal, že si potřebuje odpočinout před prací a že mu je ještě nějak blbě po akci. A já jsem z toho byla nešťastná, protože po jakékoliv akci mu bylo blbě a to zkazilo tak trochu naše plány. Večer jsme spolu volali a vyříkali si to. Druhý den ráno měl pohovor, psal mi, že mi napíše jak bude doma. Doma mi pak napsal co a jak a taky k tomu připsal, že ještě k těm mým hádkám..že mu přijde, že mu asi nevěřím, kdybych mu věřila, tak by mi nevadilo, ani kdyby si psal s 20holkama. Ptal se mě, jestli se už nikdy nebude moct bavit s jinou holkou než se mnou?(nechápu to, řekla jsem, at si nepíše s tou kolegyní, že mi to vadí, že si píšou každý týden, kdyby si napsali párkrát za čtvrt roku, chápu to, sice si psali jen o práci, ale i tak mě to vadilo)a psal, že důvěra by neměla ve vztahu chybět. Hádali jsme se trochu přes sms. Druhý den se neozval a jen mi večer zavolal, že by to chtěl nějak ukončit, že už ho to napadlo před půl rokem (co začal chodit víc s kamarádem do hospody) a že si prostě myslí, že to není tak jak by to mělo být, že jako myslí jeho city ke mně, že asi ochladly, že se snažil, aby to bylo lepší, ale není. A že náš vztah asi nemá budoucnost, tak že to nechce protahovat. Že kvůli jiné to opravdu není. Jen se se mnou později nechce rozejít kvůli jiné, tak jak předtím(po měsíci chození se s mnou rozešel, že se mu líbí jiná, také měl problémy v práci a odešel z vysoké, nevěděl vůbec, po 1měsíci jsme se začali bavit a on říkal, že si uvědomil, že mě miluje, se slečnou ani nakonec nechodil a od té doby jsme spolu 3,5let)pro mě to byl šok, říkal, že mě má rád, ale víc než kamarádku, ale že mě asi nemiluje. Říkal, že mě nechce ztratit a být se mnou kamarád, že můžem kdykoliv někam zajít. Že potřebuje čas, že mu chybět budu. Říkal, že v pátek mu dojde výplata, tak mi vrátí peníze, které mi dluží a já si můžu vzít věci(nebydleli jsme spolu). Ptala jsem se ho, jestli mě napadne ještě pár otázek, jestli se ho můžu zeptat, říkal, že samozřejmě. Druhý den jsme spolu volali, odpovídal na mé otázky. Řekl to samé co předtím a říkal, že mu už chybím, ale že si myslí, že to tak bude lepší. Že si tak bude moct dělat co chce, kdy chce.. na to jsem mu řekla, že to stejně vždy dělal. Je ke mně pořád hodný. Pak jsem mu psala, jestli to opravdu není kvůli jiné, odpověděl mi, že není, že se potřebuje srovnat, a nějak popřemýšlet co a jak. Na základě tohoto a předešlých zkušeností si myslím, že je opět v pozici,...
Dorota
