Současně kvůli zdražování rostou výdaje za krmení, léky i energie na provoz záchranných stanic. Ochránce přírody dostávají do obtíží také rostoucí výdaje na počty zachráněných zvířat.
Ročně na péči o zvířecí svěřence záchranáři napříč republikou vynaloží téměř sto milionů korun, zhruba čtvrtinu dostanou od státu a zbytek si musejí obstarat sami.
Pomoc dárců je pro ně přitom naprosto klíčová. „Záchranným stanicím chybí na dofinancování svého provozu na počátku roku 2024 deset milionů korun,“ vypočítává Petr Stýblo, koordinátor sítě záchranných stanic z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).
Stanice proto vypsaly veřejnou sbírku Ježíšek pro zvířata, která potrvá do konce ledna. Tato kampaň hraje významnou roli v pokrytí rostoucích nákladů a zajišťuje, aby záchranné stanice mohly nadále efektivně fungovat a pomáhat zvířatům v nouzi hlavně zkraje roku, kdy je to pro ně nejsložitější.
„Zatím jsme vybrali dva miliony korun, ale nutně potřebujeme pětkrát víc. Proto bychom rádi požádali všechny příznivce přírody, aby o naší sbírce řekli i svým přátelům a také ji aktivně sdíleli na svých sociálních sítích,“ vyzývá ochranář Stýblo.
Mláďata musela vyskákat ven, aby se neupekla
Rekordní počet zvířat za uplynulý rok hlásí i záchranná stanice Stránské, která pokrývá území od Olomouce po Šumperk, Jeseníky a od Rýmařova až po Opavu. „Průměrně se naše počty zvířecích pacientů pohybují ročně kolem 300 kusů, před koncem uplynulého roku jsme však měli už o pět desítek přijatých zvířat více než obvykle, takže nárůst je znát,“ potvrzuje vedoucí stanice Petr Schäfr.
Zajímavostí roku 2023 podle něho bylo, že enormně přibylo jiřiček, vlaštovek a také rorýsů. „Přisuzuji to tomu, že byl velice suchý rok, což zřejmě ovlivnilo kvalitu materiálu, ze kterého si tito ptáci stavějí hnízda. Bláto z louží a podobně pak tolik nedrželo a měli jsme asi dvacet spadlých hnízd i s mláďaty. Naštěstí se nám všechny podařilo docela spolehlivě odchovat,“ uvádí Schäfr.
U rorýsů, kteří si běžně stavějí hnízda ve větracích otvorech pod střechami paneláků, byl zase problém v tom, že se za veder plechové střechy rozpálily natolik, že mláďata musela vyskákat ven, aby se neupekla, a končila na chodníku.
U vodního ptactva byl problém botulismus, tedy otrava z kontaminovaného bahna, která zasáhla především labutě.
Kontakt s veřejností
Také záchranná stanice Stránské musí počítat každou korunu. „Můžeme počítat s dotacemi, které ČSOP dostává od ministerstva a pak je přerozděluje záchranným stanicím podle velikosti území a množství zvířat. Než však dotační tituly naběhnou, trvá to měsíce, začátek roku tak táhneme z vlastních prostředků a ze sbírek,“ vysvětluje Schäfr.
Stanice šetří i díky tomu, že potravu pro své zvířecí pacienty zajišťuje z vlastního chovu. Pomáhá také to, že má několik sběrných míst.
„Fungujeme na velkém území a není v našich silách být okamžitě u každého případu. Proto máme několik záchytných stanic na různých místech a ty jsou v neustálém kontaktu s veřejností. Zajišťují první pomoc a soustředí se i na osvětu,“ vysvětluje Schäfr.
V záchranných stanicích končí ježčí potěr, často vinou lidí |
Jednou z poboček Stránského je i záchranná stanice v Pateříně u Litovle na Olomoucku. Také tam zaznamenali rekordní počet zvířecích pacientů.
„Bývaly doby, kdy jsme mívali třeba jen dvacet třicet zachráněných zvířat ročně. S nástupem covidu se však čísla rapidně zvedla, protože lidé více chodili do přírody a také nacházeli více zraněných jedinců,“ vysvětluje vedoucí pateřínské stanice Ondřej Csik, který je současně jedním ze zvířecích záchranářů pro oblast střední Moravy.
Nárůst podle něj setrval do dnešních dnů. „Aktuálně míváme třeba patnáct až dvacet zvířat měsíčně, což je za rok hrubě přes sto a za ty roky, co stanice funguje, jsou to tisíce,“ vypočítává.
Kilo červů za tisícovku, mrazáky jedou naplno
Výjimkou podle něj nejsou případy, kdy se na stanici nárazově dostane třeba čtyřicet netopýrů a třicet ježků nad rámec běžného příjmu pacientů. Csik to přičítá oteplování planety, které způsobuje, že se příroda nechová standardně.
„Spousta mláďat přichází na svět i v zimě nebo na podzim, rodí se třeba vydry nebo se líhnou holubi a hrdličky. Když se teploty vyšplhají nad osm stupňů, je narušena hibernace tvorů jako třeba plchů, ježků, netopýrů či plazů. Ti se pak vzbudí a shánějí potravu, která ovšem v zimě není, takže se musíme postarat,“ objasňuje zvířecí záchranář.
I když jsou tito živočichové na stanici jen krátkou dobu a z osmdesáti procent se je daří vracet zpátky do volné přírody, péče o ně je nákladná a ročně se výdaje pohybují kolem sta tisíc.
„Potřebujete mrazák a lednici na potravu, k tomu musíte topit a energie jsou drahé. Zvedly se i ceny potravin, takže zatímco pytel kuřat stával 150 korun, dnes je to jednou tolik, a kilo červů pro datla černého přijde skoro na tisícovku. Pro jednoho tvora přitom vystačí na dva tři dny. K tomu si připočtěte výdaje za veterináře a ošetřování zvířat, které nás přijdou na patnáct tisíc ročně. Jsou to obrovské částky a jsme vděční za každou pomoc,“ zdůrazňuje Csik.
Hodí se každá pomoc
Lidé mohou přispět na sbírku nebo si přímo zavolat na stanici a zjistit, co by zrovna potřebovala. „Mohou třeba nakoupit kočičí granule nebo kapsičky, které ježci milují, a ty nám přivézt,“ dává příklad ochranář.
Přes půl milionu korun ročně vynaloží na péči o zvířata také Záchranná stanice v Rudě nad Moravou na Šumpersku, která letos pomohla bezmála 600 tvorům, vloni jich přitom bylo 450. „Za dvanáct let, co fungujeme, je ten nárůst každý rok větší,“ nastiňuje vedoucí stanice Jitka Maixnerová. Podle ní je to i tím, že se zvýšilo povědomí o záchranných stanicích a lidé vědí, kam volat, když najdou zraněné zvíře, což je dobře.
Tradičně mívají na stanici nejvíce netopýrů nebo ježků, letos byl však enormní počet mláďat pěvců, jako jsou strakapoudi, sýkorky, drozdi či kosi. Kvůli kácení kůrovcových stromů zase přišli o hnízda strakapoudi nebo červenky.
Také záchranná stanice v Rudě nad Moravou patří do národní sítě stanic ČSOP a dosáhne na peníze z veřejných sbírek.
„Moc nám to pomůže. Máme velkou spotřebu vody i elektriky – jedou tu tři mrazáky s krmením a lednice. Hodně zaplatíme i za podestýlky, krmení a také cesťáky, kdy si pro zvířata musíme z poloviny případů zajet sami. Bez peněz z dotací a sbírek bychom to nezvládli,“ přiznává Maixnerová.
Štědrost dárců si pochvaluje. „Máme štěstí, tady na Šumpersku máme hodné lidi. Peníze od dárců tvoří třetinu našich příjmů,“ chválí zvířecí záchranářka. Bližší informace o sbírkách najdou lidé na www.jezisekprozvirata.cz a www.zvirevnouzi.cz.
