Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Anděl sirotků z Údolí smrti. Dívka pomohla desítkám dětí k novému životu

  4:53aktualizováno  4:53
Sedmnáctiletá studentka z Olomouce vysvobodila po skončení druhé světová války desítky dětí z chudé a boji zničené části Slovenska. Na Hané pak díky ní některé začaly nový život. Neuvěřitelný příběh pak upadl v zapomnění, mimo jiné i proto, že sama zachránkyně až do své smrti nestála o to, aby se o tom veřejně mluvilo.

Květoslava Bartoňová, tehdy ještě Axmanová, jako studentka olomouckého Učitelského ústavu, odkud ji sbírka na pomoc místům zničeným válkou zavedla na zpustošené východní Slovensko do Údolí smrti. | foto: Paměť národa

Údolí smrti nebylo pro ten zpustošený kout východního Slovenska vůbec přehnané přirovnání. V místech, kde stávaly vesnice a domy, zůstala místy jen spálená země a ti, co tady v závěru druhé světové války přežili nejtěžší tankové boje známé Karpatsko-dukelské operace, museli stahovat z okolních kopců mrtvoly vojáků a ukládat je do rakví z neohoblovaných prken.

Bída zůstala i poté a žily v ní i děti. Sirotci či polosirotci, hladoví, bosí, v roztrhaných zbytcích oblečení. Sedmnáctiletou studentkou Květoslavou Axmanovou z Olomouce ten pohled otřásl a rozhodla se jednat. S pomocí spolužačky se jí do stovky kilometrů vzdálené Olomouce podařilo dostat 45 dětí na roční zotavovací pobyt, mnohým tak jistě zachránila život.

Axmanová pocházela z dnešní olomoucké městské části Řepčín a od čtyř let žila v sousedním Neředíně. Po válce studovala na zdejším Učitelském ústavu, kde studenti hned v roce 1945 uspořádali sbírku oblečení a dalších potřebných věcí.

Určeny byly pro lidi z válkou zdevastovaných obcí Vyšná a Nižná Pisaná na východním Slovensku, kde se o rok dříve odehrály krvavé boje Karpatsko-dukelské operace. A právě Axmanová sem se spolužačkou Věrou Kristkovou vyjela vybrané věci předat. Zbídačený kraj ji ovšem šokoval.

„Bylo to tam úplně vybombardované. Dalo se tam chodit jen po určitých cestách, kde s vámi šel doprovod, protože všude byly nášlapné miny. Zůstala tam snad jediná zděná budova. Zbylo tam plno sirotků a děti spaly třeba po čtyřech na jedné posteli,“ vzpomínala Axmanová, později provdaná Bartoňová, pro Paměť národa.

Některé děti byly zavšivené, další přijely bosé

Těžce zkoušené děti, které ji mezi troskami prosily o pomoc, nemohla dostat z hlavy ani po návratu do Olomouce. Rozhodla se, že tady pro ně pod záštitou Československé společnosti zorganizuje roční pobyt.

Zařídit musela ubytování, lékařské vyšetření či školní docházku. Na to byly potřeba peníze, začala proto obcházet firmy a další instituce. Postupně sehnala více než 125 tisíc korun, což byla po válce ohromná suma.

„Jako mladá dívka jsem v roztrhaných teniskách chodila po fabrikách a tatínek se na mě hrozně zlobil. V klášteře u voršilek jsem poprosila, aby alespoň některé děti ubytovaly a mohly tam chodit do školy. V papírnictvích jsem sehnala sešity, u knihařů knížky a u Zejdy v Přerově, kde se vyráběly tašky a aktovky, školní tašky,“ popsala Bartoňová.

„Takže měly všechnu výbavu do školy. Dostaly pastelky, pera, tašky, sešity, knížky, aktovky i oblečení. Lékařka je prohlédla, protože některé děti měly trachom a byly zavšivené. Neměly ani oblečení a některé přijely bosé,“ dodala.

Zlomová pak byla noc v pátek 30. srpna 1946. Osmnáctiletá studentka čekala na nástupišti olomouckého nádraží na vlak se „svými“ dětmi. Najednou jich měla pětačtyřicet ve věku od šesti do čtrnácti let.

Komunisté ji poslali učit do venkovských škol

O třináct dívek se postaraly sestry z olomouckého kláštera sv. Voršily a ubytovaly je v penzionátu. Dalších třiceti dvou dětí se ujaly rodiny, jež odpověděly na výzvu Československé společnosti.

„Nikdy jsem o tom nemluvila a nevyužila to ve svůj prospěch. Mně těch dětí bylo strašně líto, a proto jsem to udělala,“ dodala pamětnice, která byla ještě následující rok s některými dětmi v kontaktu.

„Chodila jsem se ptát, jak se učí, starala jsem se, aby měly oblečení, aby měly prostě všechno,“ vylíčila Bartoňová o desítky let později pro Paměť národa.

Na jaře 1947 se stala aktivní členkou Československé společnosti, řešila zotavovací pobyty i pro další děti z poničeného Slovenska. Některé jezdívaly pravidelně za zbylými příbuznými na prázdniny domů.

I do bohulibé práce Československé společnosti však zasáhl nástup totality po únoru 1948, komunisté ji v roce 1952 zrušili. Zásluhy jejích členů byly upozaděny a Květoslavu Bartoňovou čekala náročná léta.

Její otec byl legionář, s bolševiky už tak měl zkušenosti, které získal v Rusku za první světové války. Proto svoji dceru před komunisty varoval. Sama nebyla členkou KSČ a její manžel pocházel z rodiny, které zločinný režim znárodnil podnik.

Komunisté tak Bartoňovou často přeřazovali do malých venkovských škol. Její tetu, tajemnici bruntálského kláštera, navíc po zatčení a sérii tvrdých výslechů dohnali během čtyř měsíců k nervovému zhroucení a navíc uvěznili. Zemřela v roce 1967 jen krátce po propuštění na rakovinu.

Dojemné setkání po desítkách let

Tím, že po válce pomohla řadě dětí, se Bartoňová nikdy nechlubila a nic se na tom nezměnilo ani po sametové revoluci. Dál žila v Olomouci, se svými svěřenci ze Slovenska podle svých slov ztratila kontakt již v roce 1947. Pátrání Paměti národa přitom odhalilo, že jeden z válečných sirotků bydlí v pouhých deset kilometrů vzdálené obci Skrbeň.

Konkrétně jde o Jana Izáka, jenž se ovšem jako chlapec jmenoval Jan Vanát. Na Hanou se dostal jako šestiletý a spolu se sestrou ho adoptovala bezdětná sedlácká rodina. On i paní Bartoňová souhlasili se setkáním, a tak se po desítkách let znovu viděli.

„S panem Izákem přišla i jeho žena. Objímali se, plakali dojetím. Jan předal kytici růží a krabici hanáckých vdolků. Společně jsme si sedli do obýváku, procházeli fotografie, seznamy dětí a další dokumenty ze záchranné akce z Údolí smrti,“ shrnul redaktor Paměti národa Jan Kvapil, který se podílel na zmapování příběhu Květoslavy Bartoňové.

„Jan Izák vyprávěl o svém dětství, rodině, svých dětech a vnoučatech. Jeho manželka dojatě děkovala Květě, že jí přivedla muže na Moravu. Paní Bartoňová zahrála na klavír,“ dodal.

Zachránkyně z Hané zemřela v roce 2017 půl roku po zmíněném setkání v nedožitých devadesáti letech.

„A to aniž by její příběh vešel ve všeobecnou známost, jak by si zasluhoval. Takové však bylo její přání,“ podotkl Kvapil.

Odhalování osudů druhé zachránkyně i dětí pokračuje

Odhalování desítky let skrytého příběhu ovšem nekončí. Paměť národa nyní hledá další „její“ děti. Některé se přitom už najít podařilo díky výzvě na sociálních sítích. Přihlásila se i Anna Veichartová, rozezná Štafanisková.

„Slečna Axmanová pro mě byla anděl. Hrála mi na klavír. Pořád ji vidím před sebou. Stále jsem na ni myslela, její jméno mě provázelo celý život,“ svěřila se žena, která se také ještě stačila se svou zachránkyní setkat, a to v nemocnici pouhý týden před její smrtí.

„Objala jsem ji, přitiskla k sobě a řekla: ‚Já jsem tak strašně šťastná, že jsem vás konečně objevila. Vždyť jsem na vás myslela celou dobu od roku 1947, kdy jsem vás viděla naposledy.‘ A ona odvětila: ‚No to není možné! To jsem si ani nemyslela, že jsem na vás tak zapůsobila‘,“ popsala Veichartová.

Pátrání ovšem stále pokračuje. Podle starostů slovenských obcí Vyšné Pisané a Nižné Pisané pravděpodobně žije ještě třináct někdejších dětí. Podrobněji pak bude Paměť národa mapovat také osud druhé zachránkyně Věry Kristové. Ta zemřela před pěti lety, ozvala se ale její vnučka.

  • Nejčtenější

Zemřel jeden ze šéfů jediné tvarůžkárny v Česku, vnuk zakladatele firmy

Společnost A. W. z Loštic na Olomoucku, výrobce světoznámých olomouckých tvarůžků, přišla v těchto dnech o jednoho ze...

Renovovaná Slovenská strela se po šedesáti letech vrátila na koleje

Šedesát let nejel unikátní železniční motorový vůz Slovenská strela po kolejích. Stalo se tak až v pondělí 25. května....

Virus udělal z pohotovostní jednotky chráněný druh. Kdyby musela do boje

Od propuknutí epidemie koronaviru byli vojáci 71. mechanizovaného praporu z Hranic tak trochu chráněným druhem. Mají...

Ze znásilnění a vraždy ženy je obviněn muž, který surově znásilnil už kdysi

Muž obviněný z dubnové vraždy cyklistky na okraji Olomouce, kterému předcházelo znásilnění oběti, před čtrnácti lety...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Exministr Staněk přesunul poslaneckou kancelář, ČSSD tím připravil o peníze

Exministr kultury Antonín Staněk podle zjištění MF DNES před časem zaskočil regionální vedení ČSSD v Olomouci. Zrušil...

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Svoboda na dvou kolech Čechy láká. Porovnali jsme nejpopulárnější skútry

Premium Skútr, to znamená hlavně svobodu pohybu namísto stání v kolonách. V porovnání s automobilem nabízí levnější a...

Mám už celé krize dost, hyperbola strachu je šílená, říká šéfkuchař Pohlreich

Premium Když vidíte sedět Zdeňka Pohlreicha v úplně prázdné restauraci Next Door v centru Prahy, kde jste si dřív bez rezervace...

  • Další z rubriky

Rovinka na silnici z Olomouce do Přerova přibyla mezi rizikové úseky

Zvýšenou pozornost by měli motoristé věnovat řízení na silnici I/55 mezi Olomoucí a Přerovem. Podle nejnovějšího vydání...

Opilec ležel na silnici. Sotva ho řidička odvedla, další vůz mu srazil kolo

O velkém štěstí může mluvit muž, který na Prostějovsku sedl silně opilý na kolo. Po cestě totiž havaroval a zůstal za...

Návrat do školních lavic provázelo nadšení dětí i odér dezinfekce

Po téměř tříměsíční nucené pauze se v pondělí vrátili do lavic žáci prvního stupně základních škol. Přesněji část z...

Exministr Staněk přesunul poslaneckou kancelář, ČSSD tím připravil o peníze

Exministr kultury Antonín Staněk podle zjištění MF DNES před časem zaskočil regionální vedení ČSSD v Olomouci. Zrušil...

Najdete na iDNES.cz