„Moc si toho vážím. Vždyť po vesnicích regionu je hodně skvělých knihovnic, takže konkurence je opravdu veliká,“ těší Květoslavu Havlíčkovou.
Před patnácti lety se přihlásila do konkurzu na místo knihovnice a uspěla. „V té době jsem odcházela do důchodu. Vždycky jsem byla velká čtenářka, takže mě to hodně motivovalo. Říkala jsem si, že by to bylo výborné, kdybych spojila příjemné s užitečným,“ popisuje.
Začínala ve stísněných prostorách na obecním úřadě ve Vikýřovicích, nyní zde působí v nové, moderní knihovně.
„V roce 2012 napadlo starostu, že by se mohla rekonstruovat obecní budova, ve které teď sídlí kromě knihovny i rodinné centrum Vikýrek,“ popisuje.
Rekonstrukce se podle Havlíčkové podařila nad očekávání. „Jsem moc vděčná obci, že tak nádherné prostory vybudovala. Knihovna odpovídá prostorově i zázemím. To další je na mně,“ říká.
Když lidé přijdou pro knížku, tak si popovídáme, uvaříme kafe
K její práci patří také organizování přednášek, besed a programů pro děti, aby Vikýřovice měly vyžití.
„Snažíme se dělat zajímavé věci, ostatně jako řada dalších neprofesionálních knihovníků. Na vesnici je to hodně o přístupu, tam se všichni znají, a tak i já znám všechny lidi, kteří sem přicházejí. Je potřeba mít bližší přístup ke čtenářům i dětem než ve velkých městech,“ míní.
Práce knihovnice na vesnici má i další lidský rozměr. „Když si lidé přijdou vypůjčit knížku, tak si popovídáme, uvaříme kafe. Pro mě není rozhodující, kolik jich přijde nebo kolik knih si vypůjčí. Mnohem víc mě zajímá, když někdo přijde, aby se mu tady líbilo, i kdyby si knížku nevybral,“ prozrazuje.
Pochvaluje si výbornou spolupráci se základní a mateřskou školou. „I přesto, že děti mají mobily a počítače, a toho si moc cením,“ přiznává Havlíčková.
„Škola tady mívá i hodiny čtení. Mateřinka k nám chodí pravidelně, děláme programy pro předškolní děti. Výbornou spolupráci máme i s místními spolky, se kterými spolupracujeme na akcích,“ vypráví.
Malých čtenářů kvůli internetu ubývá
Velký úspěch měly čtenářské výlety. Knihovnice si pochvaluje pozitivní vztah nejmenších čtenářů, kterým prostory neslouží jen k půjčování a četbě.
„Děti sem přijdou po škole, píší si tady úkoly, učí se a zabaví. Rodiče pracují do pěti a děti tu mohou smysluplně vyplnit čas. Svým způsobem fungujeme i jako družina,“ vysvětluje Havlíčková, která lituje, že přes všechny aktivity knihovny mezi dětmi a mládeží pořád ubývá čtenářů.
„Děti mají spoustu možností, internet a chytré mobily. Třeba se doba zase změní a knížky budou brát do rukou častěji,“ přeje si.
Jak už prozradila, sama je velký knihomol. „Čtu v podstatě všechno. Jsem schopná přečíst za týden i dvě, tři knihy,“ přiznává a vidí to jako výhodu.
„Lidé za mnou chodí, abych jim vybrala. Já už vím, co mají rádi, tak jim doporučím. A abych byla co nejvíc v obraze, tak čtu, čtu a čtu, abych mohla poradit, nabídnout,“ podotkla.
