Robert Buček působí na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, ale je to uherskohradišťský rodák. Pro vytvoření nové sochy využil smrkové dřevo, které klasickými tesařskými technikami opracoval a poté opálil.
„Socha Skrýš je mým materiálovým zobrazením pocitu nebo spíš situace, ve které jsou ohroženy naše zdánlivě neměnné jistoty,“ popisuje Robert Buček dílo, které svými rozměry budí respekt už z dálky. Vysoké je čtyři metry, na šířku měří 2,5 metru a na délku tři metry.
Přestože Bučkův „spálený dům“ vypadá jako aktuální umělecká reakce na mezinárodní situaci, umělec sám považuje své dílo za nadčasové.
„Navrhoval jsem tuto sochu více než před rokem, takže ji nevnímám jako odpověď na konkrétní události. Je to vyjádření jakéhosi obecnějšího lidského pocitu,“ popsal autor.
Ožehlé masivní smrkové trámy domu představují podle autora symbol lidských jistot, které se mohou ve zlomku okamžiku zhroutit.
Buček vstupuje svými díly do veřejného prostoru opakovaně nejen v Česku, ale i v zahraničí. S jeho objekty se mohli lidé potkat například v Polsku, v Nizozemsku či v Turecku.
Jděte za svými sny, připomíná v Hradišti socha čtrnáctiletého Bati |
„Robert Buček do veřejného prostoru vstupuje vždycky zodpovědně. Volí navíc témata i způsoby zpracování, které jsou všem dobře známé. Je v tom jistá míra tradicionalismu a určitě také estetiky specifické pro česko-polské kulturní pomezí. Je autorem lokálním v pravém slova smyslu, tedy vázaným na region, na jeho specifika. Na mysl se mi přitom dere spojení ‚sůl země‘,“ charakterizuje umělcovu tvorbu olomoucká historička umění Barbora Kundračíková.
Objekt Roberta Bučka je součástí loni zahájeného projektu Socha pro město, kterým chce Uherské Hradiště představovat obyvatelům i návštěvníkům současnou sochařskou tvorbu. Prezentace díla za účasti autora se uskuteční v sobotu v 18 hodin.
„Instalace soch mimo hlavní centrum města navíc umožňuje vytvořit novou dominantu, a oživit tak i méně frekventované místo. Jde vždy o dočasnou instalaci díla, které je zapůjčeno autorem. Jednotlivé sochy nebo sousoší se mění zhruba po roce s cílem podpořit symbiózu umění a veřejného prostoru,“ přiblížil Lukáš Malina, kurátor projektu z Galerie Slováckého muzea.
31. října 2015 |
