Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy
Méně témat Více témat

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

zavřít

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.Chtěla bych se poradit, mám partnera, máme se rádi ale začala mi vadit jeho nadváha, navíc začal hrozně nahlas vydechovat pusou (mrčet) při chůzi, kdy člověk bez nadváhy dýchá neslyšitelně. Hrozně mi to vadí, bojím se mu to ale říct, jak bude reagovat, každopádně to nemohu vystát, známe se 3 měsíce a před tím to vůbec nedělal..!!! prosím poraďte. Hana
Hana Mézlová
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko,jsem vdaná 33 let,nikdy nebylo moje manželství úplně pohodové,asi hlavně díky mně,ale poslední dobou (asi 2 roky) je to pro mne úplně kritické,manžel je hodný,ale jsme každý úplně jiný,on je rád ve společnosti kamarádů,já je nemusím,postupně jsem si vytvořila úplnou alergii,hlavně na dotek,ale i rozhovor mi dělá potíže.Nevím jak dál,děti už jsou dospělé,ale já manžela nedokážu opustit, ale vyhlídka na další "společné" roky mě děsí.Nechci ubližovat jemu, ale ani sobě.Možná bych měla vyhledat odbornou pomoc.Poraďte prosím. Děkuji
Stánina
zvažování smyslu vztahu
že bych mu chyběla.. Akorát viděl na sociální síti fotku s tím "novým" (zatím to zkoušíme, nedá se říct, že máme partnerský vztah) a napsal mi sms, neco jako ve smyslu, že mu to nedělá dobře...
Bude mi 29 a stále mám takový pocit,abych nezůstala na ocet :( Děkuji za radu a názor, a přeji hezký den. Andy - otázka upravena poradcem
Andyyyy 2.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, po nějakém čase zas využiji vašich rad.. Po tom mém příteli, který nevěděl co chce, jsem potkala super chlapa.. Je mu 34 (mne 28), mozna vidim vzdycky problemy tam,kde nejsou, ale snazim se myslet hodně dopředu, jak mi s ním v budoucnu bude, jestli se postará o mě i o děti...a tím mi pak většina vztahů nevyjde.. nebo ani nezačne. Jeho plus nebo pro mě vlastně mínus je, že je moc hodný. Všechno mi odkýve, takovej truhlík.. Na svůj věk moc věcí nezná a neumí... nevím... přitom by byl ochotný se zamnou přestěhovat a dojíždět do práce do Phy od nás (hodinu cesty). Jenže zas se bojím, že když tu nikoho nezná, tak bude na me závislý. Že bude všude chodit semnou atd.. Což bych zas u svého bývalého ocenila...:( Nevím proč to beru takhle, nedokážu si to odůvodnit, sama mám chyb jak máku a nemůžu si mezi partnery vybírat.Jinak, můj expřítel,kterého jsem tolik milovala a bojovala jsem o něj mi občas napíše, ale nikdy v té zprávě není nic o tom,že by nečeho litoval, nebo
Andyyy 1.
zvažování smyslu vztahu
Chcela by som sa Vás opýtať, či hrá vek až takú významnú rolu. Uvažujem či si začať s mužom starším o 13 rokov. Ja mám 19 rokov a on už 32. Asi netreba hovoriť, že už je aj finančne zabezpečený a viac popredu, keďže má aj vysokú školu plus aj nejaké ďalšie nadstavbové vzdelanie. Veľmi si rozumieme, no niekedy mám pocit, že ma príliš riadí. Musím povedať, že mi dáva dosť času a aj voľnosť. No nedá mi nespomenúť, že sa dosť pohrával so ženami, predtým než ma stretol. Kamarátka, ktorá ho aj predtým poznala sa vyjadrila, že je záletník. Mám ho rada, no neviem či to bude mať nejaký zmysel, lebo uvažujem zatial ešte racionálne :). Čo by ste mi na to poradili? - otázka upravena poradcem
Saša
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, konečně jsem našel úžasnou holku, se kterou jsme se do sebe okamžitě bláznivě zamilovali (já 30, ona 26). Známe se 6 týdnů a když jsme spolu, tak je to dokonalé. Přítelkyně je ale velmi fixovaná na svoji rodinu (vzdálenou cca 150 km) a spatřuji v tom potenciálně velký problém. Vidíme se totiž jen 2 večery v týdnu, na víkendy odjíždí vždy domů. Již jsme o tom mluvili a uznala, že si nedovede představit, že by dokázala být týden bez své rodiny. Sice mohu jet kdykoliv s ní (stejně jako přítelové jejích dvou sester, kteří to tak dělají), ale to není ono. Samozřejmě jsme o tom mluvili a nedovede si to jinak představit. Co s tím? Myslíte si, že se to časem změní? Je předčasné to řešit tak brzy? Říká, že domov má tam a vždy bude. Nechci ztrácet čas. Mám ji rád, ale po přečtení této diskuse to nevidím reálně. Kvůli umělecké kariéře měla jen dva vztahy, kdy jeden z tohoto důvodu skutečně skončil. Předem mockrát děkuji za Váš názor, případně doporučení.
Pavel
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chtěla bychse zeptatjestli má cenu setrvávat ve vztahu, ve kterém to absolutně neklape v posteli? Nelíb íse mi sex s přítelem, hrozně moc se snažím ho všeljak oživit, příteli říkám co se mi líbí a co ne, ale prostě to nejde, nepřitahuje mě. A navíc mi hrozně vadí že on nikdy neprojeví inciativu jako první, ale to mi vadí asi už jen z principu, posledního půl roku jsem opravdu ráda když nemusíme mít sex tak často a kdyby to záleželo na příteli,tak si myslím že ho nebudeme mít vůbec:(. Náš vztah začíná být na bodu mrazu a tenhle problém tomu vůbec nepomáhá. Nadruhou stranu se ale bojím toho co bybylo kdyby jsme se rozešli, přece jenom jsme spolu 3 roky, ale hrozně bych ještě chtěla zažít tu krásnou zamilovanost a to vzrušení při sexu. Nemáte nějakou radu? Děkuji Linda
Linda
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, chtela bych se poradit, ted to bude 5 let co sme spolu s manzelem z toho 3 roky vziti. Mame spolu dve deti (4 a 1 rok). Vubec nevim kde mam zacit uz pres rok sveho manzela nemiluji a posledni mesice uz ani nesnesu pomalu jeho pritomnost v jedne mistosti nase deti nas v posledni dobe znaji jen jak se hadame. Chci se rozvest ale mam strach jestli bych to zvladla je mi 22 let a na materskou sem sla rovnou ze stredni takze jsem nepracovala. Netusim na co bych mela vse narok, hledam si byt kam bych se chtela po Vanocich prestehovat ale opravdu netusim kde zacit, jedine co vim ze takhle to dal nejde i kdyz manzel me nechce pustit uz sem snim o rozvodu mluvila ale nechce o tom ani slyset. Prijdu si v pasti. Budu rada za jakykoliv nazor a radu . Dekuji
Lucie
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,

Obracím se na Vás s žádostí o radu. Před 2 měsíci jsme se s přítelem rozešli. Důvodem byly rodinné problémy (on se svoji rodinnou má moc blízký a omezující vztah – podle mě, neustále jim přede mnou dával přednost, jezdil k rodičům každých 14 dní, a já mám prý moc odtažitý vztah – podle něj), nejistota ohledně toho, kdy se uvidíme a samozřejmě i nějaké drobnosti, které se už jen nasčítaly dopočtu. Vyslechla jsem si dost ošklivých věcí. Veškerou komunikaci v době rozchodu řešil ex-přítel internetovou komunikací. Takže jsme se ani neviděli. Po ca měsíci se mi začal ozývat, jak se mám a že by si chtěl zajít popovídat. Po nějaké době jsem kývla. Bylo mi naznačeno, že by to asi chtěl zkusit znovu. Váhám. Táhne mě to k němu, dokázala jsem si s ním představit život, ale bojím se, aby tam rodina opět nedělala zle. Myslíte, má smysl zkusit to znovu?
Děkuji a přeji hezký den.
- otázka upravena poradcem
Sandra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu...S přítelem čekáme každým dnem dítě, ale já už několik měsíců zvažuji, jestli i přes to nebude lepší od něj odejít. Tím důvodem je jeho sobectví. je to učitel, ale práce ho nebaví, tak jediné, co mu přináší výdělek je pár zájmových kroužků pro děti. Vůbec si neumím představit, že s jeho 8-mi tisíci a mým rodič. příspěvkem 7600 vystačíme, když dáme jen 12 tis. za nájem, ale on to vůbec neřeší a spoléhá na to, že mu rodiče budou přispívat, stejně tak i moje...Dalším problémem je to, že spolu vlastně prakticky nemáme intimní život, protože jak je líný pracovat, tak je taky líný se osprchovat a tak se třeba 4 nebo 5 dní nemyje a ví, že je to pak zbytečné se vůbec pokoušet, že mi to vadí. Zároveň mi ale tenhle platonický vztah nevyhovuje, ale pro něj je prostě těch 5 minut ve sprše natolik problém, že to raději oželí a je mu jedno, že mi to vadí.. Nebýt dítěte, odejdu od něj, ale jak mám řešit tuhle situaci? Jinak si rozumíme a bude z něj dobrý táta..
Lucka34
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Nedávno jsem se sblížila s dlouholetým spolupracovníkem. Bylo to sice iniciováno jím (zdůvodnil to postupným nárůstem sympatií), ale ani já jsem nebyla proti. Oba máme své rodiny, děti... On je v manželství spokojený, nic mu v něm neschází, rodina je pro něj vším. To vím a takto na rovinu jsme si to vyjasnili hned napoprvé. Já jsem v manželství dlouhodobě frustrovaná, několik let nefunguje sexuální život. Vůbec! V poslední době jsem začala uvažovat, že jiný muž by to vyřešil, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude člověk, kterého znám více než 10 let. Jako muž mě můj kolega vždy přitahoval, ale nikdy jsem mu své sympatie nedávala najevo, přestože bych velmi ráda. Když už jsem se tedy smířila s tím, že si rozumíme jako přátelé, posunul to úplně jinam... Myslím, že on je připraven k občasným kontaktům, já se bojím, že to emočně nezvládnu. Vím, že to nemá perspektivu, ale moc po něm toužím. Radíte skončit hned na začátku?
Saša
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 30 let, jsem s přítelem rok a půl a v podstatě už po několika měsících jsem začala zvažovat rozchod. Už tenkrát jsem mu o svých pochybnostech řekla a odešla od něj. Po pár dnech jsem se k němu vrátila, to jsem pak udělala ještě několikrát a znovu se po pár dnech vrátila. Důvodem bylo, že mi mezi námi chyběla ona pověstná jiska, jinak si skvěle rozumíme a mám ho moc ráda. Ale ta jiskra mi tam chybí, nebyla jsem zamilovaná ani na začátku vztahu, ale bylo to fajn a čekala jsem, že časem "to přijde". Možná moc tlačím na pilu, už je čas na rodinu, chtěla bych tomu dát volný průběh, ale neustále o tom přemýšlím. Vím, že když se zase rozhodnu pro rozchod, budu za pár dní zpátky, nevím, jak z toho ven....
Karolína
zvažování smyslu vztahu
část 2: . Zjištění pro mě to znamenalo ztrátu víry, tím, že jsem s hrdostí neuzavřela tuto kapitolu a snažila jsem se mu to co k němu cítím mu dokázat...mě úplně zničilo, jeho odmítnutí nebylo přímé, ale činy tomu nasvědčovali. nikdy mi neřekl co chce, nebo jsem to nechtěla slyšet. říkal jse, že spolu nemůžeme žít...o to víc jsem to chtěla, chtěla jsem mu dokázat, že to lze a jeho reakce mě dohnala do stavu apatie, že už nic nemá cenu a málem jsem umřela. přežila jsem díky náhodě, ale jakobych se bála, neměla tu na zemi to svoje místo, nevím co dělat, co počít. mým přáním je mít partnera, který by mě bral takovou jaká jsem a já už se nemusela bát, že něco dělám špatně...to je pocit, který mě pronásleduje celý život. hledám novou životní nápln, partnera, s ketrýnm se budeme společně učit a být si oporou. tápu v tom stavu už přes půl roku a je mi ze mě špatně. poradíte čehonse mohu chytit. navíc jsem hodně náročná :-( ne sebe i druhé. chci být sama sebou, věřirt si. ptám se, mohu?
Lada
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Přeji si potkat muže svých snů, takového, aby to mezi námi jiskřilo a přitom jsme si byli vzájemnou oporou. Ve dvaceti jsem se vdala za hodného muže, ale v manželtví jsem si připadala osamněla, jakoby málo milovaná. sex byl jen na mou výzvu možná tak jednou měsíčně a zažívala jsem při něm nepříjemné pocity. když mi manžel řekl, že jsem v posteli špatná porušila jsem svůj slib věrnosti a hledala odpověd u jiných mužů. sex mě neusookojoval až jsem potkala svého dlouholeteho kamaráda a s ním jsem poprvé ucítila uspokojení. rozvedla jsem se, protože jsem věřila v osud. jenže přítel měnil ženy bezproblémů a když mezi námi došlo k hádce, kterou dle mého záměrně vyprovokoval odešel. zanedlouho žil s jinou ženou, což jsem nevěděla a po dvou měsících práce na sobě jsem se sebevědomá vrátila. věřila jsem v nás a o to větší šok byl, když jsem zjistila, že celou dobu našeho úžasného "chození spolu" má doma ženu s dětma. i přesto jsem se na něj nedokázala zlobit.
Lada
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
jsem s manželem už 7 let( manželé 4 roky). Z prvního manželství mám 11 syna s hraniční poruchou( Asperger, ADHD) . Manžel je katolík a já ateista. Máme spolu 2letého syna. Manžel rozhoduje prakticky o všem, co děláme a vyvíjí na mě a staršího syna silný tlak, aby vše bylo "po jeho". Pokud udělá můj syn něco špatně, dává mu to manžel hodně tvrdě najevo (což je prakticky denně, když není v práci). V bití jsem mu zabránila, tak na něj působí alespoň psychicky. Říká, že když si nedá domluvit, tak si to třeba aspoň uvědomí šokem. Musím dělat, to co chce. Tlačí na mě, abych se chovala k synovi stejně. Někdy mám pocit, že jsem jen v roli dalšího dítěte, které se snaží zavděčit a urovnat rozpory, ale uznání se nedočká, kvůli chybějící svéprávnosti. Nejhorší je, že všichni ho považují za vtipného, přátelského, slušného a já se jednou rozvedla se stalkerem. Bojím se i odsouzení, že rozbíjím rodinu, když se chci rozvést. A asi naivně čekám zlepšení a finančně jsme na něm závislí. - otázka upravena poradcem
Paja
zvažování smyslu vztahu
Dobry den,pred třemi roky jsem nastoupila do prace a seznámila se o 15let starším kolegou(ja 28 zadana,on 43 ženatý 2 děti 18+14)velmi dobre jsme si padli do noty,společné témata,koníčky,styl,životní představa o bydlení apod.vse začlo v lete pred rokem,kdy se jsme zacli scházet a vest tajný intimní život,který vedeme doteď.rozumime si čím dal více,takovou souhru si myslím ma málo kdo,povídáme si o všem i o rozvodu,on by to pry udělal hned,,ale nechce ublížit dětem a ma je stále za malé děti,přitom uz jsou ve veku,kdy by se dalo o něčem diskutovat,potom mi říká, ze vi ze je nerozhodný a take se boji, ze se pro me rozhodne a ve finále bude pozde,ma strach ze bude pro me stary....nikdy cítím,ze si mysli ze me to přestane bavit, ale ja nabyvam pravého opaku,raději budu žít 20 let upřímneho vztahu plného pohlazení,nez 40ti letou nudu,vím ze jeho náruč by me porad tak pevne tiskla jako ted.On si proste neni jisty a ja nevím jak ho přesvědčit:( a nechci tlačit či nalehat
Klárka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko, je mi 27 a již 6 let jsem s partnerem (37), s nímž jsem se seznámila na škole, kde nejdřív byl mým učitelem. Za dobu trvání vztahu jsem se já přirozeně měnila, také jsme prošli hodně zkoušek - 2xroční odloučení, jeho těžká nemoc. Jsme si velmi blízcí, zájmy i názory, akorát se lišíme v tom, co chceme od života - on spíše stabilitu, opakování známého, já spíše objevování nového, a sociální život, který on takřka nemá, a já s ním spíše následuji jeho způsob života. On se k mým návrhům aktivit většinou staví odmítavě a po určité době ztrácím chuť cokoliv navrhovat. Rok jsem měla paralelní vztah s dost odlišným typem muže, který jsem nedávno ukončila. Po několika měsících jsem se v reakci na scénu, kterou udělal, kdy se ke mě choval jako k dítěti v polepšovně, aby mě "poučil", rozešla. Po týdnu jsme se ale začali znovu stýkat a jsme teď znovu spolu. Nejsem si však jistá, zda jsem se jenom nenechala z pohodlnosti zatáhnout do situace, která není řešením.
Anežka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Je mi 20 a přítelovi 21. jsme spolu 5 let. Bydlíme spolu delší čas. Jenže nejsem spokojená. Zakazuje mi přátelé, kamkoliv chodit,kontroluje mi telefon a počítač. Někdy je i agresivní. Sám si dělá, co chce. Třeba mne zamkne doma a jde na diskoteku. Dřív mě i párkrát podvedl, teď nevím. Já ho bohužel sem tam podvedu s někým "náhodným" protože to jeho terorizování nesnesu. Nedá se to vydržet jinak. Půl roku je teď bez práce, jenom se doma válí, kolem sebe hromada odpadků, práci si jít hledat nechce. Prej že žádná není. Takže teď za něj platím vše ( nájem, jídlo, osobní věci....) Ví, že mi to vadí, ale nic s tím nedělá. Dost často přemýšlím nad rozvodem, ale pořád doufám, že se změní. Navíc si říkám: v poho se s ním dokážu rozejít.. Jenže nedokážu :-( Myslíte si, že to má budoucnost, nebo je lepší to ukončit. děkuji za radu :-)
Barbora
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani Douchova,mam nasledujici problem. Jsme s pritelem skoro 9let. Prvni dva roky tak nejak v pohode, zamiĺovanost je pekna :) Ale postupem casu se tesim, kdyz je pryc, kdyz ma vic prace a prijde dele, kdyz jde s kamarady na vikend pryc,kdyz jede na skaly a ja mam klid. On nema rad meho syna (nikdy ho neprijal, a ani nechce,nema ho rad),neumi se chovat k detem, ani k zenam.Ma sve priority,konicky,svuj zivot a nehodla se menit ani kvuli me.O rodinny vztah nestoji. Starala jsem o nej jak o dite,vse az pod nos,ale pak jsem se ozvala a je to spatne. Jiz nekolik mesicu spolu skoro nemluvime,neni o cem a kdyz,skonci to hadkou a je zase ticho.Syn to spatne nese,dokonce mi rekl, ze nechape, jak s takovym clovekem muzu byt,ze je to vesnicky buran:( tak nejak vim,ze ma pravdu,ale zahodit 9let? Nebo spis se bojim, ze zustanu sama.A financne taky nic moc :( z ruky do huby, ale vyslo by to a mozna je to reseni,ale neco me stale brzdi.Rozchod by byl velmi emocionalni :( Poradite?diky V.
Vera
zvažování smyslu vztahu
Jenže já se asi sama nedokážu rozhodnout. Mám ho moc ráda a bylo mi s ním dobře a také je mi ho hrozně líto. Celý rok dřel jako idiot a já ho pak opustím.. Ale zároveň se bojím, že se mnou později nebude šťastný, nebudeme si mít co říct, co spolu dělat. Stejně jako je to teď.. On pořád doufá, že až dostaví, bude to lepší, ale myslím si, že se spolu budeme nudit. Již před dvěma roky jsme řešili to samé-odcizení. Zároveň mě láká svoboda, ale děsí mě to, že můžu přijít o to nejlepší, co mě mohlo potkat. Mít tak možnost nahlédnout do budoucnosti. Díky za přečtení, jistě to nebylo jednoduché:)
March-pokračování 2
Načíst další

Termíny

Střední školy

Předplatné časopisů

Recepty

Zaměstnání

Roman Paulus

Nepřehlédněte