Tříletá autistická holčička měla jít letos poprvé do mateřské školy. Psycholog i psychiatr doporučili její integraci s pomocí pedagogického asistenta, bez nějž se děti s podobnou diagnózou neobejdou.
Když však rodiče žádali o potřebné a obvykle ryze formální razítko olomoucké Speciálně pedagogické centrum (SPC), nečekaně narazili. Úředníci jim řekli, že nejdříve musí dceru do školky poslat samotnou, aby zjistili, zda vůbec pomoc potřebuje.
„Že je naše dcera autistka, jsme se dozvěděli po Novém roce. Bylo nám řečeno, že není žádný důvod, proč by dcera nemohla chodit do místní školky se svými vrstevníky, které zná. S autisty už tu mají zkušenosti a připravili všechny podklady pro žádost o pedagogického asistenta,“ popisuje maminka, která se zveřejněním svého případu souhlasila pod podmínkou, že nebude uvedeno její jméno.
Matka proto kontaktovala ještě před letními prázdninami olomoucké SPC a domluvila si schůzku s jeho vedoucí Ivanou Polákovou.
„Nejprve jsme se spolu domluvily, že začneme dceru na nové prostředí zvykat už před prázdninami a že se na ni přijdou podívat. Z toho nakonec sešlo s tím, že si máme užít prázdniny a vše vyřešíme v září,“ popisuje maminka. Na konci srpna se však dozvěděla, že její dcera zatím žádného asistenta ani přes posudky psychologa a psychiatra, kteří jej výslovně doporučili, nedostane.
„Prý nejprve musí vidět, jak se dcera ve školce chová, když je tam sama. Měli se na ni přijít podívat po čtrnácti dnech,“ dodává matka.
Autistce dělala asistentku matka, druhé dítě hlídali prarodiče
Hned první den ve školce však skončil katastrofálně. „Malá plakala a bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Samozřejmě pláčou i jiné děti, ale těm můžete vysvětlit, že se nic neděje. U autistů to přeci jen funguje trošku jinak, potřebují, aby se jim někdo věnoval, zabavil je. Potřebují podněty. Pokud je ve třídě 28 dětí a jedna učitelka, těžko se může věnovat jen dceři,“ říká matka.
Začala proto do školky docházet a asistentku dělala dceři sama. Má však ještě druhé malé dítě, zaskočit v hlídání tak museli mezi vlastní prací například prarodiče.
„Nešlo to dlouhodobě,“ dodává s tím, že své naděje upnula k polovině září, kdy dceru mělo posoudit SPC. Jenže to se nestalo.
„Řekli mi, že dcera měla být ve školce sama, a proto ji vlastně nemohou posoudit. Jenže sama tam být nemohla,“ nechápe.
„Dělat experimenty na dětech s autismem je vrchol“
Postup pracovníků olomouckého centra zaskočil i odborníky. „Tohle rozhodně není standardní postup. Je úplný nesmysl, aby dítě s autismem strčili do školky bez asistenta s tím, že se teprve rozhodne,“ řekl například Michal Roškaňuk z projektu Adventor, který sdružuje autisty a odborníky, kteří se autismu věnují.
„Pokud je to pravda, pak paní Poláková podniká sociální experimenty na dětech s autismem a to mi přijde jako vrchol,“ dodal.
Vedoucí SPC Ivana Poláková se k případu nevyjádřila, na otázky zaslané redakcí MF DNES neodpověděla. A to ani po urgenci redakce.
V Adventoru rodině holčičky doporučili, aby se s žádostí obrátila na jiné Speciálně pedagogické centrum. Matka malé autistky proto kontaktovala SPC v Ostravě a okamžitě uspěla.
„Zavolali jsme tam, na všem se domluvili a do týdne nám přišlo rozhodnutí, že dcera na asistenta nárok má. Proč to nešlo tady, nevím,“ krčí rameny maminka.
Nápad „otestovat“ bez pomoci autistické dítě v novém prostředí kritizuje také Jitka Studená, ředitelka mateřské školy v Ústíně, která má s integrací řadu zkušeností. Podle ní takový postup dítěti může způsobit trauma do budoucnosti.
„Holčička se ocitla v neznámém prostředí sama, byla ze všeho vylekaná, nebyla schopna si hrát, přijmout jakékoliv podněty. U autismu je velmi důležité, aby si dítě zvykalo postupně a především, aby mělo někoho, kdo mu se vším pomůže. Od toho je asistent. O pedagogického asistenta pro autistické dítě jsme žádali už pětkrát, nikdy to nebyl problém a nepostupovalo se tímto způsobem,“ popisuje.
Ještě předtím, než rodina získala potřebné razítko od ostravského SPC, pomohla jí i obec, ve které žije.
„Zaplatili dceři na dopoledne osobní asistentku, která s ní tráví čas ve školce a se vším jí pomáhá. Když se to dozvěděli v SPC, obrátili a najednou to byl výborný nápad, aby s dcerou ve školce někdo byl. Paní Poláková nám navíc poradila, jak to máme udělat, aby nám peníze od obce vydržely co nejdéle. Dceru máme posílat do školky jen na jednu hodinu denně. Což je samozřejmě absurdní.“
Sporná výměna center i případ, který míří až do Štrasburku
Není to přitom první případ, kdy dění kolem centra budí rozruch. SPC totiž Olomoucký kraj letos v lednu převedl pod svoji Pedagogicko-psychologickou poradnu a původní zaměstnanci posléze dostali k poslednímu červenci výpovědi.
Kraj výměnu centra „kus za kus“ hájí dlouhodobou koncepcí. Do vedení kraj dosadil svoji někdejší úřednici Polákovou, což ale u pracovníků původního zrušeného centra i některých rodičů dětí vyvolalo pochybnosti (více čtěte zde).
V minulosti totiž měla Ivana Poláková mimo jiné na starosti právě jednání ohledně integrace dětí s postižením do běžných škol.
„Byla to přímo paní Poláková, kdo se mne po mé stížnosti, že nám nechtějí dát asistenta na doporučený počet hodin, zeptala, zda vážně čekám, že můj syn někdy vystuduje,“ stěžovala si na přístup úřednice také Jolana Plisková z Olomouce, která spor o asistenta pro svého čtrnáctiletého autistického syna Erika žene až před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Erika přitom k integraci odborníci doporučili a ve škole dnes mezi zdravými dětmi prospívá dobře (podrobnosti čtěte zde).
Poláková s kritikou od počátku nesouhlasí a na dotazy MF DNES už dříve reagovala tak, že integraci dětí naopak podporuje.
„Integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do škol podporuji, pokud je to v zájmu dítěte, jeho dalšího rozvoje a neodporuje základním principům dětské psychologie a speciální pedagogiky,“ uvedla.
