Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,
jsem 20 let vdaná za manžela (máme dvě děti 16 a 18). Poslední dobou je kamarádem, protože mi řekl o své milence a asi tuší, že já někoho mám. Začalo to z mé strany, ale manžel tuší, neví. V mileneckém vztahu žiji 3 roky a poslední dobou je to už náročné. Zvláštní, že na jednu stranu mi vyhovuje manželství, které nabízí svobodu a jsem si jistá, že o tu bych přišla. S milnecem máme hodně vážný vztah a myslím, že i pro něj je to psychicky náročné (má dvě malé děti) a pro radikální řešení jsme se ani jeden nerozhodli. Rozumíme si, vídáme se docela často a jezdíme spolu na dovolené.Není to rozhodně jen o sexu. Vím, že mi těžko může někdo poradit pár řádkami, přesto je situace mnohdy neúnosná a tak budu ráda za každý pohled na tutuo situaci. S manželem si rozumíme, ale nespíme spolu. Nevím, jestli už to není spíše jen hra. Chtěla bych být s milencem jako partnerem i on se mnou. Bavíme se o tom, ale má malé děti a samozřejmě je tu obava ze strany jeho partnerky.
Děkuji za odpověď.

Hezký den, paní doktorko, chtěl bych touto cestou zkusit požádat o informace k problému, před který nás coby rodinu postavila moje mladší sestra. Na prahu čtyřicítky podlehla tomu, co jeden příbuzný mé manželky, povoláním psycholog, nazývá syndromem ujíždějícího vlaku. Přes čertvíjaké aktivity na internetu se seznámila s úplně cizím chlapem a chce si jít za novým štěstím. Stávající rodinu, kde jsou mimo jiné dvě děti ve věku 12 a 10 let, už nevnímá jako perspektivní. Bylo nám vysvětleno, že ženy bohužel mívají v určitém věku sklony k tomu, že takzvaně pálí mosty a vrhají se do něčeho nového. Rodiče jsou z toho poněkud paf a já rovněž. Obáváme se, co bude dál, protože se sestrou momentálně nejde cokoli rozumně řešit. Byt, respektive jednotka v řadovém domku, kde bydlí, je napsaný na sestru. Převod udělala matka krátce po svatbě. Máme obavy, aby sestru v momentálním rozpoložení nechytl amok, nespakovala švagrovi kufry a nepostavila mu je za dveře. Aby jej nevyhodila ze dne na den.

Nerozumím tomu, proč se ptá dětí, nerozumím tomu, že zůstává s milenkou, když takhle uvažuje, nerozumím sobě – připouštím, že bych ho MOŽNÁ vzala zpátky, protože než mezi nás vstoupila ona, tak jsem si myslela, že mám nejbáječnějšího manžela a nejskvělejší manželství na světě. Možná by bylo lepší, kdyby mi syn nic neřekl. Vyvolal ve mně jiskřičku naděje, kterou jsem v sobě zadusila před rokem, když manžel podruhé odešel. Paní doktorko, jak se sebou pracovat, abych se z toho konečně oklepala? Chodím mezi lidi, mám svoje zájmy, už jsem na tom psychicky daleko lépe. Ale tu naději, že se možná ještě vrátí – tu si v sobě pořád hýčkám a udržuju a přitom rozumově cítím, že on už se vrátit nebude chtít. Magda3

Když jsem si myslela, že to nejhorší mám za sebou, jsem se od jednoho ze synů minulý týden dozvěděla, že se ho táta ptal, jestli si myslí, že by se mohl vrátit (nevím, kdy se na to manžel ptal - jestli před rokem nebo před měsícem). Syn mu rozumně řekl, že už se mě natrápil dost, ať mě nechá na pokoji. Ale já pořád přemýšlím nad tím, co vlastně manžel chce. Když jsem mu vloni řekla, ať podá žádost o rozvod, tak mi řekl, že nejdříve rozdělíme SJM (což se stalo) a pak že to udělá. Uběhlo více než půl roku a žádost o rozvod nepodal. Svoji milenku vodí mezi naše společné přátele (čímž mě úplně vyšachoval), ze společných přátel mi nezůstal nikdo. Přiznám se, že mě to, že by se snad chtěl vrátit, úplně vyvedlo z míry. Magda2

Dobrý den paní doktorko, psala jsem Vám asi před 3 roky, ale určitě si to už nemůžete pamatovat. Manžel měl třídní sraz po 30ti letech a tam se dal dohromady se svojí bývalou láskou, se kterou chodil před vojnou. Dva (pro mě příšerné) roky se rozhodoval, jestli zůstane se mnou nebo odejde k ní. Já to velmi špatně nesla, onemocněla jsem, musela jsem na operaci, chodila jsem k psychologovi. Po dvou letech se rozhodl, že odejde. Odešel a za 4 měsíce se vrátil domů. Doma zůstal dva měsíce (přes Vánoce) a opět odešel k milence. To se stalo před více než rokem. Jeho druhý odchod mě složil možná víc, než když odešel poprvé, zvlášť po tom, co jsem si vyslechla, jak mě nikdy nemiloval, jak čekal celý život jen na ní, jak jsou stvoření jeden pro druhého, atd. Ale rozhodla jsem se to nevzdat a s pomocí synů jsem se odrazila ode dna. Magda1

Dobrý den, s manželkou žiji již 10 let, z toho dva roky jsme manželé. Před 6 měsíci jsem navázal kamarádský vztah s mladší ženou. Kamarádka dávala najevo, že se jí líbím, ale respektovala, že jsem ženatý. Hranici jsem překročil sám, když jsem ji jednou políbil. Pak to šlo během pár týdnů dost rychle, kdy nám nestačilo se jen osahávat a skončili jsme spolu v posteli. Od té doby se vídáme pravidelně. Jednou jsem se to již rozhodl ukončit, ale když jsem ji pak znovu viděl, nešlo mi chovat se k ní opět jako ke kamarádce. S manželkou se cítím šťastně a mrzí mě, že jsem se uchýlil ke lži. Není mi to přirozené. Jenže teď mám problém opustit tu druhou ženu, protože ji nejsem schopen ranit ukončením vztahu. Ona ve mně vidí ideálního muže, což mi lichotí, ale s manželkou máme společné snad vše, jsme hodně racionální a máme se rádi. U druhé ženy jsem zažil většího citového splynutí, je i rozumná, ale je trochu jiného ražení, což by se ve skutečném vztahu projevilo. Jak postupovat?

Dobrý večer paní doktorko.Jsem 28 let vdaná,2'deti už dospělé.S manželem jsme se braly v 18 letech po půl roční znamosti.Pro oba to bylo poprvé a dítě na cestě.20 let jsme prožili vcelku v hezkém manželství,s radostmi i starosti.Ale po 20 letech jsem se zamilovala......do ženy.8 let, se tajně scházíme a pokaždé se nenávidím,jak lžu abych občas mohla být s ní.Manzela po intimní stránce s vymluvami odmítám a je mi ho líto.Nevim zda má milenku.Zijeme rok za rokem a ani jeden nedovedeme říct, že takový život je vlastně špatný,a rozejít se.Ano mám ho ráda,a vím že i on mě,ale už víceméně jsme jak kamarádi.Je možná vůbec nějaká rada? Děkuji za vaši radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, potřeboval bych poradit jak dál. S manželkou jsme sedmý rok, z toho necelý rok manželé.Máme 2 letou holčičku, kterou milujeme.Nedávno jsem zjistil, že si manželka našla nový vztah,který trvá skoro 4 měsíce. Vím,že náš vztah nebyl poslední dobou harmonický a už jsem z její strany cítil, že je ke mě chladnější jak v dotycích,tak citech. Bohužel mé podežrení se potvrdilo. Začalo to nejdříve jako emoční nevěra,později se do sebe zamilovali a je to prý hlubší vztah z kterého navíc otěhotněla. Jak nám, tak mezi její novou známostí to v manželství poslední dobou neklapalo.Takže v tuto chvíli jsou rozbitá dvě manželství. Teď se řeší jen to, že chtějí být spolu. Dokonce jsme se sešli mezi 8 očima. Zatím bydlíme všichni s těmi svými, ale on hledá už bydlení pro svou manželku a tři děti a ta má se přestěhuje asi k němu, protože bydlíme s manželčinou mamkou a já uvidím co bude a kde budu. Jeho manželka by to chtěla dát dohromady i přes to všechno, a já nejspíš taky ikdyž po tomhle by to bylo velmi těžké odpustit. Problém je ten, že jsou zamilovaní a citově propojení v hlubším smyslu (láska) a v podstatě s tím nemohu nic udělat. Manželka mi sama řekla, že by chtěla být s ním. Náš vztah už byl delší dobu spíše kamarádký, ale stále k ní chovám určitý cit ikdyž mi sama řekla, že mě nemiluje. Uvědomil jsem si spoustu chyb, co jsem mohl udělat a nedělal. Teď je pozdě a jsem i z toho zoufalý, že ztrácím něco co ztratit nechci. Mám strach z toho co bude. Vím, že se dokážeme domluvit na všem a dokážu si i představit, že bychom mohli v budoucnu fungovat jako rozšířená rodina. Ale mám obavy, jak to příjme okolí, rodina, prátele. I já sám se s tímto nevyrovnávám snadno. Vím ale, že naše holčička dostane od nás vždycky lásku. Děkuji za váš názor

Dobrý den, jsem ženatý necelý rok, s manželkou jsme spolu 7 rok a máme dvouletou dcerku. Nedávno jsem zjistil, že má někoho jiného, bohužel vím i o koho se jedná. Vím, že city po čase ochladnou a poslední dobu jsme spíše vedle sebe jenom žili. Vím, že mezi těma dvěma bylo vždycky něco víc, ale nepřipouštěl jsem si, že by to mohlo zajít až tak daleko.Řekla mi, že se milují a oba to tak cití.Každy máme svou rodinu, ženu a děti, takže jsem chtěl at se to vyřeší co nejdříve. Dohodli se, že to ukončí, ale jsem pořád v obavách, vše je čerstvé. Nejhorší na tom je, že otěhotněla s ním. Poslední měsíce jsem cítil, že je chladná ke mě, nemá vůči mě žádné city, nedávala mi lásku, žádné obejmutí, pohlazení nic...Vše dala jemu...Nevěru bych asi ještě zpracoval, ale tohle? Sám nevím, jak se s tím mám vniřně poprat. Co bude dál? Už k vůli naší dcerky nechci rozvrácet rodinu. Dohodli jsme se že se všichni sejdeme, ale nevím jak budu reagovat. Zatím se to ve mě všchno mísí. Nervy, zklamání, smutek...

Poslední dobou si čím dál intenzivněji uvědomuji, že to musím nějak řešit, vidím, že i milenec už se trápí. Ale váhám, jestli mám kvůli někomu, kdo nedokáže rozlišit pocit mezi prvotním okouzlením a láskou, ubližovat člověku, kterého si velmi vážím.