Jak dlouho Jan Amos Komenský v Přerově působil?
Celkem zde pobýval sedm let rozdělených do dvou období. Tři roky tady studoval vyšší latinskou školu – latina byla totiž vstupenkou do světa učenců. Protože se prokázal jako pilný a nadaný žák, tak byl vybrán pro další následná studia v Německu. Po nich se vrátil a poté dva roky působil jako učitel a dva roky jako pomocník biskupa.
Těch sedm let pro něj bylo poměrně zásadních. Dostal se na školu, která mu umožnila získat další vzdělání v zahraničí, kde načerpal spoustu podnětů, s nimiž pracoval po celý život. A také si v Přerově mohl vyzkoušet, jaké je to stát za katedrou, získal první pedagogické zkušenosti i poznatky, které se týkají duchovní správy. Mimo učebnice Pravidla snadnější mluvnice napsal i spis Listové do nebe, jenž je koncipován jako dopisy chudých a bohatých Kristovi, který píše odpovědi. Jedná se o řešení sociálních otázek.
Stojí ještě budova vyšší latinské školy?
Ne. Jednota bratrská musela předat budovy katolické církvi. Duchovní centrum jednoty tvořil bratrský dům se školou a modlitebna. Kostel pak katolická církev přeměnila na svůj svatostánek. Bohužel místo dvakrát vyhořelo a budovy zanikly.
Co v tom místě dnes najdeme?
Nyní je v ulici Na Marku památník jednoty bratrské. Je tam teprve od roku 2016, protože pozůstatky byly nalezeny až při archeologickém průzkumu před deseti lety.
Které objevy průzkum přinesl?
Našly se základy bratrského sboru a bratrského domu se školou, v místnostech byla navíc řada dalších nálezů. V některých místech se dochovala původní dlažba a našly se také úlomky kachlů, mince, a dokonce i jedno kování z dobové knižní vazby. Archeologové objevili též štěrkovou cestu mezi těmi dvěma budovami, jež je součástí památníku. V Přerově je tedy možné jít po místech, kudy chodil Komenský.
Mají lidé možnost zmíněné nálezy vidět?
Ano, součástí památníku je i malá venkovní expozice, kde jsou mimo jiné repliky některých nálezů. K vidění je například zmiňované kování z dobové knihy.
Proč se Komenský po studiích v Německu vrátil zpátky do Přerova, co ho do města tak táhlo?
Když přišel na školu do Přerova, byl sirotek. Připravoval se zde na duchovní dráhu, bylo tedy logické, že se vrátil do místa, kde našel určité zázemí. Místní biskup Jan Lánecký, který v Přerově tehdy působil, byl Komenskému velmi blízký, a on ho dokonce v pozdějších letech nazýval otcovským přítelem.
Helena KovářováNarodila se 16. dubna 1975 v Hranicích. Vystudovala historii a muzeologii na Slezské univerzitě v Opavě. Od roku 1999 pracuje v Muzeu Komenského v Přerově, kde je nyní historičkou a kurátorkou. Mezi její záliby patří četba, cestování, sport, rodina a práce. |
Když se vrátil, začal ve městě učit. Zkoušel už tehdy své novátorské postupy?
Pravděpodobně začal uvažovat o zlepšení výuky. V Přerově napsal Pravidla snadnější mluvnice, spis se však nedochoval. Je to ale známka toho, že se pokoušel o určitou systematičnost a zlepšení. Nebylo třeba úplně běžné, aby žáci měli k dispozici slovníky a pravidla gramatiky. Tehdy se učili tak, že dostali text, a nehledělo se na to, jestli byl jednoduchý, nebo složitý. Učili se ho nazpaměť. A teprve v průběhu učení odhalovali různé gramatické jevy.
Co v praxi znamenal známý pojem škola hrou?
Jde o název jeho díla, jenž by se ale správně měl překládat jako Škola na jevišti, Schola ludus. Jednalo se o zdramatizovaný text jeho encyklopedické učebnice Brána jazyků otevřená. Obsah pojmu se trochu posouvá, a když se dnes řekne škola hrou, všichni si myslí, že by si ve škole měly děti hrát. Komenský to ale myslel tak, aby škola nebyla jen námahou. Děti se měly učit přiměřeně svému věku, od jednoduchého ke složitému. A základem školy byla kázeň. Žáci měli poslouchat a dodržovat pravidla, úplnou volnost určitě neměli.
Jaké byly tehdy na tento styl výuky reakce?
Když v roce 1631, kdy působil na škole v Lešně, vydal Komenský jazykovou učebnici Brána jazyků otevřená, stala se obrovským hitem přeloženým do mnoha jazyků. Bylo to něco zcela nového, ať už šlo právě o postup od jednoduchého ke složitému, tak i o systematičnost či rozdělení látky do kapitol, přičemž v těch prvních používal jednoduchou gramatiku. Dnes bereme jako samozřejmost, že se nejprve učíme, jak se řekne lavice, kniha, maminka, tatínek, ale tehdy tomu tak nebylo. Proto se jeho učebnice používaly více než jedno století.
V Přerově žil Komenský sedm let. Kde například bydlel?
To se těžko určuje. Víme, že na Horním náměstí sídlili příslušníci jednoty bratrské a v zámku Karel starší ze Žerotína, který se k této církvi hlásil. Na břehu Bečvy stávalo duchovní centrum, kde Komenský pravděpodobně bydlel a studoval.
Už jste zmínila, že ve městě napsal spisy Listové do nebe nebo Pravidla snadnější mluvnice. Vznikla tu ještě další díla?
Začal zde pracovat na své první české encyklopedii, Divadlo světa. Zamýšlel vytvořit souhrn vědění, aby byl k dispozici všem vzdělancům i těm, kteří o něj budou mít zájem. Přestože zůstalo dílo nedokončeno, je to poměrně důležitý moment v jeho práci. Lze rovněž předpokládat, že v Přerově pracoval na historicko-vlastivědném díle O starožitnostech Moravy, jež se také bohužel nedochovalo. Součástí příprav mohla být také práce na mapě Moravy.
Dá se něco říci o Komenského soukromí?
V Přerově našel určité zázemí, které mu po ztrátě rodičů chybělo. Byl ordinován na kněze v Žeravicích, posléze určen jako samostatný správce sboru a potřeboval manželku. V pozdějších dílech vzpomíná, že se jí měla stát dcera biskupa Láneckého, mladá Johanka, ale ještě nebyla plnoletá. Proto mu biskup pomohl vybrat jinou, kterou se stala Magdaléna Vizovská, jež v Přerově bydlela s matkou. Měl k ní velmi hezký vztah. Když museli prchnout z Fulneka a on se skrýval, poslal jí spisek Přemyšlování o dokonalosti křesťanské. V předmluvě ji oslovuje a říká: „Manželko má milá, klenote můj po Pánu Bohu nejdražší.“ Bohužel nevíme, jestli knížečku četla, zda se k ní dostala včas, nebo zemřela ještě předtím, než jí byla doručena.
Dočetla jsem se, že s ní měl dva syny, kteří ale i s matkou v Přerově zemřeli při epidemii.
Dá se předpokládat, že ji Komenský převezl z Fulneku právě k její matce do Přerova.
Jaký byl Jan Amos Komenský vlastně člověk?
Nikdy neztrácel naději a snažil se být nápomocný. Aktivně vytvářel návrhy k tomu, aby se svět stal lepším místem a byla zlepšena výuka. Nikdy nesložil ruce do klína, nevzdal se. A dokázal se vyrovnat s velkými tragédiemi v osobním životě i životě celé jeho církve.
Ponořila jste se do bádání o jeho osobě. Co vás vedlo k tomu, že jste se začala specializovat právě na něj?
Když jsem nastoupila do přerovského muzea, znala jsem o něm jen základní údaje. Tím, že jsem měla ve správě sbírky jeho spisů a začala se stýkat s dalšími komeniology, se mi otevíral celý ten myšlenkový svět, bohatství jeho práce, a to mě pohltilo. Fascinoval mě obrovský záběr, variabilita prací a síla nikdy se nevzdat.