OTÁZKA:
mila chuvo,obracim se na Vas s prozbou o pomoc.Mam dvouletou dceru,je moc hezka a ja ji moc miluju.Jenze uz si s ni nevim rady.Jsem starsi a mam jeste deti ktere jsou uz velke a nemela jsem s nimi zadne problemy.Proto me zaskocilo chovani me male dcery.Je strasne neposedna,bere veci ktere nesmi a vse rada nici,treba trha nebo s tim hazi.Snazim se ji to vysvetlit,ale nechce me poslouchat a zacne se vztekat.Naucila se chodit na nocnik,ale je lina si na nej dojit,nebo spis,kdyz je zabrana do neceho,tak to asi nevnima,ze cura jinam nez do nocniku.Obcas se stane,ze kdyz se vycura,tak se v tom macha a vsude rozliva.A to jsou vsechno mziky,nestiham doma nic udelat ,nebot ji musim stale hlidat.Snazim se ji to vsechno vysvetlovat,co je spravne a co neni,ale kdyz uz me posloucha,tak jde a za chvili to treba udela znova.Mam tu vse pocurane a plenu si sunda,ze ji nechce.Kdyz ji dam jist,tak vetsinou chce sama,ale to je pak hruza.Neji a rozmazava mi to po sobe a kolem sebe.Jakekoliv jidlo rozdelava a rozmackava.Dela ji dobre se hrabat ve spine.Zkousela jsem vse jak dokluvit tak i placnuti ,ale vse zbytecne.Jako by me ignorovala,kdyz ji chci pochovat,tak nechce,jen vecer po koupani,kdyz chce septat do ouska,tak posloucha.Hned toho vyuziju a zacnu ji septat proc me zlobi a ze nesmi delat takove veci,ale to me hned odstrci.Jako kdyz nechce slyset co je spravne a co neni.Kdyz jsme venku,tak jenom utika,nebo si sedne na zem a hraje si s tim co najde na zemi a beda jak ji to vezmu a chci ji postavit,Silene sceny,vztekani rvani,proste strasna ostuda.Ja jsem uz tak unavena,nebot nemam chvilicku klid.Dokonce obcas krici ,kdyz vidi jak se nekdo objima,nebo drzi za ruce nebo se k sobe priblizi a je jedno jestli jsem to ja nebo nekdo cizi.Je to proste chovani,ktere neznam a tudiz si nevim rady.Je mi to moc lito, ze je tak zla a ja to s ni neumim.P rosim tedy o radu co delam spatne a jak bych na ni mela jit.Dekuji.
vanessa
ODPOVĚĎ:
Podle mne musí být chyba ve Vás, ale nechci Vás osočovat, bylo by potřeba takovouto situaci přímo vidět. Obraťte se i na dětského lékaře a i na pedagogicko psychologickou poradnu. I když si myslím, že je to ve vašem přístupu, protože dcera nemá asi žádný pevný denní režim a od malička si mohla dělat co chtěla a neměla stanovené meze, kam až může. S tím začněte především - dodržujte pevný denní režim a trvejte na něm a na svých požadavcích, ale musí být přiměřené věku dcery. HLavně buďte důsledná a zároveň trpělivá. Přečtěte si knihu od australského psychologa S. Biddulph- Proč jsou šťastné děti šťastné /Portál /. Nebo se zkuste přihlásit do pořadu Chůvy v akci.
11.9.2006 10:57