Navenek to byl úspěšný podnikatel, majitel realitky. Uvnitř se ale skrýval muž posedlý hazardem.
„Třepal jsem se jen na to, abych si mohl jít domů ťuknout. Přes internet jsem hrál živou ruletu,“ vypráví Stanislav, kterému pět let trvající patologické hraní vzalo skoro vše.
Kvůli dluhům přišel o firmu, byt i přítelkyni, hrozilo mu dokonce vězení. Sám tvrdí, že bez pomoci maminky a svých dospělých synů by nepřežil.
„Rodina mi hrozně moc pomohla, protože mě nezavrhla,“ tvrdí. Právě kvůli svým blízkým se rozhodl své závislosti zbavit.
Podařilo se mu to díky několikaměsíčnímu pobytu na psychiatrickém oddělení v opavské nemocnici a pak společnosti Podané ruce. Ta už 25 let pomáhá lidem v Olomouckém kraji dostat se ze závislostí, patologickým hráčům se věnuje deset let.
Utajený druhý život hráčů
Jak přiznává ředitel společnosti Lukáš Carlos Hrubý, patologičtí hráči jsou jako cílová skupina pro odborníky asi nejtvrdším oříškem. Žádnou skupinou totiž ve skutečnosti nejsou.
„I když často začínají například v partě sportovců, kteří sází na zápasy, po čase se jako zkušení hráči uchýlí k individuální hře,“ vysvětluje Hrubý.
Poznat, že je člověk závislý na hrách, je navíc velmi složité. Patologičtí hráči totiž dlouho dokážou vést dvojí život. Působí dojmem úspěšných lidí, kteří mají práci, rodiny, ve skutečnosti se jim ale kupí dluhy, které řeší dalšími půjčkami.
Hráči tyto dva světy úzkostlivě tají, a dokud se některý z problémů neprovalí, většinou si sami nedokážou říct o pomoc.
Problémem jsou navíc i samotné hry. Běžné automaty díky přísnému zákonu z roku 2017 už sice nejsou dostupné v každé malé hospodě, zato přibylo online her.
„S přístupem k internetu a chytrým telefonem v kapse má každý malé kasino neustále u sebe. Proto pořád pokulháváme za snahou oslovit tuto cílovou skupinu. Stává se, že něco vymyslíme, ale dřív než to spustíme, přijde nový produkt,“ líčí Hrubý.
Klíčem k pomoci jsou podle odborníků příbuzní
Podle lékařských odhadů je v populaci až 1,2 procenta patologických hráčů a jejich počet stále roste. V přepočtu na počet obyvatel Olomouckého kraje jde o 6 300 lidí. Chování závislého negativně ovlivňuje podle statistik dalších osm lidí.
„V Olomouckém kraji tedy může pomoc potřebovat na 50 tisíc lidí,“ tvrdí ředitel Hrubý.
Psychologové a terapeuti nyní věří, že pomoci závislým dokážou prostřednictvím jejich příbuzných.
„Mimo dluhy, které jsou často společné, trpí blízcí psychickými problémy, jako jsou úzkosti, deprese nebo nespavost. Někdy trvá i desetiletí, než se odhodlají vůči závislému příbuznému vymezit. My je chceme přesvědčit, aby odborníky kontaktovali hned,“ říká vedoucí Centra komplexní péče v Olomouckém kraji Lukáš Franc.
Centrum provozované společností Podané ruce má kromě Olomouce pobočky také v Zábřehu, Prostějově a Přerově. Od poloviny ledna otevírá dvě terapeutické skupiny – jednu pro hráče, druhou pro příbuzné.
Pravidelná sezení pro závislé budou zaměřená na léčbu, konat se budou po tři měsíce každý týden. Jejich blízcí se zase budou scházet jednou za čtrnáct dní po dobu šesti měsíců. Do obou skupin je možné se snadno přihlásit přes webové stránky centra.
V Olomouci dál vítězí peníze
Kampaň odborníci nedávno odstartovali v Olomouci, ve městě, pro něž jsou podle nich zatím důležitější příjmy z daní z hazardních her než osud lidí, kteří jim propadnou.
„Před pár lety město vyhláškou vymezilo adresy, kde se může hazard vyskytovat, ale to je jen kosmetické řešení, protože automaty se jen přemístí jinam. Zrovna Olomouc je město, kde je heren, kasin a podobných zařízení stále hromada,“ upozornil ředitel Hrubý.
Ještě než začaly v roce 2014 platit městské vyhlášky, bylo hraní v Olomouci povoleno na 113 adresách, poté jejich počet klesl na zhruba šedesátku. Počet hracích automatů a videoloterijních terminálů ale zůstal prakticky stejný.
Zatímco před rokem 2013 se v Olomouci jejich počet pohyboval mezi 1 300 a 1 500, v květnu 2014 jich bylo evidováno 1 299. Větší pokles hracích automatů Olomouc zaznamenala až s účinností nového zákona o hazardních hrách. Dnes je ve městě podle údajů ministerstva financí asi 955 hracích automatů.
Například Brno a v regionu pak Hranice nebo Kojetín i s vidinou daňových ztrát zakázaly hazard plošně na celém území města. Olomouc se k podobnému kroku nechystá.
„Snaha vytěsnit hazard tady byla a ve velkém rozsahu se podařila,“ argumentuje ekonomický náměstek primátora Otakar Bačák. Vysvětlení ale nabízí také rozpočet města – daňové příjmy z hazardu se totiž oproti roku 2013 zvýšily o čtyřicet procent na 140 milionů korun ročně.
