„Naši studenti jsou uživateli univerzity, je tedy důležité reagovat na jejich potřeby a získávat od nich zpětnou vazbu. Chtěl bych je proto co nejvíce vtáhnout do hry,“ předesílá Procházka, který je s olomouckou univerzitou spjatý od dob svých studií.
Jste patnáctým rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Od května jste se postavil do jejího čela. Jak složité bylo obstát mezi dalšími třemi kandidáty, vašimi konkurenty?
Už samotná kampaň před rektorskými volbami byla náročná a se svým týmem jsem se na ni pečlivě připravoval. Absolvovali jsme řadu jednání napříč univerzitou, během kterých jsem se pouze utvrdil v tom, že si drtivá většina z nás přeje zklidnění situace a návrat k běžnému univerzitnímu životu. Nemám teď na mysli jen pandemii, ale například i vleklé spory kolem vysokoškolského ústavu. Znovu musím připomenout, že rektorské volby probíhaly velmi korektně a svůj podíl na tom měli všichni kandidáti a také ostatní členové akademické obce. Dokázali jsme naši univerzitu v této složité situaci podržet, semkli jsme se a vyslali jasný signál, že jsme silnou institucí, jejíž představitelé jednají opravdu na úrovni a dokážou i přes neshody společně hledat cestu z krize.
Co rozhodlo právě ve váš prospěch? Dostal jste ve druhém kole čtrnáct hlasů, váš konkurent osm...
Kandidoval jsem s přesvědčením, že univerzita potřebuje rektora, který ji bude spojovat a společně se všemi, komu na naší alma mater záleží, ji bude také směřovat k nalezení ztracené rovnováhy. Zřejmě jsem akademickou obec přesvědčil, že toho mohu dosáhnout, a myslím, že se nám to postupnými kroky daří. Ale je to samozřejmě zdlouhavá, náročná a především také týmová práce. Měl jsem možná výhodu v tom, že jsem působil jak na lékařské fakultě, která je jednou z největších, tak i na nejmenší fakultě zdravotnických věd, kterou jsem vedl. Určitě díky těmto zkušenostem lépe chápu potřeby všech součástí univerzity.
Člověk do takové funkce jde s nějakými určitými představami. Splnily se, nebo vás něco překvapilo?
Myslím, že jsem měl celkem reálnou představu o tom, co mě po usednutí do rektorského křesla čeká. V akademickém prostředí naší univerzity se pohybuji prakticky od dob svých studií, navíc jsem v posledních dvou letech zastával pozici děkana, takže jsem byl s rektorátem v poměrně intenzivní kontaktu. Nemohu tedy říci, že by mě něco vyloženě překvapilo. Nové zkušenosti vnímám pozitivně. Pozice rektora s sebou nese velké pracovní vytížení, ale mám nyní více příležitostí k setkání s řadou zajímavých lidí a také větší možnosti ovlivnit směřování naší univerzity.
Váš předchůdce rezignoval kvůli problémům kolem vzniku vysokoškolského ústavu Catrin. Můžete ve stručnosti popsat hlavní důvod problémů kolem ústavu?
Jádro sporu leží mezi vysokoškolským ústavem a přírodovědeckou fakultou, ze které ústav vydělením některých pracovišť z velké části vyšel. Rozpory panují v odlišném názoru obou stran na vyřešení čtyř oblastí, k nimž patří rozdělení majetku mezi tyto dvě součásti univerzity, přechod některých pracovníků a převod jejich úvazků z fakulty na ústav, rozdělení financí alokovaných za vědu a výzkum a poslední oblastí jsou také osobnostní spory.
Vyřešit tento problém bude teď na vás a vašem týmu. Kdy se situaci podaří uklidnit?
Přeji si, aby se nám situaci podařilo uklidnit ještě do konce letošního roku, což jsem deklaroval už v průběhu kampaně. Zároveň jsem slíbil, že se zasadím o to, aby se jednání o ústavu Catrin přesunula mimo běžnou agendu našich porad, a to se podařilo. Důvodem byl fakt, že toto téma vytlačovalo všechna ostatní a paralyzovalo univerzitu. Jednání o Catrin tak nyní probíhají separátně a vnímám v nich zásadní posun. Nejdál jsme momentálně v personálních otázkách, které jsou prakticky dořešené, diskuzi ještě očekávám kolem majetkových problémů a především kolem dělení dotací za vědu a výzkum. Ale myslím, že je to nyní velmi nadějné a že se snad blížíme k našemu cíli.
Martin Procházka
|
Co je v současnosti pro vás v nové funkci největší výzvou?
Právě zmiňované vyřešení sporů kolem vysokoškolského ústavu určitě patří mezi důležité výzvy. Tou úplně největší prioritou a výzvou je ale kontinuální zkvalitňování výuky a větší zapojení studentů do dění na univerzitě. Vždyť právě naši studenti jsou uživateli univerzity, je tedy důležité reagovat na jejich potřeby a získávat od nich zpětnou vazbu. Chtěl bych je proto co nejvíce vtáhnout do hry. Další důležitou výzvou je samozřejmě i zvýšení kvality vědy a výzkumu napříč univerzitou.
Vstoupil jste do nové funkce v době covidové, výuka na vysokých školách probíhala online. Jaké máte ohlasy od přednášejících a studentů? Budete v online výuce pokračovat i dál? Je to trend budoucnosti?
Je určitě pravdou, že se nám některé prvky online výuky za pandemie osvědčily a že bychom do jisté míry rádi i nadále využívali hybridní formy vzdělávání. Má to řadu výhod pro všechny, z pohledu studentů je to mimo jiné výhodné, co se týče dojíždění. Zatímco v některých studijních programech je možné vyučovat online formou ve velké míře, příkladem je třeba právnická fakulta, u jiných jsou jisté limity dané prakticky orientovanými předměty. Do této skupiny spadají například zdravotnické nebo i přírodovědné obory. Řadu technických problémů a nedostatků pro online výuku se díky zkušenostem už podařilo rozlousknout nebo je v budoucnu vyřešíme. Rádi bychom tedy prvky online výuky kombinovali s vyučováním kontaktním, ale do jaké míry a zda vůbec to bude v příštím akademickém roce možné, v tom budou mít poslední slovo regulační orgány, tedy zejména národní akreditační úřad.
Vnímáte nějakou výraznou slabinu českého vysokého školství? Slabinu Univerzity Palackého? Přece jen máte zkušenosti ze zahraničí, kde jste studoval.
Pro zdravý vývoj naší společnosti je obecně důležité, abychom dávali prostor mladým lidem získávat zkušenosti v zahraničí, a naopak sami podporovali zahraniční vlivy u nás. Slabinu tedy vidím v malé míře internacionalizace. Navzdory tomu, že Univerzita Palackého udělala v této oblasti v minulém období velký kus práce a nárůst počtu zahraničních studentů byl značný, stále máme prostor se posouvat. Měli bychom usilovat o to, abychom se stali otevřenější vysokou školou a ve větší míře k nám lákali i zahraniční doktorandy na kvalitní vědecké programy a také studenty do cizojazyčných programů.
Jste lékař, profesor v oboru gynekologie a porodnictví, jste i genetik, zaměřujete se například na závažné komplikace při těhotenství. Lze vaši lékařskou praxi skloubit s prací rektora?
Medicína je obor, ze kterého nemůžete jen tak vystoupit a zase se k němu později vrátit. Je jasné, že se jako rektor nemohu věnovat svým pacientkám a medicínské praxi ve stejném rozsahu jako doposud. Snažím se ale zachovat si určité klinické hodiny, abych zůstal v kontaktu s kolegy a s oborem, který jsem si vybral jako své životní poslání a který mám samozřejmě moc rád.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že například lékařská fakulta je na tom v porovnání s ostatními lékařskými fakultami v rámci České republiky dobře. Ale má jisté rezervy, v čem například?
Souhlasím s tím, že naše lékařská fakulta má v rámci České republiky velmi dobrou pozici a pravidelně přitahuje i velkou pozornost zahraničních uchazečů, kteří zde usilují o přijetí ke studiu. A rezervy jsou vždy a všude, například ve zkvalitňování výuky nebo ve zvyšování vědeckého výkonu, i když období loňského roku nemůžeme porovnávat s jinými roky. To ale platí pro všechny fakulty. Chtěl bych ovšem především moc poděkovat pedagogům a studentům zdravotnických oborů i všem dalším za jejich zapojení a pomoc při zvládání náročného covidového období. Prokázali mimořádnou loajalitu, vzali na sebe společenskou odpovědnost a pomáhali všemi možnými způsoby pandemii zvládnout. To je velmi dobrý signál pro celou společnost. Vážím si jich za to a jsem na ně opravdu velmi hrdý.
Jste pracovně velmi vytížený, jak odpočíváte a nabíráte síly? Co vás baví, jaké máte koníčky?
Volného času mám nyní opravdu méně, proto se jej snažím maximálně využít k činnostem, které mě těší a u kterých si odpočinu hlavně po psychické stránce a vyčistím si hlavu. Baví mě jízda na kole a sport obecně, rád čtu literaturu faktu nebo poslouchám hudbu, často si s chutí nahlas pustím i oblíbené rockové kapely. A mou velkou vášní je enologie (obor o víně a vinařství - pozn. red.), což je obor, kterému bych se asi věnoval profesionálně, kdybych se před třiceti lety nevydal na dráhu lékaře a akademika.
