Umělec zaměřující se na témata prostoru a lidského těla jako objektu, který se v něm pohybuje a prožívá ho, vytvořil v galerii labyrintový koridor.
„Divák pohybem aktivuje různé světelné jevy na zakřivených plochách z polykarbonátových desek. Jevy jsou každým okem viditelné v jiném úhlu a každá setina úhlu je proměňuje,“ uvedl autor.
Jak podotkl, běžně jsou lidé zvyklí na binokulární vidění, které je složeno z vidění pravého a levého oka, kdy ke střetnutí dochází v referenčním bodě. V ohnutém prostoru ale nastává jiná zkušenost, neboť každým okem je vidět jiný jev a není možné referenční bod najít.
Výsledkem je nový vjemový zážitek, který způsobuje znejistění, a návštěvník může například ztratit rovnováhu nebo být jiným způsobem dezorientovaný.
„Instalace rozděluje galerijní prostor na dvě části, čímž dochází k radikalizaci principu fyzického míjení a jeho rozprostření na celý prostor galerie. Potkávání je tak možné jen v optické rovině, vyjevující se nebo mizející ve vrstvách lineárních světelných plánů,“ doplnil autor doprovodného textu Ladislav Kesner.
Dílo je odkazem k unikátnímu dvouvřetenovému pozdně gotickému schodišti v olomouckém chrámu sv. Mořice, které umožňuje zážitek fyzického míjení, podle umělce však může být rovněž také podvědomou reflexí covidové situace.
