Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

c) S novým partnerem je vše na mrtvém bodě. A přitom jsem měla pocit, že na nic netlačím a dokonce si dělala naděje. Dvakrát jsme se potkali jakoby náhodou na výletech a potřetí už dokonce vyrazili plánovaně společně. Kolega má za sebou též nepodařené manželství a z něj syna asi o rok a půl mladšího než ti moji. Kluci se velice rychle spojili v jednu dobře fungující trojhlavou smečku. Zdánlivá idylka ovšem skončila, když jsem přiznala barvu. Hantýrkou našich kluků řečeno, otevřely se střílny a vysunuly hlavně děl. O tom, že by u nás doma mohl být někdo další, nechtějí ani slyšet. Pasé jsou i pokusy o další společný výlet. Absolutní nezájem. Nebo spíše jasný odpor, který má navíc podporu ze strany mých rodičů. Bylo mi už naznačeno, že pokud si hodlám stát za svým, proti klukům, tak se mohu spakovat a jít si za "štěstím". Oni to s kluky a jejich taťkou zvládnou. To je poslední apel. Dámy nespoléhejte na pomoc ze strany rodičů. Prim u nich hrají vnoučata a v jejich zájmu se klidně postaví proti vám. Od kamarádky jsem slyšela i o případu, kdy rodiče za podobný kousek vlastní dceru v podstatě vyhodili a vydědili. U nás snad tak zle zatím není, ale ochlazení ze strany rodičů vůči mě je citelné a já věru nevím jak dál. - otázka upravena poradcem

b) Nikdy jsem nebyla zrovna outdoorový nadšenec a poté, co se mi během těhotenství objevily potíže se zády, můj zájem ještě opadl. Kluci byli naopak vždy na vrcholu nadšení, když mohli s tátou vyrazit na vandr a spát pod stanem nebo pod širákem. Anebo když ještě s dalšími dvěma kolegy z práce a jejich dětmi vyrazili na týdenní akci, která v duchu filmové klasiky nesla název Apalucha. Když jsem jednou zahlédla fotky z jejich řádění, tak jsem se málem lekla. Bosí, jen v trenkách, resp. ti menší úplně nahatí, špinaví všici jak špek, bláto snad až za ušima, ale viditelně na výsost spokojení. Ti naši určitě. A to vše díky taťkovi. Tohle je dobré si to zavčas uvědomit. A o to více, pokud podobně jako já, máte kluky v pubertě nebo se jí blíží. Puberta je náročná sama o sobě a není vůbec třeba přidávat k tomu problémy od rodičů. A hlavně je to období, kdy pomalu ale jistě začínáme prohrávat "genderový souboj". Pubertou se spouští postupná přeměna kluka, který byl maminčin, v dospělého chlapa. A chlapi jak známo drží spolu. Kluci zkrátka začnou jít za svým vzorem - za tátou. Hodit do tohohle vidle se může krutě nevyplatit. - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko, moc děkuji za Vaši odpověď. Za apel pro ostatní mi snad ani není třeba díků. Když to pomůže jen jediné, aby neudělala ty samé chyby jako já, budu ráda. A pokud to nevadí, přidala bych ještě pár postřehů, jak se mi to jeví po Vaší odpovědi a po hovoru s kamarádkou ze střední školy, která se též věnuje rodinné psychologii.
Jak už jsem psala. Podlehla jsem na webu se vyskytujícím moudrostem o tom, že to děti zvládají celkem v pohodě. Kamarádka mi vysvětlila, že tyhle žvásty tam obvykle píší ti, kterým to nějakou souhrou náhod klaplo. Ovšem ta většina, která si rozbořila život podobně jako já, se raději nevyjadřuje. Prý je to podobné jak u rulety. Tam se také mluví o tom, kdo rozbil bank a nikolivěk o zástupu těch, co tam peníze nechali.
Velice dobře jste vystihla hned první část problému. U nás doma byl klid. Samozřejmě, že semo tamo došlo k nějaké výměně názorů jako asi všude jinde, ale nikdy se to nezvrhlo v napadání, urážky či dokonce fyzické násilí. Nikdy ne.
Kluci celou dobu vnímali normálně fungující rodinu, kde spolu rodiče mluví, taťka mamku obejme a dá jí pusu, občas přinese kytičku nebo nějakou jinou pozornost. Že začíná být problém v posteli, to samozřejmě vědět nemohli. O to horší pro ně byla zpráva, že rodiče už spolu nechtějí být, resp., že maminka nechce být s taťkou. Vysvětlovali jsme jim to mockrát, hlavně manžel, za což jsem mu moc vděčná. Asi už se tím smířili. Dílem díky tomu, že pořád mají tátu v dosahu, ale úplného pochopení se u nich zřejmě nedočkám nikdy.
Hrubě jsem totiž podcenila, co pro naše kluky znamená pojem "taťka". Oni jsou jeho svět. Právem, protože opravdu nezapřou, z kterého jsou "pytlíku". Odmalička jim věnoval neměřitelně času a energie. Od rajtování s kočárkem a ve vozíku za kolem, přes toulky po okolí, výlety na kole a spoustu dalšího. Jakožto šikovný a technicky fundovaný člověk navíc měl skoro vždy po ruce odpovědi a vysvětlení pro plejády klukovských otázek. Tohle vše jsem nějak brala jako samozřejmost. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,chtěla bych se zeptat,zda máte zkušenosti s tím,že by se žena rozešla s přítelem z toho důvodu,ze se s ním jeho bývalá manželka neustále soudí o styk s dětmi a o výživné.Jsem v této situaci už šest let a ještě bude 8 let trvat,než budou pritelovy děti plnolete a bohuzel jsme rok co rok u soudu a já už to psychicky nedávám.Pořád ziju ve stresu,kdy budeme mít ve schránce další obálku s pruhem, jak dopadne další soud, jaký bude zase problém s ex nebo s dětmi,jaké lži zase padnou u soudu,z čeho se zase budeme muset ocistovat.Už jsem z toho strašně moc vyčerpaná a uvažuji i nad rozchodem, přestože jinak máme celkem hezky vztah.Ono to může vypadat jako maličkosti, ale jak se říká, stokrát nic umorilo osla... A nejde na to nemyslet, když se to táhne prakticky pořád.Rok co rok soud,pak odvolání... A nepište mi prosím,ze jsem měla vědět do čeho jdu. Bohužel jsem ve svém okolí takove exmanzelky neměla,takže jsem neměla zkušenost,jak může být vztah s mužem s dětmi náročný. Děkuji!

Dobry den pani doktorko,
je mi 43 let, zila jsem v manzel. 23 let,mame dva syny 19 a 8 let. Manzel po narozeni kazdeho syna zacal byt nervozni,agresivni,zly,u prvniho to trvalo az do jeho 10 let.Leta ex pred detmi vykrikoval,ze jsme deti nemeli mit, ze mohl cestovat,zit si,a financne by byl jinde,vzdy za doprovodu sprostych slov.Mladsi syn plakaval v koupelne se slovy, ze vi,ze nam znicil zivot a davat si tento stav za vinu. Zjistila jsem ze zijeme bez lasky,potkala pritele a rozhodla se to resit,rozvedla jsem se.Manzel si nasel pritelkyni.Nicmene mi obcas psal,ze je mu smutno a chybi mu nase rodina.Muj nynejsi zivot s pritelem neni idealni, jezdi 2 roky pouze na vikendy a ani jeden nejme schopni k vuli detem (stabilita,skola,kamaradi) se ostehovat 200 km.Zkusili jsme s ex.se 2 x vratit,ale po prvnim dnu jsem vzdy zjistila ze me nepritahuje,spis naopak.Ale nase rodina nam obema chybi.Mam obavu zit ve vztahu bez lasky,jen k vuli detem.Je mozne znovu zacit milovat a citit sympatie?Dekuji

Dobrý den, prosím o radu. naše manželství trvalo skoro 26 let let, ale zhruba 10 let jsem ho držela jen zuby nehy a sebezapřením a s vírou, že se to zlepší. Manžel v tu dobu dost zásadním způsobem odkláněl peníze, upřednostňoval syna, já s dcerou jsem žila v poměrech blížících se arabskému světu (manžel si nárokoval například rozhodovat, co dcera půjde studovat, když ho neuposlechla, intrikoval, manipuloval, mstil se a dělal scény, opouštěl domácnost, bral nám klíče od domu...). Syn toto bohužel sledoval, mnohdy musel splnit manželovy požadavky této tyranie, ale nikdy se vůči manželovi nepostavil. Je jasné, že musel následovat rozvod - byl vyvolaný manželovou milenkou a dalšími okolnostmi. Ačkoliv jsme rozvedeni, mstivost a tyranie pokračuje stále - finanční, manžel na mne posílá smyšlená trestní oznmení (policie je po prošetření odkládá), vrší žaloby na různé platby (soudného člověka by to nenapadlo), využívání syna stále pokračuje. Přede mnou se manžel skrývá, dokonce mne jednou při vyhledání fyzicky napadl. začala jsem vše říkat i synovi a prosila ho pomoc, o obranu matky synem, ale bezvýsledně. On tvrdí, že chce být nestranný (není), úplně selhává jeho synovská pomoc (vidí, že se dřu, ale přijede jako pán a odjede). Dokud nebyl pod tak výrazným vlivem otce, býval to zlatý syn, který mne miloval, pomohl, ale moc se změnil. Paní doktorko, vidíte nějakou cestu ven?

Dobrý den, mám jeden problém, docela zásadní. Partner má v péči svou dospívající dceru, matka je opustila. Já jsem s partnerem 4 roky, ze začátku to bylo v pohodě, vídali jsme se převážně o víkendech cca. 2x za měsíc, případně o prázdninách celý týden (studovala jsem). Teď jsme spolu pořád a problém je, že žárlím. Partner mi dává najevo, že pro něj je dcera více než já, že chce být s ní i sám beze mě, kdežto já bych radši byla s nimi. Když nemá náladu, tak je na mě odměřený a nepříjemný, ale na dceru ne, s tou si hraje, blbne, přitulí se. Tvrdí mi, že to není pravda, že je to jen v mé hlavě, protože žárlím a chci ho mít jen pro sebe. Dcera mi také poslední dobou dává najevo, že nejsem její máma, i když pro ni dělám mnohem víc a snažím se jí to vynahradit, tak kdykoliv přijede z návštěvy od její mámy, je na mě protivná a drzá, poslední dobou i když s ní v kontaktu není. Nevím co mám dělat, mám ráda oba dva, ale chtěla bych být plnohodnotný člen, ne se pořád cítit mimo. Děkuji za radu.

Dobrý den, prosím o radu. Rodiče se rozvedli, když jsem byla na VŠ. Táta se pak podruhé oženil, ale myanželství mu vydrželo asi jen 10 let, mamka měla asi 4 roky přítele, pak už nikoho. Táta za posledních 15 let vystřídal 4 ženy, s žádnou však nežil. Tu poslední má asi 4 roky a začal si přát, abych se s ní potkávala a bavila se s ní. Bydlím daleko, nicméně na setkání nemám ani pomyšlení, tak se tomu vyhýbám. Ty předchozí jsem se snažila nějak přijmout, ony však postupně "mizely", a tak nějak možná i proto nemám cht už přijímat další a další. Jaký je Váš názor na to, paní doktorko? Mám právo je nechtít? Díky. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,jsem 5 let rozvedená s 10 letým synem. Po dobu než si ex našel partnerku vše bylo v pořádku. Chodil za synem ,bral ho na výlety,zdálo se ,že mu syn chybí. Před půl rokem si našel ženu s dítětem a vztah se změnil. Nebere mi telefon,neodpovídá na SMS,za synem přestal chodit. . Nechápu co se stalo,proč se tak zachoval? Dává mu tyto rady nová partnerka? Co dělat-jak postupovat?

Dobrý den, chci se zeptat, zda po 6-ti letém soužití dvou žen, kdy jedna žen v tomto soužití podstoupila umělé oplodnění a narodilo se jí dítě, má ta druhá žena po rozchodu těchto dvou žen nějaké právo na dítě, ať už ho vídat nebo navštěvovat. Nežily v registrovaném partnerství. Děkuji.